Původně plánovaný začátek turné v Jablunkově se musel odložit, a tak se letos poprvé The.Switch ukázali až právě v Kutné Hoře 8. března, kde jim společnost obstarali plzeňští metalcoristé Severals. Navzdory opticky nezaplněnému klubu obě kapely předvedly stoprocentní nasazení plné potu a emocí, jež podpořil i poměrně solidní zvuk.
Právě Severals načali večírek kolem deváté hodiny třicetiminutovým setem, který převážně vyplnili singly z debutového alba Algorithm. Tahle kapela už na loňském festivalu Rock for People ukázala, že u nás patří mezi žánrovou špičku a tady své pověsti jednoznačně dostála.
Precizní rytmická souhra podpořená elektronickými podklady v pozadí utvořila v klubu od prvních minut drsnou a zároveň melancholickou atmosféru. V ní výrazně rezonoval samotný frontman Dominik Fencl se svým pestrobarevným a dynamickým hlasem, jenž na naší scéně nemá obdoby. Jak to popsal sám Majkláč z The.Switch v rozhovoru pro březnový Headliner, tohle prostě není jen tupá mlátička plná breakdownů, ale kapela, která se vám svou melancholickou náladou a určitou vtíravostí dostane pod kůži. Předskokanům navíc bylo úplně jedno, že se do sálu lidé začali teprve postupně shromažďovat, odevzdali tady všechno.
Přibližně s odstupem hodinky po nich převzali pódiové otěže The.Switch, a jestli si někdo myslel, že po mladých coristech nedokáží navázat na zběsilou a intenzivní show, šeredně se mýlil. Za zvuků upraveného outra Milada (poslední skladby z desky Skrytý místa) kapela sebevědomě nakráčela na pódium a spustila první pecky z nového alba.
The.Switch celou novou desku kompletně celou přehráli a bylo milé pozorovat, jak se nové texty u fanoušků okamžitě chytly. Přiznám se, že jsem se nechal atmosférou koncertu natolik strhnout, že ačkoli jsem všechny texty zdaleka neznal, se zbytkem davu jsem si je pobroukával. Skrytý místa v sobě zkrátka mají duši a skupině se navíc podařilo těžké emoce nových skladeb přenést do koncertní podoby, což je opravdu chvályhodné. Vlastně mě koncertní forma alba bavila mnohem více.
Opravdu jen těžko bych na tomhle koncertu hledal nějaké ty mouchy. Byla radost pozorovat jednotlivé muzikanty, kolik energie do koncertu vkládali. Zatímco basák Pavel Sovička v potu tváře zuřivě slapoval na své baskytary a pálil jeden tón za druhým, jak z kulometu, milovníci bicích souprav jen s otevřenou pusou hleděli na Petra Hataše a jeho neúnavné party. Zde jsem zcela pochopil, proč je právem považován za jednoho z nejlepších a nejvšestrannějších bubeníků v našich končinách.
Abych ale nezapomněl na zbytek kapely, tak vyjma Majkláčových výrazných a bezchybných riffů, které tahal skrze nepřeberné množství efektových krabiček, bavil i samotný vokál zpěváka Štěpána Šatopleta. Toho jsem poprvé v klubu spatřil až na pódiu, jelikož se celou dobu záhadně skrýval. Na něm však kromě širokého hlasového rozpětí ukázal i určitou obětavost a nasazení, když už po druhé skladbě na něm byly vidět známky potu a lehké únavy. Ta se ale na jeho hlasu nikterak neprojevovala a frontman navíc pěkně komunikoval s publikem, přičemž skladby občas doprovázel „filozofickými epilogy“.
Musím konstatovat, že se jednalo o velice povedený večírek, který všechny přítomné musel bavit. Kapela zahrála také starší pecky jako Kam Vedou Naše Kroky nebo Tvář, které na publikum rovněž zapůsobily. Jen byla trochu škoda, že se prostor klubu zcela nenaplnil, obě kapely by si to rozhodně zasloužily. Pokud plánujete navštívit nějaký z blízkých koncertů The.Switch, rozhodně neváhejte. Kapela je teď s novým materiálem v životní fazóně.
¨
Hodnocení: 85%