Každoroční vystoupení v domovských Pardubicích se skoro pokaždé promění v něco neopakovatelného. Letošní koncert to však předčil mnohonásobně. Nejen že na příští rok oznámila kapela vydání nové desky, ale také zdaleka největší událost v její skoro dvacetileté historii. Vezměme to však pěkně po pořádku.
Jako úvodní skladba celého koncertu zazněla doposud nejaktuálnější skladba 2020. Ta sice na rozjezd celé show může působit poněkud pomaleji, avšak přítomným v sále to nevadilo, neboť odměnili kapelu prvním bouřlivým potleskem. Následovalo pět skladeb, které kapela hraje na svých koncertech s železnou pravidelností, vyjma skladby Tábornická, která je součástí sólové desky frontmana Víti Troníčka. Pak ovšem nadešel blok písní, které by se daly označit jako první ze dvou vrcholů koncertu.
Prvně kapela představila novou skladbu Jeníkovo jubilejno, jíž napsal Troníček k padesátým narozeninám pro svého bratra Honzu, který je součástí kapely jako hráč na dechové nástroje a harmoniku. Pro něj to však byla pěvecká premiéra. Bylo pochopitelně patrné, že moc kovaný v sólovém zpěvu není, avšak díky celkovému poselství skladby z toho byl celkem dojemný zážitek. Někteří vytahovali i kapesníky.
Na řadu přišly i dvě novinky. Té první nazvané Procitám se zhostila za doprovodu Víti Troníčka zpěvačka Karolina Böhmová. Tu jsem zatím naživo nikdy neslyšel, ale po jejím výkonu musím otevřeně konstatovat, že moc lepších vokalistek se u nás nenachází. Druhou česrtvou skladbou byla dojemná Vzpomínka, ve které zase vynikal sám Troníček.
Kapela na svých výročních koncertech vždy hraje jednu vybranou coververzi. Tentokrát volba padla na skladbu Africa od legendárních Toto. Během těch pěti minut, co se do ní Marien ponořili, se udál jeden z mých nejslinějších koncertmích zážitků vůbec.
Nejen, že skladba byla naprosto precizně instrumentálně zahrána, ale i všechny zpěvy, které jsou neskutečně obtížné, odzpívala kapela bezchybně. Rezultátem byl zhruba dvouminutový aplaus. Myslím, že těch výjimečných pět minut zůstane ve všech zúčastněných na hodně dlouho.
Na koncertě zazněly ještě dvě nové skladby: Mnohotváří větru, kterou Troníček ze své sólové desky přetvořil pro potřeby Marien a duet Nadechnout, který vychází ze skladby The Blower’s Daughter od Damiena Rice. Po nich následoval další dlouhý monolog Víti Troníčka, jenž rekapituloval předchozí rok a prozrazoval plány na ten další. Kromě nové desky, kterou kapela vydá na podzim příštího roku také s dlouhým oddalováním a za pomoci manažera Ivana Kurteva, oznámil místo konání příštího výročního koncertu. Ten se uskuteční následující rok v prosinci ve velkém sále pražské Lucerny.
I díky tomu byl i tentokrát výroční koncert Marien výjimečný. A to jak po stránce hudební, pěvecké, tak i stran zvuku a atmosféry. Je radost sledovat, jak kdysi jen nadšenecká kapela stále roste.
