Potěšující byl i samotný koncert, kterým se Dan Bárta & Illustratosphere stal mým osobním headlinerem sobotního programu. Každé vystoupení Dana Bárty s Illustratospherou, které jsem zažil, bylo nezapomenutelným intimním zážitkem. Vždy jsem je však viděl pouze někde v klubu. Jejich koncert na velkém festivalovém pódiu pro mě byl premiérou. Byl jsem zvědav, jak Bártovy excelentní pěvecké výkony a instrumentální preciznost kapely za ním budou fungovat na velkém festivalovém pódiu. Zda se složitá fúze poprocku, jazzu, soulu a funky a intimní poetika v textech nad hlavami publika v odpoledním slunci neztratí. Moje obavy však byly liché.
Jakmile kapela s charismatickým Danem Bártou v čele nastoupila na pódium a rozezněly se tóny jejich hudby a jeho hlas, bylo mi jasné, že je úplně jedno jaké množství lidí stojí pod pódiem, nebo dále od pódia sedí v trávě. Že i za těchto okolností to opět bude výjimečný hudební zážitek. A opravdu byl. Tedy alespoň když jste stáli blíže pódiu. Když jsem totiž poodešel od pódia, intimní hudební propojení mezi kapelou a mnou coby posluchačem narušovaly okolní zvuky festivalu.
Co víc k tomu říct? Opravdu se mám rozepisovat o tom, že Dan Bárta je excelentní zpěvák s neopakovatelnou technikou zpěvu? Mám opravdu psát o tom, že členové kapely, jmenovitě Robert Balzar, kontrabas a baskytara, Miroslav Chyška, kytara, a Filip Jelínek, klávesy, Martin Valihora, bicí, jsou excelentní muzikanti a na pódiu mezi nimi panuje neskutečná chemie? Mám opravdu opakovat, co je zřejmé a už bylo napsáno mnohokrát?
Když jsem psal report z ostravského koncertu Stinga na Colours, zakončil jsem ho slovy „když máš silný repertoár a muzika je kvalitní a skvěle podaná, tak vlastně nic dalšího není třeba.“ Úplně to samé se dá říct i o koncertu Dana Bárty & Illustratosphere. Jen s tím rozdílem, že Dan Bárta tradičně prokládal písničky mile humornými průpovídkami. Byl to prostě výborný koncert a odpověď na otázku, proč muzika této party oslovuje posluchače již 25 let a proč získává stále nové příznivce.
