Kapelu Myncryst tvoří Zuzana Jelínková – kytara a občasný zpěv, Tomáš Hajtol – baskytara a občasný zpěv a Samuel Bilý – bicí (jinak také bubeník skupiny Vojdi). Přestože jsou všichni původem ze Slovenska, dali se dohromady v Praze, kam se všichni tři přemístili za studiem nebo za prací. Zuzana mi k počátkům kapely řekla: „Pro vznik kapely byl jedním z klíčových lidí Lukáš Fuchs zvaný Fuchso, náš společný kamarád, kterého jsem potkala na koncertě Thurstona Moorea v Lucerna Music Baru. On mi tam tehdy řekl, že Tomáš zakládá nějakou kapelu a že někoho potřebuje…“
To ale ještě nevěděla, že ta kapela původně vznikla jen jako narozeninový dárek. „Fuchso tehdy slavil třicáté narozeniny, pozval si tam The Ills a Manon Meurt. My jsme tehdy měli na koleji takovou imaginární kapelu a pro tuto příležitost jsme ji zhmotnili. Když se k nám ale přidala Zuzka, začalo to dávat smysl a rozhodli jsme se pokračovat,“ upřesňuje Tomáš. To bylo někdy v roce 2014. Od té doby se vedle těch dvou v kapele vystřídali různí další lidé, ale teprve v roce 2017, když se k nim přidal Samuel, to do sebe zapadlo. A tento okamžik lze považovat za vznik současných Myncryst. Od té doby byli také zavření ve zkušebně, tvořili a cvičili. „Naživo jsme tehdy hráli vlastně pouze jednou za rok na Fuchsových narozeninách,“ doplňuje Zuzana. S oficiálním představením své hudby na koncertech si počkali až na tu „nejvhodnější“ dobu, tedy do covidového roku 2021.
Druhý song debutového dvojsinglu Dvojica.
Trojice tvoří převážně instrumentální muziku, do které, dle svých slov, vkládá pocity z nehostinného prostředí východního Slovenska. Je v ní slyšet řada klidně i zcela nesourodých vlivů, jako jsou indie, progrock, noise, ale i třeba jazz. Je postavena na extrémních dynamických zvratech a kontrastech mezi citlivou trylkující kytarou a někdy až noiseovým hlukem, na vnitřním napětí a na stupňujících se gradacích. Ale nejvíce se vyznačuje svobodou vyjádření.
Přestože je to žánrově trochu jinde, evokují mi Myncryst svým přístupem kapely současné britské nové vlny. A to tím kolísáním mezi konejšivou poutavostí a progrockovou noční můrou a zpochybňováním standardních rockových formátů. Prostě si berou z toho, co je baví a co mají rádi, a svým vlastním způsobem to implementují do vlastních songů. Můžeme v nich zaznamenat tu najazzlé a tu freneticky splašené, ale vždy precizní bicí, melodické basové linky, které to celé drží pohromadě, emotivní kytarové akordy a vyhrávky střídající se s expresivními riffy a občasný zpěv.
V každé skladbě se toho děje hromada zajímavého k poslechu a každá je v podstatě nepředvídatelná. Při poslechu Myncryst není prostor na nudu. A to zejména na živých koncertech, které srší energií a živočišnou radostí z muziky a z hraní. Jejich atmosféru přibližuje i live session, kterou nahráli v Samuelově studiu a vydali na YouTube v březnu letošního roku.
Live session přibližuje atmosféru živých koncertů Myncryst.
Po poměrně dlouhé době existence a muzikantského zdokonalování letos Myncryst konečně svoji tvorbu oficiálně vydali a nedávno vypustili do digitálního éteru debutový dvojsingl nazvaný Dvojica obsahující songy No man ever steps in the same river twice a The second. Jeho nahrávání zabralo tři roky. Natáčelo se postupně v Samuelově bytě na samotě kdesi v Sudetech a letos ho dokončili v jeho nově zařízeném studiu. Samuel se také postaral o mix a master. Když jsem se kapely zeptal, jak jsou s nahrávkou sami spokojeni, Zuzana se usmála. Největší radost má prý z toho, že se jejich muzika líbí její mamince: „Moji rodiče si nemysleli, že se jim bude líbit muzika, kterou dělám. Ale když jsem jim to poslala, tak mi napsali, že jsou překvapení a že se jim to opravdu líbí. A to samé řekla i Samkova mamka.“
Takže když se to líbí jejich maminkám, těm nejpřísnějším kritikům, proč by se to nemohlo líbit i vám, no ne? Zkuste to.
V současné době mají Myncryst hotový materiál na celé album a Samuel mi prozradil, že jeho romantickou představou je vydat ho do konce roku. „Písničky jsou hotové, takže my už nepotřebujeme ve studiu trávit čas vymýšlením skladeb. My je potřebujeme jenom zaznamenat, zmixovat tak, abychom byli spokojení a aby to zachytilo tu správnou energii, a potom je vydat. Uzavřít jednu etapu, posunout se dál a tvořit písničky, které nás budou bavit a budou reflektovat, jak to aktuálně cítíme. A teď, když máme to studio, k tomu máme nejen prostor, ale i technické zázemí,“ říká Samuel. Doufám, že se jim to podaří, protože, jak naznačuje Dvojica, určitě se máme na co těšit.