Je před koncertem. A zatímco v tu chvíli prázdném Lucerna Music Baru zvučí anglická zpěvačka Tally Spear, manažer Josef mě provádí labyrintem backstage. Najednou ke mně vystartují čtyři mladí kluci, vrazí mi do ruky pivo a začnou říkat, jak jsou rádi, že jsem přišel na rozhovor. Srší energií. Stejně jako později na pódiu. Právě ta jejich bezprostřední a upřímná živelnost je něco, co mám se skupinou Leap spojené. Někdo může říct, že to je věkem, ale znám dost kapel, u kterých to tak rozhodně není. Leap jsou hořící šňůra k dynamitu a mám pocit, že ten výbuch přijde brzy.
Po vyprodaných koncertech v Café V lese a ve Futuru tentokrát naplnili i pražský Lucerna Music Bar a po zásluze se o nich mluví jako o velkých nadějích kytarové hudby.
Na váš Instagram jste dnes dali fotku z centra Prahy s pivem...
Adam Manson (kytarista): Hladinka Plzně je top kvalita, nejlepší pivo, co je!
Jack Belfour Scott (zpěvák): Je to nejlepší pivo! V Čechách máte nejlepší pivo a taky nejlepší fanoušky!
Ano, dnes to není váš první koncert v Praze...
Hector Cottam (bubeník): To je pravda. Poprvé jsme tu hráli na festivalu Fingers Up! Potkali jsme tam strašně cool českou kapelu Vypsaná fixa a ti teda vědí, co je to párty! Bylo to poprvé, co jsme se setkali s českými fanoušky, a vy teda umíte pořádně zařádit. „Ahoj Česko!“ Letos jsme vystoupili i na festivalu Rock for People a i přes to, že jsme hráli brzy odpoledne, přišlo se na nás podívat opravdu hodně lidí. Cítíme se tu velmi dobře a jsme rádi, že nás fanoušci takhle přijímají.
Jsou čeští fanoušci tolik výjimeční?
Hector: Ano. Řekl bych, že jsou rozhodně hlasitější než jinde po Evropě.
Declan Brown (basák): Nestydí se! Stává se nám, že když někam přijedeme poprvé, přijetí není takové a lidé nevědí, co čekat. Ale tady v Čechách se do toho umíte pustit hned od začátku naplno. Stalo se nám dokonce, že za námi do Vídně přijelo několik českých fanoušků. Neuvěřitelné!
V Praze jste poprvé hráli v malém klubu Café V lese. Jaká byla cesta z tak malého prostoru až do vyprodaného Lucerna Music Baru?
Jack: Máme velkou základnu posluchačů na Spotify a dalších platformách, což nám určitě pomohlo. Navíc do každého koncertu dáváme všechno a po vystoupení se rádi setkáme s každým, kdo má zájem. Klidně hodiny povídáme a budujeme vztahy. Myslím si, že takhle je důležité budovat základnu. Jsme vlastně jedna velká rodina. A ti, kdo na nás byli, to řeknou kamarádům a ti přijdou příště. Z toho malého klubu do tak velkého prostoru to byla naštěstí hodně rychlá cesta.
Adam: Taky bychom rádi zmínili, že náš manager Josef je Čech. Je to velký chlap a skvěle se o nás stará. Jsme za něj fakt vděční.
Jack: Známe se i s českou kapelou Mirai. Tom Javůrek si s námi dokonce zahraje jednu píseň jako host. Děláme si tu přátele, cítíme se tu dobře.
Jak nahlížíte na současný stav Spotify, když některé kapely z platformy odcházejí?
Jack: Je to složité. Pořád jsme mladá nezávislá kapela a je těžké prorazit. Musíš algoritmus zásobovat písněmi, jinak si tě neoblíbí. Pomáhají playlisty, ale je to těžké téma. Pro nás jako pro mladou kapelu je to nástroj, který nám pomáhá růst. V ideálním světě bychom rádi zůstali nezávislí a rostli organicky, ale někdy musíš přistoupit na hru, jaká je.
Adam: Je to pro nás i způsob, jak být propojení s fanoušky, což je skvělé.
Jack: Ve finále bys vlastně nemohl být ani na Facebooku, vzhledem k tomu, co občas Mark Zuckerberg dělá. V čele korporací stojí lidi, s nimiž nesouhlasíme, ale když ten nástroj funguje pro fanoušky, vyplatí se nám ho používat.
V minulosti jste vydávali spoustu EP a singlů, ale teď máte debutové album. Jaké bylo nahrát velký formát?
Jack: Moje rada pro všechny mladé kapely je: nahrávejte a nahrávejte a v krátkých intervalech zveřejňujte! Lidi si vás všimnou spíš než při dlouhém čekání na album. Udělejte si plán a přemýšlejte, co a kdy vydat. Možná je to trochu nudná rada, ale funguje. My jsme album nahrávali s přítelem Tomem, kterého s Hectorem známe roky. Je to skvělý člověk, umí nastavit správnou atmosféru ve studiu. Snažili jsme se být co nejvíc otevření.
Ale co ten název? Entropy – jste snad fyzici?
Jack: S tím přišel náš manager Josef Hoffman!
Adam: Máme pozdravovat jeho maminku, která čte Headliner!
Haha!
Jack: Když jsem si vygoogloval, co to slovo přesně znamená, bylo jasno. (Entropie je tendence věcí směřovat k chaosu a rozkladu – pozn. redakce.) A myslím, že tu ideu se nám podařilo dostat i do alba. Hodně zpíváme o duševním zdraví a podobných věcech. Musíme Josefovi ještě jednou poděkovat. Je to úžasný chlap.
Hodně se teď řeší, že rap po dekádách ustupuje z hitparád... Vrátí se kytary?
Jack: Sladká hudba pro moje uši. Nastal čas kytarových kapel a my jsme tady! Neexistuje lepší terapie než být v moshpitu na rockovém koncertě. Máme štěstí, že jsme čtyři nejlepší kamarádi a tu naši pozitivní energii se snažíme předat fanouškům. Jdeme obsadit hitparády!
Hector: Je to katarze. Určitě to znáš – někdy máš blbej den nebo týden a pak jdeš na
koncert a ta energie tě tak strašně nabije.
Být s lidmi v davu a užít si to momentum. Fanoušci nám často říkají, jak jim naše hudba pomáhá a to je neuvěřitelné. To je to důležité.
Jack: Chtěl bych ještě říct, že naše hudba je pro všechny, kdo se s něčím trápí nebo mají pocit, že sešli ze své cesty. V Leap nám jde o to najít v sobě vnitřní sílu a být tím, kým chcete být. Rád bych lidem dodal kuráž, aby se nebáli. Vím, že to možná zní trochu trapně…
Zbytek kapely začne hromadně křičet: Není to vůbec trapný. Přesně jsi to vystihl!
Seznamte se
Leap jsou energická smršť. Čtyři mladí hudebníci, kteří milují Česko. A tuzemští fanoušci milují je. Hrají indie rock s odbočkami k hard rocku i punku. Je to nespoutané a melodické. Umí napsat parádní zpěvný refrén i ostré kytarové sólo. Po několika EPčkách letos v říjnu vydali debutovou desku Entropy a jejich sláva nejspíš poroste dál. Mladí kluci s kytarami a ostrým rokenrolem – to je něco, co se neoposlouchá!