Gabriele Soukalové patří za její sportovní výkony a biatlonové zásluhy všechna čest, o tom nemusíme pochybovat. Sportovkyně takového formátu si bezpochyby zaslouží celovečerní dokument o své cestě za slávou a úspěchem. S písní Teď budu mluvit já ovšem minula terč takovým způsobem, že by na závodech publikum padlo k zemi a krylo si hlavu. Nebo možná ne, záleží, jak se na to budeme dívat.
Obsahově je píseň jen klasická vata přihozená do kampaně na propagaci filmu. Tuctová pomalá melodie snažící se o dojímavé oblouky, to je typický přílepek k filmové tvorbě, ať už jde o komedie s Langmajerem nebo nováckou soap operu. Nelze upřít, že Soukalová na své možnosti dobře zpívá, kdyby dala do kupy kapelu na hraní pro kamarády v malých klubech, klidně by to utáhla. Jenže zpěv není všechno, a navíc ho sabotuje prkenný text s poněkud krkolomnými rýmy a frázemi vycházejícími z trenérského hecování.
Pokud v Headlineru sledujete rubriku Textaři, nejspíš jste zaznamenali, že se často mluví o důležitosti sloganu. Jde o styčný obrat, který se jako první posluchači vryje do paměti. Tady tuto funkci plní dramatický nástup refrénu se zvoláním: „Já teď na kolenou budu tu stát.“ Šmarja, Gábino, na kolenou se klečí! Ale možná je to nějaká biatlonová hantýrka. Třeba to mají biatlonisté obráceně, stojí na kolenou a klečí na chodidlech.
Samostatným vtipem je pak feat Štefana Margity. Ani neměl moc práce, jen si pobrukuje jako medvěd brtník probudivší se ze zimního spánku. Ale úkol splněn, Soukalová má feat s Margitou, to bude vypadat dobře v bulváru i na YouTube.
Na druhou stranu je pravda, že autorům písně a týmu kolem Soukalové může být remcání hudebního kritika úplně buřt. Svůj cíl splnili, čísla zhlédnutí naskakují, fanoušci ví o existenci filmu, hotovo dvacet, jedeme dál. Nekvalita, s jakou se v Česku písně k filmům skládají a produkují, toto vypočítavé markeťácké uvažování potvrzují a Teď budu mluvit já je jen další článek v nekonečném řetězci podobných písní, které kdyby nevznikly, nic by se nestalo.