Trump na jednom ze svých únorových politických sjezdů zvesela vyhrával Nothing Compares 2 U, aniž by k tomu dostal povolení. „Není přehnané říct, že Sinéad by tím byla znechucená, raněná a uražená. Celý svůj život se řídila silným morálním kompasem, který definovala upřímnost, laskavost či férovost vůči dalším lidem,“ cituje server BBC správu zpěvaččiny pozůstalosti a její dlouholetý label Chrysalis Records.
Podle Guardianu Trump během stejného sjezdu využil kromě Nothing Compares 2 U ještě Dancing Queen od Abby, Ring of Fire od Johnnyho Cashe či Suspisious Mind Elvise Presleyho. A ani ti nejsou jediní, na které bývalý americký prezident a nynější prezidentský kandidát vztáhl ruku.
Ten seznam je poměrně dlouhý. Čítá třeba Adele, Rihannu, Linkin Park, Neila Younga, Leonarda Cohena, Guns’n’Roses, Eltona Johna nebo Aerosmith. Ty všechny Trump a jeho nohsledové obešli a bez svolení využili jejich hudbu. A je poměrně zřejmé, že i kdyby se na svolení zeptali, s největší pravděpodobností by ho stejně nedostali.
Umějí spojovat
Trump je samozřejmě hlupák, který útočí na nejnižší lidské pudy a emoce, vyvolává strach, je hulvát a lhář. Skutečný problém ale tkví v tom, že do své politické hry tahá písně, které mají často, na rozdíl od něj, schopnost překlenovat bariéry mezi lidmi a spojovat posluchače. A politici, ať už patří na kteroukoliv ze stran barikády, si podobným chováním akorát přihřívají polívčičku u voličů a nahánějí si politické body.
Trump se v tomhle jednání v podstatě neliší třeba od takového Andreje Babiše, který se vyfotil na koncertu Ewy Farne, aby ukázal, že je „lidový“, a že se umí bavit stejně jako všichni ostatní. Zpěvačka se vůči tomu ohradila, a nelze se divit. O honu, který se před sedmi lety strhnul na Tomia Okamuru v areálu Rock for People poté, co tam předseda SPD zavítal a nezapomněl se o tom zmínit na sítích, jsem taky slyšel mnohé.
Hudba samozřejmě dost často bývá politická a někteří umělci se i v mírném politickém duchu vyjadřují, a tím nemyslím zrovna kontroverzní výroky Rogera Waterse. Většinu času jde o implicitní náznaky. K účasti ve volbách vyzývá své fanoušky třeba Taylor Swift, ale jde vždy jen o obecnou výzvu, žádné konkrétní nasměrování, komu hodit hlas.
Přitom zrovna z americké superstar mají Trump a jeho příznivci oprávněný vítr, protože kdyby Taylor zahlásila „volte Bidena“, fanoušci by pravděpodobně šli a udělali to. Takto masivní je její vliv.
Ve většině případů si ale lidé chtějí hudbou od politiky odpočinout. Na chvíli vypnout hlavu a potěšit svoje uši a duši. Nikdy nevíte, zda vedle vás na koncertě nestojí někdo, kdo má úplně odlišné názory na domácí a geopolitické události. V ten moment na tom většinou vůbec nezáleží.
Trump zneužitím hudby nejenže nectí duševní vlastnictví, ale především ukazuje, že krást je vlastně v pohodě. V tom případě bych mu doporučoval, aby se chytil za ruku s Kanye Westem, ten má v posledních týdnech s nedovoleným používáním cizí hudby taky pár zkušeností. Společně by chlapci mohli odkráčet někam pryč a nechat muziku muzikou.