Sobota začala skvěle, protože jsme se dozvěděli, že takzvaný secret gig ve stanu BBC Music Introducing odehrají IDLES. Přestože se říká dobrého po málu, šel jsem si je užít na Glastu podruhé. A dobře jsem udělal. Přestože jejich vystoupení na velkém pódiu Other Stage bylo skvělé, tak ve stanu na tom malém pódiu evokujícím klubové prostředí, kde odehráli celé album Brutalism, to bylo ještě intenzivnější.
V průběhu odpoledne jsem absolvoval koncerty dalších výborných interpretů, ale po skončení toho hlavního, kterým bylo vystoupení Paula McCartneyho, jako by se nic předtím nestalo. Všechny zastínil. Přesto si však dovolím zmínit koncert mladé a talentované Holly Humberstone, kterou jsem nestihl na Rock for People, nebo divoce charismatické raperky žijící v Austrálii narozené v Zambii, která si říká Sampa the Great. Oplývá jedinečným chraplavým hlasem, který zní jako výsledek kombinace vlivu vdechování helia a kouření spousty cigaret. Doprovázena skupinou zambijských hudebníku předvedla expresivní energický set hudby na pomezí hip hopu, soulu a afrobeatu.
Divoce charismatická Sampa the Great
Opomenout nemohu ani výborný koncert skupiny Squid, kterou jsem viděl vloni v listopadu naživo v pražském Underdogs´. Už tehdy mě nadchli. Nevím, jestli to je vlivem atmosféry Glasta, nebo se opravdu stále více zdokonalují, ale tady mi živá produkce jejich hudby inspirované postpunkem, obohacené o experimentální zvuky, trubku a různé perkuse připadala dotaženější a vypilovaná do všech nejmenších detailů.
Squid nedávno hráli v pražském Underdogs´, nyní na Glastu
Po Squid jsem se již přesunul k hlavnímu pódiu, které měl pro sobotního headlinera zahřívat Noel Gallagher se svojí kapelou Noel Gallagher´s High Flying Birds. První půlku setu, která byla v podstatě průřezem toho nejlepšího z jeho sólové tvorby s Birds, uvedl sebevědomý Noel slovy „Nyní zahraju několik melodií, které vás nezajímají, ty jsou pro mě. Ale když vydržíte, bude spousta lidí šťastných.“ A také bylo, protože v druhé půlce setu vytáhl nevětší pecky Oasis od Little By Little nebo The Importance of Being Idle až k Whatever´, Wonderwall nebo Don’t Look Back In Anger, při kterých už nadšený dav zpíval s ním. Bylo to brilantní vystoupení. Celé, i ta první půlka obsahovala silné songy.
Noel obšťastnil výběrem písní publikum i sebe
A potom nastoupil na Pyramid Stage ten, na koho přes 100 000 fanoušků čekalo celý den. Nebyl jím nikdo jiný než Paul McCartney, který byl nejstarším headlinerem v historii festivalu Glastonbury a stal se tak protipólem nejmladší headlinerky Billie Eilish, která okupovala hlavní pódium v pátek. Macca svůj koncert začal písní Beatles Can´t Buy Me Love a v první polovině setu škádlil dav pod pódiem výběrem songů Wings a ze svých nedávných sólových alb a postupně ho songy jako Blackbird nebo Lady Madonna připravoval na to, co mělo teprve přijít. Večer gradoval až do okamžiku, který jsem nejdřív naivně považoval za vyvrcholení, tedy do chvíle, kdy se na pódiu objevil Dave Grohl s kytarou a společně s McCartneym vystřihl I Saw Her Standing There a Band On The Run.
Jenže to nebylo všechno. Ze Spojených států dorazil i Bruce Springsteen, který nejdříve sám s kapelou zahrál svoji Glory Days a následně, již s McCartenym, klasiku I Wanna Be Your Man od Beatles. Když Boss opustil pódium rozvášnil Macca fanoušky písněmi Let It Be a Live and Let Die, při které byla odpálena asi veškerá pyrotechnika, kterou v Glastonbury a širokém okolí našli, a Hey Jude, která zněla z publika i když opustil pódium.
Tím to ale ještě stále nekončilo. McCartney se před publikum stále pějící chorál Hey Jude vrátil a zazpíval si duet I´ve Got a Feeling s virtuálním Johnem Lennonem. A svoje vystoupení zakončil písněmi jako Helter Skelter nebo Carry That Weight. Osmdesátietý Paul McCartney přetáhl vymezený čas o 30 minut a hrál více než dvě hodiny.
Od pódia ke stanu jsem odcházel s vědomím, že jsem zažil něco památného. Nevím, co by se muselo stát dnes, tedy poslední den festivalu, aby to včerejší zážitek překonalo.
Krátce před Glastonbury vystupovala mladá zpěvačka Holly Humberstone na Rock for People
Idles si někteří na Glastu vychutnali rovnou dvakrát