Obrázek k článku „Lidsky mrzuté, umělecky výzva.“ Kolektivní halucinace se vrhnula na elektroniku
| Marek Reinoha | Foto: Anna Baštýřová

„Lidsky mrzuté, umělecky výzva.“ Kolektivní halucinace se vrhnula na elektroniku

Kladenská kapela Kolektivní Halucinace poslední album Reality, které jsme v časopise pozitivně recenzovali, vydala v roce 2021. Od té doby prošla personálním zeštíhlením a aktuálně se hlásí o slovo s novým producentem, novým hudebním směřováním a novým singlem Já čekám dál.

Kolektivní Halucinaci personální zeštíhlování, zdá se, provází už delší dobu. Poslední album Reality nahrála ve třech po odchodu basáka a nový singl již pouze ve dvou, jelikož je opustil klávesák. V kapele tedy zůstali již pouze zpěvák a kytarista Jakub Mühlfeit a bubeník Tomáš Příkaský. Když jsem se jich zeptal, jak se těmito personálními omezeními vyrovnávají, oba mi svorně odpověděli „Lidsky je to mrzuté, ale umělecky výzva, která nám umožnila zkusit vlastně dost odlišný přístup, počínaje producentem a konče zvukem nahrávky.“

A tento odlišný přístup je již patrný na singlu Já čekám dál. S novým producentem Tomášem Havlenem se v písni výrazněji posunuli k beatům a elektronice, která podkresluje vyprávěčský styl zpěvu, který se na posledním albu objevil například v songu Sirény. Přestože jme si již mohli zvyknout na to, že se Kolektivní Halucinace album po albu postupně vyvíjí a posouvá svůj sound a výrazové prostředky, zajímalo mě, jak se jim v těch elektronických vodách líbí a co je k tomuto posunu vedlo. Na to mi Jakub řekl „Vždycky jsme hledali nové možnosti, každé naše album je jiné. Vypadá to, že jsme do těch elektronických vod vpluli naprosto přirozeně. Je to další krok.“ Tomáš ho doplnil slovy „Vždycky se mi líbila i elektronická hudba, a navíc dneska je to úplně jedno. Hudba je jen jedna.“

Píseň Já čekám dál napsal Jakub v době covidové výluky v roce 2021 a v textu reflektuje skutečnost, že se věci změnily pohledem dneška. „Bortí se známé jistoty a starý svět tak, jak ho známe, kolem kolabuje. Postupem času je jasné, že to, co jsme s nadšením vtiskli do alb Kosti a Reality, nás dohnalo úplně jinak, než jsme si představovali. Jako by to, co se stalo před rokem, bylo v jiném století,“ řekl. Po hudební stránce se song blíží indie popové elektronice. Začíná v podstatě uklidňující elektronikou, do které Jakub vypráví zneklidňující slova, a to trvá poměrně dlouhou část skladby, aby se až v jeho třetí třetině přidala kytara a hudba i zpěv vygradovali až ke zvolání „Kdo je bez viny ať hodí kamenem“. Přiznám se, že po prvním poslechu mě ten poměrně dlouhý rozjezd songu nudil, ale po tom druhém a dalších posleších jsem si ho zamiloval, protože ten hudební podklad skvěle souzní se způsobem „zpěvu“ a textem.

Bez zajímavosti není ani to, že na singlu kapela spolupracovala s Davidem Pomahačem, který byl kmotrem alba Reality na křtu v Malostranské besedě na podzim roku 2021. „David se stavil na několika zkouškách a společně jsme si zahráli a aranžovali, a proto jsme ho rádi pozvali i na nahrávání,“ vysvětluje Tomáš. Jestli bude jejich spolupráce dále pokračovat sice není jisté. „Tlak termínů, David má vlastní projekty a je vyhledávaný jako spoluhráč, spolupráci zatím odsunuly. Ale je to v jednání,“ řekl mi Jakub. Ale i bez ní jistě bude zajímavé sledovat s čím tato dvojice, která se nebojí výzev a experimentů, v budoucnu přijde.