Bibione jsou na české hudební scéně ještě stále poměrně novou kapelou, kterou daly dohromady tři hudebnice Maggie (Meg Janderová známá ze skupin Maggie’s Marshmallows a Malagelo), která se ujala baskytary a zpěvu, Trochtýna (Kristýna Trochtová známá z kapel Orient a The Palindromes) hrající na kytaru a bubenice Kristýna Plesková. Maggie mi ke vzniku kapely řekla: „S Kris, kytaristkou, jsme se znaly už z dřívějška z koncertu a pak jsme se na chvíli sešly v Orientu. O společné kapele jsme mluvily dlouho. Na podzim roku 2019 se mi rozpadla ta moje. Napsala jsem holkám, setkaly jsme se a bylo to super.“
A super je i muzika, kterou holky dělají. Když si projdete internet, zjistíte, že je jejich muzika velmi často označována jako post punk, ale dle mého názoru je to hodně nepřesné a zjednodušené. Jejich muziku totiž není úplně jednoduché zaškatulkovat. Když Maggie dávala kapelu dohromady, bylo prý jejím záměrem dělat přímočarý jednodušší punk, do kterého však Trochtýna hodila vidle svými občasnými kytarovými kudrlinkami a vyhrávkami. Původní punk tak místy posouvá až ke krautrocku nebo psychedelii.
Ve výsledku se tedy hudba Bibione vyznačuje krátkou strojovou rytmikou bicích, přímočarými basovými linkami, špinavou kytarou a agresivním hrdelním zpěvem, až řevem. Songy mají jednoduchou strukturu, pracují s repeticemi a jsou energické a syrové a mají hodně krátké stopáže a nečekané konce.
Zatím jediný song Bibione s českým textem.
V počátcích trio provázely různé problémy: vykradená zkušebna, zlomená noha, zrušené koncerty i turné. Ale holky to nezastavilo. Stihly odehrát pěknou řádku klubových koncertů a představit se na několika tuzemských festivalech, jako jsou Beseda u bigbítu nebo Boskovice, a předskakovat na pražském koncertě švédských Viagra Boys.
Po dvou singlech, které se objevily na kompilacích Crooked to Death nebo Refugees Welcome, mezi nimiž je i jejich zatím jediný song v češtině Kafe je kyselý, v loňském roce vydaly debutovou nahrávku na labelu Stoned to Death. Jedná se o pětiskladbové eponymní EP, které vyšlo i na sedmipalcovém vinylu a které je hodně povedené. Přes lo-fi produkci má super zvuk, basa nádherně bublá, kytara zní výborně a zpěv záměrně „utopený“ v nástrojích funguje skvěle ve vypjatých polohách i v těch melancholičtějších částech některých songů.
Na EP se Bibione dle mého názoru podařilo poměrně věrně zaznamenat, co můžete slyšet naživo na koncertech. A viděl jsem jich už hodně, včetně toho před Viagra Boys, na němž ze sebe vydaly úplně všechno a který osobně považuju za zatím nejlepší, co jsem od nich zažil.
V současné době holky dojíždí letní festivaly a v září je čeká odložená minitour se švýcarskými YC-CY, v rámci které se chystají do Švýcarska a Fracie. Také mají nahrané druhé EP, jež budou vydávat u německého labelu order05records a kterého bychom se měli do konce roku dočkat. Vypadá to tedy, že po počátečních potížích mají holky pěkně našlápnuto a já jim upřímně přeji, ať jim všechny plány vyjdou.
A vy? Vy si pusťte jejich EP, nebo ještě lépe, zajděte na jejich koncert. Nebudete litovat.
Největší hitovka z debutového EP s letním vibem.