Ve své rezidenci na havajském ostrově Maui zemřel 28. září ve věku 88 let americký zpěvák, skladatel a herec Kris Kristofferson, třináctkrát nominovaný na cenu Grammy a autor dlouhé řady písní, které definovaly tvář americké moderní country posledních padesáti let. Tušil vůbec, že řada z jeho songů se u táboráků zpívá v českých verzích?

V apokalyptické vizi změn ve světě populární hudby přišla řada na letní festivaly. Ještě před dvěma roky by jejich příběh rámovaly ty nejčernější obrazy budoucnosti. Covid a následná ekonomická krize s inflací, o které se nám před tím ani nezdálo, zlikvidovaly řadu akcí především střední velikosti, za nimiž obvykle nebyl žádný velký finanční polštář. U nás třeba i vážený festival Okoř. Ale zdá se, že letošní rok byl ve znamení obnovy. Ale jak už to bývá, svět se do původních kolejí nikdy nevrací.

Se jménem Michaela Žantovského jsme se v posledních padesáti letech setkali mnohokrát. Vynikající překladatel angloamerické prózy, psycholog, tlumočník, novinář, politik, velvyslanec v tak exponovaných zemích jako USA, Izrael nebo Velká Británie. Taky ředitel Knihovny Václava Havla a dnes prezidentský poradce pro zahraniční politiku. Jen málokdo si vzpomene, že býval i vynikajícím textařem a velká část repertoáru Pavla Bobka z osmdesátých let stála na jeho vycizelovaných textech.

MarZ jsou pozoruhodná pětičlenná skupina, která se vzpírá všem škatulkám. Jednou nohou je ve folku, druhou v jazzu, a kdyby jejich zpěvačka měla ještě nohu třetí, stála by s ní v bahnu šansonu. Ale konec humoru, ostatně MarZ si v něm moc nelibují. Naopak, jejich devět nových písní řeší vážné problémy vztahu dvou lidí, kteří – jak je poeticky řečeno v poslední skladbě – „žijí spolu na malém majáku“.

V rubrice Flashback Josef Vlček připomíná, o čem se psalo přesně před třiceti lety. Jak vypadala česká hudební scéna v září roku 1994?

Pudl sebezáchovy je album, které řadí formaci Yadro pudla kamsi do světa moravsko-žižkovského folk rocku a je vlastně představitelem svérázné mimožánrové alternativní scény, z dálky inspirované tvorbou Vlasty Redla a But, navíc okořeněné městskou kulturou. Poněkud bohémská parta, která je typickým představitelem takové hudby, se konečně po letech dopracovala ke svému debutu.

Není typickým textařem, i když v kapele Jananas měl v tomhle oboru hezkých pár zářezů. Dalo by se říct, že je vizionářem nových skladatelských postupů. Možná máte taky pocit, že všechno dobré už bylo v populární hudbě složeno a nahráno. Vávra se s tímto faktem snaží bojovat podle hesla víc hlav – víc rozumu, nebo dokonce víc hlav – víc emocí.

V rubrice Flashback Josef Vlček připomíná, o čem se psalo přesně před třiceti lety. Jak vypadala česká hudební scéna v srpnu roku 1994?

Jan Sahara Hedl a Blanka Šrůmová přišli s třetím albem. Oficiálně si říkají Něžná je noc, což je sice krásný fitzgeraldovský název, který v mnohém vystihuje noční náladu písní, ale stejně těm dvěma nikdo jinak neřekne než Hedl se Šrůmovou nebo Šrůmová s Hedlem. Na „krycí jméno“ to jsou až příliš silné individuality. Ostatně, tahle deska jejich výraznost plně potvrzuje.

Jak se mění pop kultura? Na posledním vystoupení skupiny Rammstein se toho samozřejmě událo hodně, ale mnozí návštěvníci si určitě všimli dvou více než stometrových front na trička a další upomínkové předměty. Z hovorů ve frontě se dokonce zdálo, že tu a tam někdo přišel jen a jen proto, aby si koupil rammsteinovský merchandising neboli jak se dnes zkráceně říká merč.