Devětadvacátý ročník monumentálního setkání s extrémní hudbou v pekelné výhni je definitivně minulostí. Pevnost utichla a je naprosto jasné, že příští jubileum bude rezonovat ještě silněji. Než se ale naše zraky upřou k budoucnosti, pojďme se ohlédnout za tím, jak vypadaly poslední dva dny letošního ročníku. Dny, které otestovaly samotné limity lidské i hudební odolnosti.

Devětadvacátý ročník kultovního festivalu Brutal Assault odstartoval přesně tak, jak se na globální svatostánek extrémní hudby sluší a patří – nekompromisně, surově a s drtivou silou. Už tradiční úterní warm‑up party jasně naznačila, že letos se pevnost Josefov otřese v samotných základech.

Brány vojenské pevnosti v Josefově se po devětadvacáté probouzí ze spánku a ve středu 5. srpna na tři dny otevírají svou náruč. Brutal Assault, uctívaný svatostánek extrémního metalu, se znovu chystá pohltit tisíce duší z celého světa.

V neděli ráno došlo v brazilském Rio de Janeiru k tragické srážce dvou helikoptér. Na palubě jedné z nich bohužel seděl i dvaatřicetiletý americký hudebník Oliver Tree, vlastním jménem Oliver Tree Nickell. Otevírá se tak nečekaně smutná kapitola pro výrazný hlas jedné generace, který se zapsal do světových žebříčků i srdcí fanoušků hity jako Life Goes On, Miss You či Hurt a spolupracemi s Little Big, rapperem KSI nebo Tommym Cashem.

Nu‑metal rozhodně neřekl své poslední slovo! Možná na chvíli usnul, aby nabral dech, ale v posledních několika letech zažívá na scéně zřetelnou renesanci. Vděčíme za to především nové vlně kapel z britských ostrovů, které se tohoto specifického a často vysmívaného žánru ujaly s obrovským respektem.

Americká hardcore formace Knocked Loose si z aktuálního turné, kde po světě předskakují Metallice a Gojiře, odskočila na Rock for People, aby tu dál šířila dobré slovo o Bohu a lásce. Jen tedy v trochu, řekněme, netradičním a potem nasáklém podání.

Legendy britského heavy metalu Saxon se do harmonogramu posledního dne Rock for People náramně hodily. Zařadit je na stage těsně před monstrózní vystoupení Iron Maiden, tedy těch nejhlavnějších hvězd celého ročníku, byl od pořadatelů velmi chytrý a logický tah. Zafungovali zkrátka jako ten nejlepší možný žánrový předkrm.

Tentokrát si na chvíli odložím odstup hudebního kritika a budu trochu víc osobní, možná až sentimentální. Pokud mám totiž v paměti zalovit a vytáhnout úplně první kapelu svého dětství, volba padne naprosto neomylně na Alici s Danem Bártou za mikrofonem.

Založit si klasickou cover kapelu, která po večerech přehrává známé rádiovky, je jedna věc. Ale postavit celý hudební projekt výhradně na soundtracku z kultovní videoherní série Tony Hawk’s Pro Skater, to už vyžaduje pořádný fištrón.

S festivalem Rock for People nerostou jen velká zahraniční jména, ale zjevně i celá tuzemská hudební scéna. Je to vlastně fajn pocit, když si člověk vzpomene třeba na ročník 2019. Tehdy se Sofian Medjmedj se svou kapelou krčil na jednom z těch menších pódií, kde hrál víceméně jen pro pár desítek zasvěcených nadšenců.