V neděli ráno došlo v brazilském Rio de Janeiru k tragické srážce dvou helikoptér. Na palubě jedné z nich bohužel seděl i dvaatřicetiletý americký hudebník Oliver Tree, vlastním jménem Oliver Tree Nickell. Otevírá se tak nečekaně smutná kapitola pro výrazný hlas jedné generace, který se zapsal do světových žebříčků i srdcí fanoušků hity jako Life Goes On, Miss You či Hurt a spolupracemi s Little Big, rapperem KSI nebo Tommym Cashem.

Nu‑metal rozhodně neřekl své poslední slovo! Možná na chvíli usnul, aby nabral dech, ale v posledních několika letech zažívá na scéně zřetelnou renesanci. Vděčíme za to především nové vlně kapel z britských ostrovů, které se tohoto specifického a často vysmívaného žánru ujaly s obrovským respektem.

Americká hardcore formace Knocked Loose si z aktuálního turné, kde po světě předskakují Metallice a Gojiře, odskočila na Rock for People, aby tu dál šířila dobré slovo o Bohu a lásce. Jen tedy v trochu, řekněme, netradičním a potem nasáklém podání.

Legendy britského heavy metalu Saxon se do harmonogramu posledního dne Rock for People náramně hodily. Zařadit je na stage těsně před monstrózní vystoupení Iron Maiden, tedy těch nejhlavnějších hvězd celého ročníku, byl od pořadatelů velmi chytrý a logický tah. Zafungovali zkrátka jako ten nejlepší možný žánrový předkrm.

Tentokrát si na chvíli odložím odstup hudebního kritika a budu trochu víc osobní, možná až sentimentální. Pokud mám totiž v paměti zalovit a vytáhnout úplně první kapelu svého dětství, volba padne naprosto neomylně na Alici s Danem Bártou za mikrofonem.

Založit si klasickou cover kapelu, která po večerech přehrává známé rádiovky, je jedna věc. Ale postavit celý hudební projekt výhradně na soundtracku z kultovní videoherní série Tony Hawk’s Pro Skater, to už vyžaduje pořádný fištrón.

S festivalem Rock for People nerostou jen velká zahraniční jména, ale zjevně i celá tuzemská hudební scéna. Je to vlastně fajn pocit, když si člověk vzpomene třeba na ročník 2019. Tehdy se Sofian Medjmedj se svou kapelou krčil na jednom z těch menších pódií, kde hrál víceméně jen pro pár desítek zasvěcených nadšenců.

Když se páteční podvečer překlopil do své druhé poloviny, prostor pod plachtou stage Petra Svobody se zaplnil prakticky do posledního místa. Překvapivější o to víc, že tento časový slot patřil britské formaci unpeople.

Kanadští Three Days Grace už dávno patří k rockovým stálicím, a tak na Rock for People logicky vkročili s plnými kapsami léty prověřených hitů. Jejich noční slot následoval bezprostředně po setu headlinera třetího dne, což znamenalo skok do další, už docela solidně propršené noci. Pokud si ale někdo myslel, že vytrvalý déšť, fyzická únava z celého dne nebo pokročilá hodina lidi odradí, šeredně se spletl.

Je už takovou milou železnou tradicí, že se v masivním line‑upu Rock for People každoročně zjeví minimálně jedna tuzemská hudební legenda, a to bez ohledu na žánrové hranice. S tím se ostatně pojí i další sympatický zvyk, speciální set primárně určený pro seniory z Hradce Králové. Baví se ale nejenom oni.