Ředitel cirkusu Headliner, píše jenom občas v návalu emocí, z přetlaku nebo donucení. Píše rád, protože ušetří za honoráře. Zásadně se řídí podle hesla: jsi tak dobrý autor jak dobrý je tvůj editor! A náš editor: je ten nejlepší.
K nové písni No a co zvolila Ewa Farna místo klasického klipu netradiční formát. Interaktivní video využívá novou technologii WEBout, díky které se kdokoli z fanoušků může okamžitě stát součástí příběhu, a dokonce rozhodovat o části děje. Stačí mít fotografii a chuť si hrát.
Žijeme v zemi, kde rizikově pije alkohol pětina obyvatel, desetina pije vysloveně škodlivě. Přibývá tady žen závislých na alkoholu, dvě třetiny žen alespoň občas pijí v těhotenství. Pití matek samoživitelek potají doma je vážným problémem. A do téhle doby přichází Pokáč s písní Nejlepší lék je víno.
Vyhrožovali mi tím dlouho. Následně strašili vším možným. A chtěli po mně neuvěřitelně nepraktické věci. Některé jsem jim vymluvil, jiné ne. Protože některé tradice je potřeba dodržovat. Prý starosti necháme za sebou, Glastonbury máme před sebou. Tsss, to se jim starosti nechávají za sebou, když jsem všechno zařídil jááá?!
Divokej Bill má stále co říct, stále umí psát chytlavé písně, pořád je s ním sranda a je v senzační formě. Na oslavu pětadvaceti let přichází s novým albem a velikým turné. To přesvědčivě odstartoval 2. června v Plzni.
Její poslední „stand alone“ set jenom s kytarou jsem viděl v Malostranské besedě, kde dělala předskokanku Martinu Chobotovi. Bylo to na poslední chvíli, nikdo nevěděl, že tam bude hrát. Odpálila to s naprostou samozřejmostí a okamžitě si podmanila všechny, kdo přišli, a vůbec ne na ni. To byl přesně ten okamžik, kdy jsem se sám sebe ptal, „co bude dál?“. A to už jsem za sebou měl poslech jejího nově natočeného druhého alba.
„Cítil jsem, že tohle prostě musíme dodělat,“ říká producent Lukáš Chromek o nové skladbě, jejíž základy stihnul David Stypka nahrát ještě za svého života. Část skladby Nebreč se objevila v jiné verzi už v pohádce Největší dar.
Kuba Kaifosz zahodil kytaru?! Poslední „rock and rollovej hero“ téhle generace? Viděl jsem ho šílet a tančit s kytarou v Café V lese na baru a mělo to koule. Synťáky? Jdu se zabít, život ztratil smysl. Nebudu poslouchat disko‑synth-pop s italskou basovou linkou, to si můžu ublížit míň, když se budu řezat žiletkou. Ach jo.
Adam Jánošík nacpal na album svého projektu LABe tolik emocí a pocitů v hudbě i v textu, že pokud jste ještě ochotni něco přijmout a vnímat, může to vaše uvažování o tom, co je vlastně podstatné, docela změnit. Jemu osobně se to rozhodně povedlo.
