Marpovo koketování s tímhle žánrem začalo už na albu Dead Man Walking a výsledek, který si teď můžete poslechnout, je jenom jeho přirozeným vývojem. A splněným snem. Jeho žánrová proměna je pro mě srovnatelná s Kid Rockem, Post Malonem nebo Jellym Rollem.
Marpova spolupráce s Marcusem Tranem, s nímž celé album napsal a natočil v Nashvillu, přináší třináct písní, ve kterých míchá country s rapem, popem a rockem. Album je plné amerických hostů: steel kytara Eddie „Cowboy“ Long, housle Jordan Larsen, banjo Jimmy Milton a harmonika Chris Hennessee. Pánové si prostě vzali skvělé muzikanty přímo v USA a natočili ryzí moderní countryovou desku, na které je všechno, co od tohoto žánru v současné době můžete chtít. Kytary a basy Marcus Tran a za bicí si samozřejmě sedl sám Marpo.
To album mě primárně baví nekompromisním zvukem, tady není nic jenom jako. A je jedno, ve kterém žánru se zrovna Ota pohybuje, pořád to hraje skvěle. Marpo nikdy z principu nebyl vokalistou, myslím, že za ta léta řevu a rapu má trochu poškozený hlas, nicméně jeho posun ve zpěvu je zřetelný. Ví přesně, co si rozsahově může dovolit, co si dovolit nemůže, dožene barvou a naléhavostí, s níž do zpěvu jde. Na albu najdeme čtyři hosty: J. J. Lawhorna, Renne Danga, Sebastiana a skvěle zvolený dámský vokál Martiny Pártlové v písni Jak ten čas letí.
Jsou tady drzé vypalovačky, které vás v autě nutí šlapat na plyn až k podlaze (Mí Boys),
Marpovy rapové klasiky v country hávu (T.C.B., Hladový a neklidný), popovější písně (Poprvý, Sama doma) a také jedno obrovské vyznání (Táta 2.0). Jsou tady povedené texty a rovněž spousta klišé, které ke country nebo rapu patří. Marpo dost změnil obsah svých textů, už to není jenom proklamování klasických rapových motivů, ale je tady spousta jiných témat. Album je rozmanité, pestré, celé ho drží pohromadě nádherně kompaktní zvuk. Nakonec jsou to prostě „jenom písničky“.
Verdikt: 90 %
Až si zase dramaturgové rádií budou stěžovat, že nemají z českých interpretů koho hrát, tak na tomhle albu je toho dost. A country kombinované s rapem hrají všechny světové stanice. Za mě je to podařené album. Marpo investoval hodně ze sebe, investoval hodně času a peněz a zariskoval se změnou zvuku, žánru i textů. Myslím, že mu to vyšlo.