„Máme novou sestavu a mám zase pocit, že to všechno zase funguje,“ říkal Kalina Headlineru ještě před pár týdny během neformálního rozhovoru u příležitosti poslechu nové desky Sta zvířat. Album Noční ptáci opět stojí na jeho veselých melodiích a hořkosladkých textech Tomáše Belka, o kterém vždy říkal, že se mu dovede trefit texty přímo do pusy.
Kalina v Praze vystudoval Střední výtvarnou školu na Hollarově náměstí, na kterou navázal češtinou a výtvarnou výchovou na Pedagogické fakultě Univerzity Karlovy. Začínal v divadelních spolcích a studentském rock’n’roll bandu Matěj Čech, který se v roce 1990 transformoval ve Sto zvířat. Svůj první koncert odehráli v Malostranské Besedě, Kalina byl tehdy ještě na pozici bubeníka. Od začátku se odlišovali hudebním pojetím i inspiracemi, ve kterých sahali zejména k britským ska hvězdám Madness.
Sto zvířat se brzy stali vyhledávanou koncertní senzací. Běžně odehráli kolem stovky koncertů ročně, řadu z nich v zahraničí, kde zejména v devadesátých letech slavili úspěchy. Mimo jiné absolvovali dvě intenzivní americká turné, v rámci nichž zahráli i na prestižním showcase festivalu SXSW v Austinu.
Po odchodu Petra Ostrouchova z kapely v roce 2006 se Kalina přesunul za mikrofon a k perkusím a společně s Janou Jelínkovou se stal naplno frontmanem skupiny, která už tou dobou měla v repertoáru hity jako Nikdy nic nebylo nebo Ty vole, na základní škole. Že nová sestava funguje, se potvrdilo už o dva roky později, kdy kapela získala žánrového Anděla za album Rozptýlení pro pozůstalé.
Poslední velkou personální proměnou prošli Sto zvířat před třemi roky, kdy slavili třicet let existence albem 30 let testováno na lidech. „Se mnou to není jednoduchý. Jsem složitej charakter: alkoholik, workoholik a cholerik. Když vedeš devět lidí v kapele, musíš být trochu neoblíbený. Nemám s tím problém, já jsem zvyklej i z domova,“ popisoval tehdy Kalina dění ve skupině s humorem sobě vlastním v podcastu Pražská hudba. Všechny kapelové rozchody přitom u Sto zvířat probíhaly v klidu. Pro kapelu nadále psali písničky i bývalí členové Tomáš Belko i Petr Ostrouchov.
Krom hudby Kalina vystupoval také v divadelním souboru Šrapnel, či v představení Dechovka divadla Vosto5. Vedle hudby se více než patnáct let věnoval i reklamní branži, ve které působil jako storyboardista a artdirector. Byl také tvůrcem většiny vizuálů skupiny Sto zvířat. Když během covidu nemohl hrát, oprášil svoje výtvarné vzdělání a živil se kreslením portrétů. „Kupuji si jenom tužky a čtvrtky. Rozkreslil jsem se jak nikdy,“ říkal tehdy.
Zanechal po sobě čtyři děti: Barboru (1988), Adélu (1997), Štěpána (1998) a Jana (2018) a taky řadu písniček, jejichž melodie a nápěvy zlidověly. Na otázku, proč se rozhodnul hrát zrovna veselou hudbou, jakou je ska, odpovídal: „Režisér Zdeněk Suchý nám vždycky vyčítal, proč hrajeme na druhou dobu. Ale co s tím mám jako dělat? Prostě to tak je. Ska je úžasnej styl – můžeš být klidně sto padesáti kilovej, ostříhanej na krátko nebo šedivej, ale když to děláš s láskou, lidi ti to věří. Je dost žánrů, kde se tohle nepodaří.“
Honza Kalina byl také výborným společníkem a strůjcem mnoha humorných situací. Byl žižkovským patriotem a člověkem, se kterým byla zábava, ať už stál na pódiu, nebo pod ním.