Samantha nebyla jen zázrakem jednoho hitu – byla (a je) popovou osobností, která se ve své době dokázala opřít o silné skladby, produkční zázemí a nezaměnitelný hlas. A právě její písně si zaslouží podrobnější pohled.
Už její debutový singl z roku 1986, který se jmenoval Touch Me (I Want Your Body) byl nesporný přelom. Vyšel v době, kdy vládla Madonna, Whitney Houston a Janet Jackson, jenže oproti nim Samantha nabídla jiný druh sexuální energie – přímou, nahlas vyslovenou, místy až koketně popkulturní. Skladba spojuje euro diskotékový rytmus, hutnou syntetickou basu, a přitom téměř rockovou kadenci refrénu. Produkce Jive Records tu sáhla po osvědčeném receptu – rychlé tempo, výrazný hook a maximální taneční přitažlivost.
Z dnešního pohledu to může působit snad až příliš přímočaře, ale tehdy to byl risk – žena, která sama sebe stylizovala do role objektu touhy, ale zároveň si držela kontrolu nad tím, co říká. V písni Touch me totiž Samantha sice zpívá o těle, ale hlasem, který zní silně, nikoli submisivně. V USA skladba vystoupala až na 4. příčku hitparády Billboard Hot 100.
Celé debutové album Touch Me bylo krystalickou ukázkou promyšleného spojení popu a erotické stylizace, ale ne bez obsahu. Vedle titulního singlu stojí za pozornost i Do Ya Do Ya (Wanna Please Me) – skladba, která ještě důrazněji akcentuje ženský hlas jako nástroj touhy i moci. V písni Fox doslova „flirtuje“ s beatem, riffy i publikem. Nechybí ani balada Hold On Tight nebo tvrdší I’m All You Need, které ukazují její schopnost pohybovat se mezi žánry.
No a pak přišlo druhé album – už ne jen potvrzení úspěchu, ale nahrávka, která ukázala ambice. Hity jako Nothing’s Gonna Stop Me Now, produkce popové továrny Stock/Aitken/Waterman, vše jako by tu bylo stvořené pro taneční parket – se syntetickým zvukem, pulzujícím beatem a efektním mixem optimismu a sebevědomí. Samantha tu zní jako žena, která ví, co chce, a jde si za tím. To nebyla samozřejmost ani pro tehdejší velké popové hvězdy.
Zároveň tu najdeme i skladby jako I Surrender (To the Spirit of the Night), která má nádech gothického popu či velmi silnou True Devotion, která ukazuje, že Fox zvládá i pomalejší tempa. Album mělo v žebříčcích silnou pozici zejména v Evropě a Latinské Americe.
Řeči o písních jsou sice hezká věc, ale nelze ignorovat, že erotika byla od začátku nedílnou součástí image Samanthy Fox. Byla první hvězdou, která přešla z proslulé „strany tři“ (tam dle britské tradici v bulvárních listech vždy byla polonahá modelka) do popového mainstreamu, a své tělo i sex-appeal cíleně používala jako nástroj, nikoli jako marketingovou nálepku, kterou by jí někdo vnutil. Čímž ostatně v mnohém předběhla dobu. Mělo to ovšem i stinnou stránku – často byla podceňována jako „modelka, co si hraje na zpěvačku“.
Přesto se k erotické estetice dál hlásila i v dalších klipech – například v klasice I Wanna Have Some Fun z roku 1988. Méně se ví, že ve stejném roce natočila i duet s rockovým zpěvákem Hawkwind – což jasně ukazuje, že se cítila komfortně i mimo čistě popovou bublinu.
Počátkem 90. let její hvězda postupně pohasla, ale Samantha nezmizela. V roce 1997 vydala album 21st Century Fox, na němž se posunula do teritoria tanečního popu a trance beatů. Skladba Deeper byla dokonce klubovým hitem v několika evropských zemích. Její styl se přizpůsobil době, ale stále nesl její typický podpis – přímost, ženskost, rytmus.
Hudebně se ovšem Samantha Fox dnes připomíná hlavně jako součást revivalů osmdesátých let a queer scén. Její odkaz je ale hlubší než načesané vlasy a obnažená ňadra. To vše patřilo k její hudební personě a nikdy se za to neměla potřebu omlouvat. Proč taky…