Festivaly nejsou jen hudba. Jsou to příběhy, setkání a tvrdá práce – a právě to bylo témate, druhého setkání pod názvem Headliner půda v Malostranské besedě. Hosty byli Michal Thomes (Rock for People), Zdeněk "Suki" Souček (Let It Roll) a Pokáč. Šéfredaktor Headlineru Honza Vedral otevřel diskusi otázkou, co pro ně znamená festival – a odpovědi ukázaly, jak rozdílně, a přesto podobně, festivaly vnímají.
Záznam druhé poloviny setkání vám v podcastu Headliner CZ nabídneme na Seznam Podcastech za týden. Další Headliner půda se koná 14.4. v Galerii Malostranské besedy. Téma je Jak se proslavit a hosty budou píáristka Kateřina Králová, umělecký ředitel Universal Music Jiří Kouba a Lenny.
„Festival je pro mě setkání lidí,“ říká Suki. „Je vlastně jedno, jestli je kulisou taneční hudba nebo skvělé kapely na Rock for People. Jde o to, že se lidi potkají a společně zažijí něco, co jinde nejde.“ Michal Thomes vidí festival jako „vstoupení do jiného světa, kde neplatí všechna pravidla běžného života.“ Pokáč to vzal s humorem: "Když se řekne festival, vybavím si toi toiku."
Začátky v mlze a mafián jako sponzor
Ale začít jsme museli od začátků. Michal Thomes popisoval na první ročníky Rock for People v roce 1995 jako na směs nadšení, naivity a chaosu. „Byli jsme kámoši z basketu a řekli jsme si, že do Českého Brodu přitáhneme kapely, které máme rádi. Na prvním ročníku měla být headliner kapela Sluníčko s Lenkou Dusilovou – ale zrušili to pár dní před akcí, tak jsme narychlo domluvili Support Lesbiens."
A jak festival financovali? „V Českém Brodě tehdy žil kmotr české mafie pan Mrázek. Když jsem ho požádal o podporu, z kapsičky tílka vytáhl dva tisíce a řekl, že žádnou smlouvu nepotřebuje. A tak jsme měli prvního sponzora,“ vypráví Thomes pobaveně „mafiánskou“ historku.
Suki začínal v polovině 90. let na undergroundové taneční scéně. "Chodil jsem na techno party do squatů a na Ladronku. Pak jsem si řekl, že chci být víc než jen návštěvník – koupil jsem si gramofony a začal pořádat vlastní akce." Nejdřív to byly reggae festivaly. „Všechno jsem dělal sám – stavěl stage, natahoval plachty, zvučil kapely. Spal jsem čtyři hodiny a pak sbíral odpadky," popisuje začátky. „První Let It Roll jsme udělai v klubu Mlejn. Později se přesunul na další místa. A když jsem se z toho rozhodli udělat vícedenní festival, byl jsem překvapenej, že najednou přišlo míň lidí.“
Profesionalizace a růst
Přechod od nadšeneckých projektů k profesionálně řízeným akcím přišel postupně. Michal Thomes přestal pracovat v potravinářství a začal se festivalu věnovat naplno kolem roku 2000. "Rodiče z toho nebyli nadšení, ale respektovali to," vzpomíná.
Let It Roll prošel podobnou proměnou. "V roce 2013 jsme se přesunuli do Benešova, začali investovat do designu stage a booking zahraničních DJů. Najednou jsme byli jediný vícedenní open-air festival pro drum and bass na světě," vysvětluje Suki. A ve světě skutečně zazářili, dnes na Let It Roll míří až 80 % zahraničních návštěvníků a má i britského partnera a úspěšné zahraniční edice.
Těch jednotlivých příběhů byla na festivalové scéně spousta. Pořadatelé řešili podobná témata. A když si uvědomili, že vznikl celý nový obor, rozhodli se založit festivalovou asociaci. "Festas (asociace českých festivalů) jsme založili před covidem, ale až během pandemie jsme pochopili, jak důležité je mít společný hlas. Díky tomu jsme dokázali vyjednat podporu od státu, zatímco třeba na Slovensku festivaly takovou oporu neměly," říká Thomes. Covid tak paradoxně pomohl české festivalové scéně se sjednotit a posílit.
Co se může pokazit?
Nejvíc se ale člověk učí z chyb. Že pořádání festivalů není jen zábava, potvrzuje Suki. „Třeba v roce 2018 bylo extrémní vedro. Nedostatek ledu a vody jsme řešili doslova za pochodu. Nakonec jsme si museli založit vlastní firmu na vodní hospodářství, protože jinak bychom to nezvládli." Dnes ji poskytují jako službu na další podobné akce. Michal Thomes připomíná pionýrský ročník, kdy se rozhodli vykupovat použité plastové kelímky, aby byl v areálu menší bordel. Místní vykukové ale odhalili v jednoduchém systému výkupu díru, tak se nakonec vykoupilo víc kelímků, než prodalo.
A Pokáč jako muzikant zažil i jiný typ problému. „Jednou jsem hrál na festivalu v Moravském Krumlově, a když jsem dorazil na stage, metr ode mě bylo nasráno. Co na to říct? Když hraješ na malých festivalech, musíš počítat s překvapením."
Česká festivalová scéna na světové mapě
Rock for People i Let It Roll se během let staly respektovanými značkami na evropské festivalové scéně. S profesionalizací si to vyžádalo i další kroky. „Když jsme vstoupili do evropské festivalové asociace, otevřelo nám to dveře k lepšímu bookingu a spolupráci se zahraničními agenty,“ vysvětluje Thomes.
Let It Roll má dnes reputaci největšího drum and bass festivalu na světě. "Pomohlo nám, že jsme se od začátku soustředili na kvalitní line-up a silný vizuální styl. Když přijdeš na Let It Roll, musíš hned poznat, kde jsi," říká Suki a popisuje, že i na londýnskou edici si vozí kulisy z Česka.
Festivaly dnes nejsou jen hudba – jsou to zážitky, prostor pro setkávání a zároveň tvrdý byznys. „Už to není jen o tom postavit stage a prodat pivo. Dnes je to komplexní operace s týmem lidí, co makají celý rok,“ uzavírá Thomes první část povídání.
Projekt Headliner půda se koná za podpory Ministerstva kultury a OSA.