„V pubertě jsem psal o tom, že nemůžu sbalit žádnou holku. Pak jsem psal, že mě štve šéf v práci. A teď je pro mě aktuální vstávání v noci kvůli přebalování, utírání zadku a odstraňování banánu ze všech možných textilií, který máme v bytě,“ popisuje její Pokáč obsah svého aktuálního alba i svůj textařský vývoj.
Na nahrávce pracoval dva a půl roku. „To je zhruba stejně dlouho, jako je na světě náš starší syn Theodor. A tak se to logicky točí podle podobných témat.“
Kromě přebalování tak došlo na alkoholismus, možnosti manželského intimního života i na Pokáčův vztah k běhání a featuring Miraie, o němž netuší ani sám Mirai. Řeč byla i o společné písni, která se na album nedostala, ale její vydání na internetu vyvolalo vášně. Jmenuje se Vzpomínáš, co zpíval John a Pokáč ji natočil společně s Jarkem Nohavicou.
Jarek Nohavica je člověk, který evidentně pořád polarizuje českou společnost…
Je to tak. Já ho ale pořád vnímám jako geniálního písničkáře a tím to pro mě víceméně končí.
Jak vznikla vaše společná písnička?
Myslím, že jsem nejdřív napsal song. Bylo to ještě před mojí O₂ arenou a říkal jsem si, jestli bych to tam s Jarkem nedal jako překvápko. Jenže on zrovna nějak nemohl, protože byl pryč. Ale poslal jsem mu sloku, refrén, melodii a text. Pak jsem mu někde předskakoval, tak jsme se sešli a on mi říkal, že ten song nějak poladil a že si jdeme zahrát... Tak jsem vzal kytaru a šel k tomu hrát… No, melodii nechal, ale text mi přepsal od začátku do konce. Tak jsem si od něj ten papír pak zase vzal a svoje party si zase trochu přepsal zpátky. Přepisovat texty Nohavicovi není úplně běžná věc, ale schválil mi to.
Co jsi přepisoval?
Už nevím přesně, jak to bylo. Ale zatímco pro něj jsou některá slova úplně běžná, pro mě to bylo moc. Myslím, že to bylo něco jako, že se s tím „nebude srát“. Ostravákům tohle projde, řeknou to po svém, je to vtipný a všichni se smějou. Ale u mě? To by bylo: „On mluví sprostě? Vždyť to poslouchají naše děti!“
Je pravda, že ty před tím sprostým slovem vždycky uhneš…
Je to tak.
Jak to dopadlo?
Ve finále jsme tu písničku dali dohromady. Já jsem ji nazpíval u sebe doma, Jarek u sebe v Ostravě a dali jsme to jen tak na internet. Jenom jako takovou srandu, shodli jsme se, že to nebudeme nikdo vydávat.
Vzali to lidi? Vím,že spousta jich brblala: Ty vole, on dělá s Nohavicou!
Částečně jo. Ale tahle polarizace probíhá primárně na internetu. Nebudu hodnotit, zda to bylo oprávněné, nebo ne. Ale vím, že potom, co se na něj snesl ten velký "flame", hráli jsme společně, tuším že v Břeclavi. Šli jsme se podívat, jestli na něj bude dav bučet a pískat. Ale tam byla narvaná louka, tisíce lidí a všichni zpívali slovo od slova.
Poučení?
Tyhle hádky se vedou primárně na území internetu a sociálních sítích. Ale ve finále nejde upřít, že je to geniální písničkář.
Celý rozhovor s Pokáčem si můžete poslechnout v podcastu Headliner CZ.