Obrázek k článku NAŽIVO: The Prodigy jsou stále mocní. Laserový Keith Flint spokojeně přihlížel
| Liv Boková | Foto: Karel Šanda / Live Nation

NAŽIVO: The Prodigy jsou stále mocní. Laserový Keith Flint spokojeně přihlížel

Britské ikony elektronické hudby v uzavřeném prostoru pražské sportovní haly ukázaly neskutečnou sílu. Jejich muzika je naživo jako pulzující, strhující ohnivá koule, která za sebou nechává mocnou pozitivní energii. Platí to i po smrti Keitha Flinta.

Když jsem je viděla a slyšela začátkem července na festivalu EXIT v Srbsku, bylo to fajn, protože legenda a první můj live zážitek s kapelou, kterou jsem znala od malička díky jedné z prvních kazet, co táta domů přinesl. Festivalové vystoupení ve mně nicméně zanechalo smíšené pocity, cítila jsem jakési prázdno. Později mi několik lidí, kteří měli s kapelou dřívější zkušenosti řeklo, že kapela naživo nikdy neměla koule, byla tak nějak plochá.

Stejně jsem si ale byla jistá, že chci a musím The Prodigy zažít live ještě jednou, pokud možno v hale. A tak jejich pražská zastávka v rámci turné Army of the Ants byla hotová věc. Na koncert jsem šla s malou nadějí, prakticky bez očekávání. O to větší radost, naplnění a spokojenosti přinesl.

Bomba! Pecka! Necelá hodina a půl čisté strhující a každou molekulu prostupující energie, kdy vám vibruje každý chloupek i buňka na a v těle a jako by vás kapela prostřednictvím své hudby integrovala do své performance. Ačkoli Maxim a Liam Howlett, doplnění dalšími muzikanty, s publikem verbálně komunikovali spíš jen kosmeticky, hudba obstarala absolutní propojení. Celkový dojem dokreslila světla, střídmé a vkusné projekce a spousta laserů.

Poté, co se o naladění na hvězdy postaral DJ Josef Sedloň, ovládli The Prodigy pódium krátce před půl desátou večer. Ve velké hale na pražském výstavišti, která už v současné době není příliš v kondici, vykouzlili naprosto luxusní koncertní zážitek po všech stránkách. Zatímco při open air vystoupení se jim zvuk v létě tak nějak rozplizl, v hale vibroval, pulzoval, duněl, ale i hladil a vyzýval ke skákání i vlnění v bocích. Pochopitelně se hodně tleskalo a masově artikulovaly popěvky z jednotlivých písní. Pro mne tedy jednoznačně patří do haly, do uzavřeného prostoru, který jejich nesmrtelným vypalovačkám zajišťuje tu správnou sílu.

Byla jsem taky zvědavá, jak to bude s publikem, protože to festivalové bylo hodně agresivní (kam se hrabou ti nejtvrdší metalisti a hardcoristi), reakce i od vás, čtenářů Headlineru říkaly, že to je u The Prodigy běžné. Inu, zjevně není, protože ačkoli návštěvníci pražského vystoupení chvílemi docela běsnili, v tom nejpozitivnějším slova smyslu, nepocítila jsem, byť jen náznak zlé a nebezpečné agresivity, jen čistou radost a společné nadšení z toho, že se můžeme s kapelou dokonale vyřádit.

V rámci vizuálů se za a nad muzikanty promítaly červené lebky, kotouče převíjející magnetofonové pásky, dění na pódiu, abstraktní obrazce, všechno hlavně v červené, tyrkysově modré, případně zelené a sporadicky i žluté barvě, což byly i barvy laserů protínajících kompletně celou halu. Správné vyznění skladeb podtrhovalo střídání barev z teplého a studeného spektra, ohnivých a zchlazujících.

Zezadu, z prostoru pro zvukaře a osvětlovače, střežil halu a na veškeré dění dohlížel několikametrový „antman“, astronaut, s jehož pomocí mohlo při Firestarterovi, mimochodem hyper rychlém, dojít k dočasnému vzkříšení Keitha Flinta aspoň v obrysech, když ho vykreslil laserovými paprsky, které mu šlehaly z očí. Ze stage zase celý prostor křížem krážem prošívala hustá pavoučí síť ze zelených laserových nití. Podobně to bylo při „Invaders“, kdy šly z očí sochy i celou halou pro změnu červené nitě.

K muzice se hodí dodat, že všechny skladby byly upravené. Oproti stopážím na deskách šlo spíš o jejich delší či kratší úryvky, některé pasáže rychlejší, jiné v něžnějším provedení, mezi tracky atmosférické a gradaci zajišťující mezihry.

Hned v úvodu se The Prodigy o mocný kotel postarali jedním z těch nej nej hitů Breathe a následoval seznam dalších Omen, Voodoo People, později samozřejmě nechyběly Firestarter, No Good, Poison, Need Some1 a základní set zhruba po hodině hraní uzavírající Smack My Bitch Up. Po dramatické pauze následoval ještě vydatný přídavek s pěti tracky zahrnující Take Me to the Hospital, Invaders Must Die či Out of Space. Poslední song vybraný opravdu příznačně, neboť The Prodigy, fungující přes třicet let, jsou i v současnosti tak nějak „mimo vesmír“ a zároveň dost nadpozemští.

Hodnocení: 93 %

The Prodigy
Support: DJ Josef Sedloň
7. prosinec 2023
Sportovní hala Fortuna, Praha