Přiznám se, že jsem Dogstar bral spíše jako kuriozitu, kapelu, ve které hraje „ten herec“. Svým vlastně neokázale obyčejným návratovým albem Somewhere Between the Power Lines and Palm Trees z roku 2023 mě nepřesvědčili. A nepřesvědčili mě ani svým vystoupením na Rock for People v roce 2024, o kterém Honza Vedral ve svém reportu napsal „docela obyčejné poprockové písničky, docela obyčejně zahrané a docela obyčejně zazpívané“. Ale dva nově vydané singly z chystaného alba působí úplně jinak. Sebevědoměji, ostřeji ale hlavně současněji.
Píseň All In Now, která dala jméno celému chystanému albu, je postavena na jednoduchém, ale neodbytném basovém riffu, který se od první vteřiny zakousne a drží. Drží skladbu pohromadě až s uhrančivou jistotou. Jako by Reeves přestal hrát na jistotu a chtěl ukázat, že vedle své úctyhodné filmografie má co nabídnout i jako basák. A sakra se mu to daří. Rytmika je úsporná a přesná, Bret Domrose zpívá s větší jistotou než na předcházejícím albu a nechává kytaru i vokál dýchat v prostoru, což tříčlenné sestavě hodně sluší. A celé to podtrhuje produkce Nicka Launaye, která dodává skladbě ostřejší zvuk a vítanou dynamiku spočívající ve střídání temnějších slok a otevřenějších refrénů.
Ještě zajímavější je ale skladba Joy, která mate tělem. Přes svůj název působí spíše melancholicky až creepy, jak trefně poznamenal bubeník Rob Mailhouse. Stojí na hutném, prostorově vystavěném groove basy, která má razanci a čitelnost. Keanu Reeves ho opět zkušeně drží, čímž celou skladbu táhne a dává tak prostor vintage zvuku kytary Gibson ES‑335, kterou si Domrose pořídil přímo pro nahrávání. Právě jemný, ale zároveň hluboký a emotivně vrstevnatý zvuk tohoto nástroje dává skladbě charakter. Dogstar si na Joy, možná úplně poprvé, dovoluje více pracovat s atmosférou než s melodií a zní více jako současný alternativní rock.
Oba singly dohromady naznačují, že album All In Now, které by mělo vyjít 29. května, nebude jen pokračováním bezbarvého comebacku, ale plnohodnotným rozšířením jejich nejen zvukové identity. Jako by Dogstar s producentem Nickem Launayem za zády našli novou chuť tvořit. Nemyslel jsem si, že to někdy řeknu, ale fakt se na jejich nové album těším. Protože jestli na něm Dogstar budou pokračovat v tomto duchu, tak začnou být opravdu relevantní kapelou.