Roli frontmana Pražského výběru a politika už Michael Kocáb dávno nerozlišuje, protože fantazie je potřeba nejen v umění. Do kin právě uvádí svůj „antifilm“ Pražský výběr - Symphony Bizarre, který v době covidu sám zrežíroval i sestříhal a s výběrovskou nonšalancí a neurvalostí v něm na oslavu tvůrčí svobody použil všechny efekty, které by mu nejspíš na filmové škole zakázali.
„Každý ví, jak to má být, každý si přečte nějakou brožuru. Ale někdy je potřeba dát fantazii úplně volný průchod,“ říká Kocáb o audiovizuální montáži, kterou bere jako labutí píseň Pražského výběru. A ve které je forma ve vzácné shodě s bláznivou povahou jeho hudby. „Na premiéře bylo pět filmařských super mistrů. A všem se to líbilo. Když uděláte antifilm a použijete velkou míru fantazie, je velká šance, že výsledek přežije a zůstane aktuální delší dobu,“ říká Kocáb o snímku, na jehož postprodukci pracoval rok ve svém studiu a nenechal se přitom ničím omezovat. „Byl koronavirus, tak jsem vycházel z myšlenky, že už lidi třeba nebudou moc chodit na koncerty. Jak jim ale ten zážitek dát? Jak jim nabídnout vnitřnosti koncertu?“ uvažuje. „Ani já jsem takhle Pražský výběr nikdy neviděl,“ říká o výsledku, ve kterém se silným autorským přístupem prolíná koncertní záznam se vzpomínkami, archivy i tvůrčími poznámkami.
I v roli režiséra tak vycházel z toho, co stálo v kořenech kapely. „Nasáli jsme myšlenku z punku a už jsme šli dál vlastní cestou. Nikdy jsme neopustili tu touhu nějakým způsobem provokovat,“ vzpomíná Kocáb. „Stylová čistota, to slovo mě provokuje. Mě to nebaví. Chci to narušovat.“
V současnosti podle něj kapela vzájemně funguje i díky „vytěsňování“ určitých témat. „Je to jednoduchý klíč. Jen se občas těžko dodržuje. Já se asi s Vilémem Čokem nebudu bavit o imigraci. Naštěstí nám ale zbývá celá řada dalších okruhů,“ vysvětluje Kocáb povahu vnitřních pnutí v Pražském výběru. „Těch témat máme tolik, že se vždycky na něčem nekonfliktním sejdeme.“ Zásadní rozpor se přesto vyjevil během koronaviru. „Michal Pavlíček byl pro očkování a spolupráci se státem ve všem a Klauda byl skoro tváří opozice a pochodoval na protest po náměstích. To bylo skoro na otevřený konflikt,“ popisuje Kocáb spory, které nakonec tak jako u mnohých dalších ukončila Putinova válka na Ukrajině.
Ozbrojený konflikt toho změnil hodně. Týká se to i kandidatury na prezidenta, o které Kocáb mluvil už před rokem. „Přišlo mi, že postava prezidenta by měla přerušit linii bývalých komunistů a lidí orientovaných na Sovětský svaz. Viděl jsem, že je společnost rozpolcená, zda zůstat v Evropské Unii, zda zůstat v NATO a do jaké míry být Českou splachovací republikou, kterou z nás dělal Babiš,“ vysvětluje Michael Kocáb svoje pohnutky, proč o prezidentské kandidatuře dříve mluvil. „Pak přišla válka na Ukrajině, která to všechno zrušila. Dokonce i Zeman se zorientoval. Jediným nezorientovaným zůstává Klaus, ale ten už se nezorientuje nikdy,“ podotýká Kocáb. A dodává, že o tom, zda bude na prezidenta kandidovat, se zatím stále definitivně nerozhodnul.
Propojování umělecké činnosti a politiky je podle něj každopádně přínosné. „Dneska už ty módy nepřepínám, mám je v jednom pytli. A dost mě to baví. I v politice musíte mít fantazii. Václav Havel o politice uvažoval jako o divadelním dramatu. Dneska to vidíme u Zielenského. Dokáže to udělat pro lidi působivě.“
Na další pokračování svého sólového projektu Aftershock by chtěl přizvat Ozzyho Osbourna. V plánu je i pokračování filmu Pražského výběru, který bude zaměřený na rockovou část programu a bude to „ještě větší jízda“. Ale skutečnou výzvu teď Michael Kocáb vidí v politice.
„Ukrajina sjednotila velkou část v jednotném postoji, který by měl vyvrcholit celosvětovým nukleárním odzbrojením,“ říká s vážnou tváří o potřebě vnést do veřejné debaty nové důležité téma. „Všechny jaderné zbraně musí být zničeny. Nebude jiná cesta. Bude to trvat dlouho, dlouho mi budou mudrlanti vysvětlovat, že to Rusko neudělá. Ale od roku 1968 je tu podepsaná smlouva. Pouze se musí oprášit a dodržet,“ přepíná Kocáb z módu rockera v politika, který z republiky vyvedl ruské vojáky a ví, čeho jsou schopni. „Za uvolnění sankcí vůči Rusku po skončení války, musí být vyměněn slib a spolupodpis, že i oni se připojí k celosvětovému odzbrojovacímu procesu. Nemůžeme naše děti poslat do budoucnosti, kde vyvrhelové a teroristi typu Putin budou hrozit zkázou světa.“
O podcastové sérii Pražská hudba II
Naplnily se vize během krize? V druhé sérii podcastů Pražská hudba se hudební časopis Headliner vrací k reálným dopadům koronavirové krize na hudební branži a dění v Praze. Jak se pražská hudební scéna, její podoba i vnitřní chod proměnily? To se dozvídáme prostřednictvím konkrétních příběhů umělců, promotérů, provozovatelů klubů, zástupců technických profesí či producentů.
Projekt je realizován s finanční podporou hlavního města Prahy.