The Fialky hrají od roku 2008 ve stejné čtyřčlenné sestavě, přičemž nejmenovaným kapitánem téhle punkové lodi je charismatický kytarista Kečup, kterého na koncertech nepotkáte jinak než v kloboučku. Společně s ním kapelu tvoří kámoši Ota (basák), Tom (bubeník) a Marcel Green (kytarista). A bylo skvělé, že na naše setkání tahle parta dorazila v kompletním složení.
Rozhovor vznikl 23. ledna, tedy přesně dva roky po odchodu punkové persony Petra Hoška. Pro The Fialky byl především hudebním vzorem, a obzvlášť pro Kečupa. Nebýt Plexis, možná by dnes kapela The Fialky zněla úplně jinak. A možná by celý její příběh nenabral tak zběsilých obrátek. Jak to The Fialky zpívají v jednom ze svých nejnovějších songů Řvem dál: „Přeplav s náma moře piv, může se stát cokoliv, svatej syn Hošek, měl na nás kur*a vliv.“
Než si trochu zrekapitulujeme tu vaši divokou jízdu, představte mi Vykřičníky !!!!. Místy jde překvapivě o dost ska punkovou desku. Chtěli jste z punkrockového kurzu trochu uhnout?
Tom: Autor veškeré hudby je Kečup, takže to je spíše otázka na něho. Nicméně všem členům The Fialky se líbí Rancid, kteří sice hrají punk, ale častokrát sklouznou do ska a jiných žánrů. My to máme s repertoárem podobně. Někdy je to veselý a hopsavý, někdy je to zkrátka nářez.
Kečup: Původně jsem chtěl udělat vyloženě ska desku. Ale pak se několik songů nahrálo v klasicky punkových aranžích. V kapele teď často posloucháme kapely typu The Interrupters, se kterými jsme si mimochodem díky Mighty Sounds mohli zahrát v Ledárnách Braník. Takže mi vlastně celý tenhle návrat ke ska kořenům přišel fajn.
Přiznám se také, že jsem chtěl ska punk trochu vrátit do českýho punkovýho povědomí. Přijde mi, že kapely u nás na tenhle styl už úplně zapomněly. Skoro všechny teď hrají tvrdší punk a z muziky se vytratila melodičnost. Taky jsem tím chtěl zároveň trochu odkázat právě na Rancid nebo The Clash a ukázat, že skáčko se dá udělat stylově.
Příjemným překvapením na desce je zapojení ženského vokálu v písni Amy W. Kdo to tam zpívá?
Tom: Moje ségra! V roce 2006 už s náma nazpívala Punk sex pivo a teď po letech zas dostala nabídku na hostovačku. Je velká fanynka Amy Winehouse, takže z toho byla nadšená. Zpívá skvěle, taky má kapelu.
Kečup: Mně přišlo dobrý dát na desku zase jiný vokál a holčičí zpěv se mi tam zdál fajn. Inspiraci pro tenhle song jsem nabral v Londýně. Amy Winehouse je tam po hospodách na obrázcích, a tak mě napadlo o ní napsat. Pak jsem si pustil její autobiografický film a zjistil, že to celé je vlastně jedna velká dekadence plná drog, úmrtí a skonu. Dost jsem přemýšlel, jak ji v tom songu uchopit a zároveň nezkazit celkově dobrou náladu písničky. Nakonec jsem to prostě napsal o tom, jak Amy ještě před svou největší slávou chodila veselá po barech. Přece jen, je to camdenská královna.
Taky jste opět sáhli po coveru. Jde o píseň Tygr – Eye of the Tiger od Survivor.
Marcel: To bylo jasný, Rocky je náš oblíbený film.
Tom: No, to je hlavně tvůj oblíbenej film!
Marcel: Pravda, znám všechny díly nazpaměť.
Kečup: Marcel se vždycky na koncertech napije a začne řvát: „Adrian!“
A o čem to je?
Kečup: V roce 2023 jsme skoro všechny koncerty začínali právě tím slavným riffem z Eye of the Tiger s tím, že jsme na něj vždycky napojili už naši písničku. Až nás napadlo udělat z toho vlastní cover. Ten song je ve stručnosti o tom, že když to máš v životě těžký, můžeš rychleji sklouznout na scestí.
Naši redakci asi nejvíce z vydaných singlů zaujala Generace Z. Jaká je její nosná myšlenka?
Kečup: Je to hlavně o tom, že mezigenerační nepochopení je naprosto v pořádku a že život jde dál. Přijde mi, že Generace Z je netrpělivá, roztěkaná, závislá na digitálních technologiích a chce být rychle úspěšná. Kromě toho je to taky o tom, že mladí dnes míň tvoří páry a mají takové ty hodnoty ve smyslu být „open“ za každou cenu. Kolikrát pak z toho mají deprese.
Sloka s „hezkou vyfiltrovanou fotkou“ mi připadala poměrně útočná, ale refrén je naopak smířlivý ke všem stranám. Cítím, že je to tak správně.
Kečup: Upřímně, já měl původně asi čtyři verze refrénu, ale manželka mi na to řekla, že to je všechno ufňukané a ať tam dám něco, co bude mít nadhled. Tou dobou jsem poslouchal poslední – a geniální – desku od The Rolling Stones Hackney Diamonds, a tak mě napadl slogan: Každá generace má právo na svý Stouny. Přijde mi dobrý udělat občas písničky se slokami, které jsou proti refrénu. Každý si pak v tom může najít to svý.
Tom: Já si třeba nemyslím, že by ta sloka byla útočná. Spíše na svět koukáme jinou optikou. Pro mladé je teď důležité, aby všechno dobře vypadalo na sockách, ale realita je trochu jiná.
Kečup: My jsme prostě starší generace, která chodí do hospod a chce se s lidma stýkat. Hrajeme punk rock a naše poselství je: Vyraž na koncert a dej si s náma pivo!
Kečupe, kam na ty chytlavý slogany chodíš? Máte jich v písničkách hodně.
Kečup: Vždycky nejdřív skládám refrén. To je pro mě alfa omega každého songu. Snad jen u Je víkend jsem začínal slokama. Jednou jsem se sprchoval u babičky ve starý vaně a napadl mě refrén se skoro absolutními rýmy: „Přátelé se neopouští, hajzlům se neodpouští.“ Vyletěl jsem z té vany a běžel si to zapsat. Tak vznikli Přátelé.
Kečupův monolog
V průběhu rozhovoru kapelu přepadla chuť na cigaretu, a tak jsem s jediným nekuřákem Kečupem zůstal na chvilku sám. Trochu mi poodhalil svůj skladatelský proces i koncept nového alba.
Bude to znít možná trochu nepunkově, ale jsem hodně disciplinovaný. Když něco zaslechnu, okamžitě si to zapisuju, třeba i nějakou pěknou větu z televize. Text a jeho pointa se pak vyvíjí během tvorby písně. Ať už o tom přemýšlím sám, nebo s kamarádem a parťákem na dotahování textů Radkem z Nežfaleš. Třeba song Generace Z jsem původně zamýšlel jako příběh o tom, jak jedna moje kolegyně z práce nemůže najít chlapa.
Některé texty ale napíšu hned na místě. Třeba nová pecka Punk rock saved my life vznikla tak, že jsem strašně moc chtěl napsat písničku o tom, že když umřeš, půjdeš v tom oblečení, které máš, do nebe. Vtipný je, že slogan Punk rock saved my life jsem chtěl v minulosti použít jako vlastní brand značku, kterou bych vyšíval na oblečení. Ale pak jsem zjistil, že už to někdo dělá. Ta písnička jde svou nevážnou náladou trochu proti jiným věcem na desce. Někdo mi nedávno napsal, že se mu líbí jen třetina našich věcí a zbytek mu vůbec nesedí, jenže to jsme prostě my, Fialky. Jsem rád, že máme pestrou tvorbu, nechceme dělat jen vážný věci.
Ostatně deska Vykřičníky !!!! je záměrně koncipovaná tak, aby část songů vždy odkazovala na jedno z našich starších alb. Ve výsledku si proto myslím, že ta deska spojuje všechny zvuky a styly, do kterých jsme se doposud pustili. Třeba takový Brejle růžový jsou toho krásným příkladem. Na posledních dvou deskách mi chyběl takový sranda love song.
Jak jste vůbec přišli na název The Fialky?
Kečup: Já se vlastně nikdy kluků nezeptal, co si o tom názvu myslí. Já se za něj totiž trochu stydím. Když se mě třeba v práci ptají, jakou mám kapelu, vždycky rychle zadrmolím, že Fialky. A oni se ptají – co?
Marcel: Ten název je geniální. Zní to trochu anglicky a ještě k tomu to je taková p*čovina, kterou si každý zapamatuje.
Tom: Ty jsi hlavně v době vzniku ještě hrál s MHDčkama.
Marcel: Já jsem si hlavně myslel, že hrajete fakt strašně! Název The Fialky byl dobrý, ale vy jste hráli šíleně.
Kečup: Abych to uvedl na pravou míru. Ono se to s příchodem Marcela, který nahradil původního kytaristu Dannyho v době nahrávání druhého alba Šance (2008), STRAŠNĚ zlepšilo.
Tom: To jo, on má absolutní hudební sluch, haha.
Kečup: Ale zpátky k tomu názvu, pánové. Otíku, ty jsi u toho byl, ne? Jsme tehdy čůrali, tuším.
Oto: To si už vůbec nepamatuju.
Tom: Já si pamatuju, že to hlavně kvůli tobě, Kečupe, už nešlo změnit. Po asi deseti koncertech jsi rezolutně řekl, že už jsme slavný a název se měnit nebude.
Kečup: Já si myslel, že The Fialky jsou slavný už po prvních dvou veřejných zkouškách, na které přišlo asi deset lidí a v průběhu jich asi dvanáct odešlo.
Teď asi nestíhám počítat.
Kečup: Během jednoho z těch „koncertů“ totiž dva původní členové prostě odešli s těma lidma, co na nás přišli. Ale zpátky k názvu. Parádně si tu naši kapelu každý dohledá. Třeba když si někdo googlí kámoše z kapely Houba, nachází mu to jen odkazy na sraz houbařů nebo encyklopedi hub. Když jsem je tagoval na Facebooku, bylo to peklo. S námi mají naštěstí problém jenom botanici, těm musíme na webu dělat strašný bordel.
Když už jsme nakousli Marcelův nástup do kapely, jak to bylo vlastně s tebou, Tome?
Tom: Já se do kapely dostal taky později, asi dva roky po jejím založení. Tehdy jsem někde v hudebninách vyvěsil inzerát s odtrhávacími lístečky s tím, že jsem začínající bubeník s vlastní zkušebnou. Ozvalo se mi tenkrát několik kapel včetně tady kluků a se všemi jsem si šel zahrát.
Ota: Vím to přesně. Šel jsem si koupit struny a zahlédl jsem ten papír. Okamžitě jsem strhal všechny lístečky, aby Tomovi už nikdo nemohl zavolat.
Tom: Nutno podotknout, že kluci hráli fakt nejhůř a první zkouška byla hrozná. Ale byli mi jednoznačně nejsympatičtější a po lidské stránce mi sedli nejvíc ze všech těch partiček. Pamatuju si, že když se mě pak doma na tu kapelu ptali, řekl jsem, že dobrý a že se jmenují The Lentilky.
Velkou esencí kapely The Fialky je silný sborový zpěv. Jak jste se k němu dopracovali?
Kečup: Hlavně Marcel s Tomem zpívají!
Ota: My s Kečupem spíš jen přitakáváme.
Kečup: Náhodou, Otík taky hodně zpívá.
Ota: My tomu dáváme punk. Kluci zpívají, my s Kečupem to kazíme.
Kečup: Notnou inspirací pro tenhle „styl“ byla kapela Ska-P, která pořád používá různý výkřiky. Viděl jsem ji jednou naživo a přišlo mi, že to lidi strašně bralo. Dělali vlastně párty. Nebo kecám a vykřikuju občas proto, že zapomenu text.
Marcel: Je skvělý, že Kečup začne naprosto z ničeho nic do písničky řvát pí pada pama pam. My se vždycky lekneme, ale koncert to žene.
Kečup: Když se hodně napiju a zapomenu kytarový sólo, zahraju ho pusou.
Slyšel jsem, že všichni jste začali zpívat z toho důvodu, že Kečup jako původní zpěvák začal mít problém s hlasivkami.
Kečup: V divokých začátcích mi odešly hlasivky a poranil jsem si hrtan. Doteď s tím válčím. Je to daný i tím, že na koncertech hodně řvu. Do toho dávám nějaký ty piva a pak se celý týden léčím vincentkou a Aescinem. A to ani nemluvim o refluxu. Podobně to má ale spousta kluků, třeba Zdeněk z SPS. S tím se o tom dokonce občas radím.
Ota: Ale Zdéňa se léčí slivovicou!
Kečup: To je pravda, ale taky se o hlasivky snaží starat jako já. On i Bořek z E!E nemůžou kolikrát po koncertech mluvit. Pro hlasivky je důležitý spánek a celkový odpočinek.
Tom: Dámy a pánové, to byla odborná vsuvka doktora Kečupa.
Zřejmě ví, o čem mluví…
Kečup: Já jsem opravdu jednu dobu půl roku nemohl mluvit. Stalo se to po jednom turné.
Marcel: Ty krávo! To vlastně bylo strašný.
Tom: To byl dobrý bizár. Kečup si tehdy nosil v kapse takový repráček, ve kterým měl přednastavený odpovědi. Takhle nám vždycky odpovídal přes telefon. Jenom klikl a za opaskem se ozvalo „nemohu mluvit“ nebo „ahoj“.
Kečup: K tomu bych snad jen rád dodal, že tahle a další historky jsou zaznamenané na naší digitální audioknize Punk rock story (2020).
Vždycky jsem měl za to, že Kečup je frontman Fialek. Ale na koncertech vždycky stojí uprostřed Marcel.
Kečup: My jsme hlavně parta, nemáme jasnýho frontmana. Když už si tady můžu přihřát polívčičku, já se vidím jako Angus Young z AC/DC. Ten přece taky hraje „jen“ na kytaru a stojí na boku.
Tom: Pro někoho to může být Marcel, pro někoho to může být Kečup, který dělá kraviny na straně pódia.
Kečup: Moje pozice má hlavně tu výhodu, že kluci dělají muziku a já k tomu dělám srandu. Když teda zrovna nehraju sólo, že jo.
Nejdřív na vás chodilo pár skalních fandů, pak pár desítek známých, nakonec se z vás stala punková ikona domácí scény, která má narvané kluby. Kdy vlastně přišel zlom? Kdy jste si uvědomili, že jste známí a nehrajete jen pro kámoše?
Kečup: Určitě už po první desce Průser (2007). Ono to je vlastně úplně jednoduchý. Do roku 2006 jsme byli úplně marní. Pak na Bandzone vyšel náš song Punk sex pivo, který se tam jednu dobu poslouchal vůbec nejvíc. A lidi na nás najednou začali chodit. Pak to trochu opadlo s druhou deskou Šance. O dva roky později nám EP Scéna otevřelo dveře na Mighty Sounds a zase jsme to nastartovali. Pak to bylo zase trochu nahoru dolů, až přišel boom s pátou deskou Je ti to málo. Ta to všechno nejvíc nakopla – je to moje asi nejoblíbenější deska Fialek.
Tom: S deskou Šance to bylo trochu blbý období. Dostali jsme se do kříže s některými fandy, kteří nám říkali, že jsme změkli a že už nejsme pankáči.
Kečup: Z tý desky ale paradoxně dneska hrajeme nejvíc tzv. povinných skladeb, tedy těch, které mají naši fanoušci nejradši.
Tom: Jo, ale dvakrát tak rychle než na desce!
Tajemství vybraných songů
Kérky od Terky: Necháváte se všichni tetovat jen Terkou Pet?
Tom: Jenom Kečup! Marcel se u ní nechal také párkrát zmalovat, ale jinak máme každý vlastního tatéra. Třeba Otík chodí k Rafanovi (Pipes & Pints) a já mám většinu od Viktora Pekla, který nám dělá i grafiku merche.
Tenisky: Kdo z vás měl holku s červenými teniskami?
Kečup: To asi někdo z nás měl, ale ta písnička spíš reagovala na dobu, kdy se hodně nosily červené conversky. Byl to zároveň výsměch vlezlým fanynkám a také naší touze je mít, haha.
Punk sex pivo: Jak vznikl největší hit kapely?
Kečup: Písničku jsem složil za pět minut na kapotě auta, protože nám před nahráváním zlomového EP chyběla jedna věc.
Mighty Sounds: Kdo dostal kopačky od holky na Mighty Sounds?
Kečup: Nebudeš tomu věřit, ale nikdo z kapely. Tahle písnička je vlastně coververzí songu Teenage Kicks od The Undertones. Teenage Kick jsou v překladu kopačky, proto se tam zpívá o kopačkách, aby to odkazovalo na původní rozchodový text.
Přes 30: Inspirovali jste se Padesátkou od Visáčů?
Kečup: To určitě ne, tohle není oslava nějakého věku. Třicítka je životní milník, kdy se z kluka stáváš chlapem a začínáš řešit záležitosti, jako je rodina. Chtěl jsem skrze ten song na koncertech zařvat, že se nestydíme za to, že jsme furt pankáči a přitom máme rodiny a mimo pódium žijeme normální život.
Mokrý Čtvrti: Jakých míst jste se jako malí v Praze báli?
Kečup: To je óda na Modřany, kde jsme se s Otíkem narodili a máme tu doteď zkušebnu. Vždycky jsem totiž skrze songy propagoval Počernice a tímhle jsem to chtěl vyvážit. Refrén je o tom, že v každým městě nebo čtvrti máš svoje kámoše a nemusíš pořád chodit do jedné hospody. A ano, bál jsem se jít do hospody Labe a nakonec jsem tam s Otou chodil asi deset let.
Chuligáni II.: Ten song je mi povědomý.
Kečup: Chuligáni II jsou unikátní tím, že se nejedená o předělávku hudby. Je to cover textu. Původní verze je skladba Kto je kto od slovenské kapely Brickfield. Je to vlastně jejich text zazpívaný jakoby o 20 let později.
Jste po tom čtvrtstoletí na pódiích ještě nervózní?
Marcel: První dva songy vždycky.
Tom: Já ne, jsem schovaný za bicíma. Případné chyby si slíznou kluci přede mnou.
Ota: Taková ta zdravá nervozita tam je.
Kečup: Ačkoli to může vypadat, že jsem z kapely ten největší suverén, jsem nervózní velmi. Čím jsem starší, tím je to horší.
Marcel: Nejhorší je, když Kečupovi nejde něco nastavit na kytaře. Je pak úplně mimo! Všechno pak mačká strašně rychle a ještě víc to pokazí. A pak se na mě kouká, co má vlastně dělat.
Co vás teď v nejbližší době čeká vyjma turné k nové desce?
Kečup: Po dvou loňských turné po celé republice jsem měl vizi, že bychom dali jeden velký koncert v Čechách a zbytek jara turné evropské. Tedy několik koncertů v Německu, Polsku, na Slovensku. Nakonec to vyšlo tak, že budeme mít velký koncert v Praze v Meetfactory pod hlavičkou Mighty Sounds. Ale v Německu na nás nejsou asi moc zvědaví, takže tam zahrajeme jen jeden koncert. Jinak dáme klasicky ještě Slovensko a Polsko. Celou situaci zachránil Marcel!
Marcel: V prosinci mi zavolal kámoš, že si kousek od Edinburghu otevřel klub. A jestli nechceme přijet zahrát. Napsal jsem mu, že klidně, ale že můžeme jen v únoru. Takže The Fialky letí vůbec poprvé na ostrovy zahrát si jeden koncert ve Skotsku. Asi to tam bude narvané místníma Čechama, ale třeba dovalí i nějací Skoti.
Kečup: Vidíš, chtěl jsem evropské turné, a ono to tak fakt vypadá.
A kde se vidí The Fialky za dalších 25 let?
Marcel: Kámo, to nám bude šedesát! Budeme trosky.
Tom: Taky si moc nefandim.
Kečup: Já jsem byl letos v létě s mojí Áďou v Británii na Rebellion Festivalu, kde jsem viděl hrát sedmdesátníky v punkových kapelách a bylo to dost šílený. Vidím to maximálně do čtyřicátých narozenin kapely… Ale prd, dokud to pojede, tak tu káru
potlačíme!
Diskografie The Fialky
Všechna alba vyšla pod záštitou nezávislého vydavatelství Papagájův Hlasatel Records.
Průser (2007)
Šance (2008)
Kapitán 77 (2011)
Je ti to málo (2017)
Punk rock rádio 2020
Vykřičníky !!!! (2025)