Obrázek k článku NOTY VOLE SPECIÁL: Co všechno ukradli Deep Purple?
| Petra Divoká | Foto: Universal Music

NOTY VOLE SPECIÁL: Co všechno ukradli Deep Purple?

Speciál naší podcastové revue se tentokrát zaměřuje na legendární britskou kapelu Deep Purple. Pánové Šéfík, Šroubek a Ságo rozebrali, odkud ikona hard rocku čerpala inspiraci. A zda se jednalo o pouhé náhodné vlivy, nebo o promyšlené "krádeže" riffů.

Nikdo nezpochybňuje vliv, který Deep Purple měli na hudební vývoj a roli, kterou hráli v historii rocku. Ale otázka, nakolik si při tom průkopnictví půjčovali jinde, se nad jejich songy zkrátka vznáší. V hudbě jde ale často o jemnou hranici mezi inspirací a vykrádáním. Deep Purple patří mezi kapely, které nikdy neskrývaly, že čerpaly inspiraci z různých žánrů a skladeb. Dany Stejskal upozorňuje na jeden z nejznámějších riffů „Black Night“ (1970), který vznikl pod vlivem skladby Summertime od Raya Hendersona. „Richie Blackmore to zahrál tvrdě na kytaru a bylo to. Inspirace to byla přiznaná,“ vysvětluje Stejskal.

Revue NOTY VOLE! můžete poslouchatn na Seznam Podcastech. 

Motivy, které vymyslel někdo jiný, lze ale slyšet i jinde. Další zastávkou tohoto povídání byla skladba Child in Time z roku 1970, která je zjevně inspirována písní It’s a Beautiful Day od psychedelické skupiny Bombay Calling. Honza Vedral popisuje, jak Deep Purple skladbu zpomalili a přetvořili ve svém nezaměnitelném stylu. „To je ten kreativní proces, o kterém všichni mluví. Není to jen cover, prostě přehraná píseň, ale plně přetvořená skladba,“ myslí si Vedral.

Nejznámější riff světa

Smoke on the Water z roku 1972 je pravděpodobně nejikoničtější riff v historii rocku. A samozřejmě nejslavnější písní Deep Purple. Jak je to s její originalitou? Při důkladném poslechu se ukazuje, že Ritchie Blackmore se v tomto případě také inspiroval – tentokrát španělskými rytmy naplněnou skladbou Maria Moita, kterou podepsali Carlos Lyra & Dulce Nunes už o osm let dříve. Blackmore prý chtěl složit něco co nejjednoduššího, co vystihne podstatu blues rocku. „Myslím, že se mu to vlastně podařilo dokonale,“ dodává wlado. A upozorňuje i na kytaristovu zálibu v klasické hudbě a fascinaci Beethovenem.

Deep Purple ostatně často čerpali z klasické hudby. Wlado dále zmiňuje skladbu Burn (1974), která podle něho vychází z Gershwinovy Rhapsody in Blue. „Na muzikanty působí hudba od dětství a není divu, že v dospělosti tyto vlivy mimoděk promítají do svých skladeb,“ vysvětluje Stejskal. Otázka, kdy jde o doslovnou citaci a kdy o inspiraci ovšem zůstává.

 „Hudba žije z inspirace. Lidi si půjčují motivy, které slyšeli, a přetváří je po svém. Důležité je to vždy zasadit do kontextu,“ podotýká k tomu v závěru podcastu Honza Vedral. A Dany Stejskal připomíná, že soudní spory o autorská práva začaly až ve druhé polovině 80. let. V případě Deep Purple ovšem nikdy. 

A přestože se o původnosti jejich písní a motivů fanoušci mohou i po letech přít, jedno zůstává jisté. „Deep Purple byli na svou dobu přelomová kapela. I po desítky let jejich hudba neztratila svou sílu," říká wlado.