Na A straně singlu je píseň Marie, další do sbírky ženských jmen, která už kapela oslavila. Jestli se nemýlím, už jsme od nich slyšeli Lauru, Danielu nebo Ivetu. Ne že by to nebyla hezká písnička, mnoha Mariím určitě udělá radost, ale máme pocit, že hoši tentokrát trochu zůstali uprostřed klišé, v nichž se v posledních letech utápějí. Už to není „typická Lucie“, ale „furt stejná Lucie“. Navíc v instrumentálním základu najdeme na několika místech názvuky, podezřele připomínající beatlesáckou Lucy In The Sky With Diamonds. Závěrečný sbor naštěstí Hey Jude nepřipomíná.
Text střídá silnější momenty se slabšími. „Já se cítím jak stroj hodin, který netikaj“ je opravdu pěkný obrat, který si opravdu volá po tom „bouchnout do kyvadla“. Na druhou stranu trochu vyděsí verš „tak jako pan Seifert chodím po nocích“, neboť my starší pamatujeme Seiferta jen o berlích, protože po roce 1950 po operaci páteře Seifert už skoro nechodil.
Béčko Krása a zázrak a tajemství je opravdu béčko, zajímavé asi jen pěkným kytarovým sólem, prý od Petra Jandy. Typická vycpávka.
No, po šíleném trapáku v pořadu u Honzy Dědka je to několik temp ze dna vzhůru, nicméně pořád ještě pod hladinou.