Pokud se hudební nadšenci pozorně podívají na line-upy letošních (nejen českých) festivalů a koncertů, překvapí je množství punkových veteránů, kteří k nám po letech přijíždí připomenout kořeny výstředního žánru a směru, jenž ovlivnil generace. Sex Pistols, John Lydon s Public Image Ltd, Iggy Pop nebo Patti Smith – to je hvězdná sestava punkových jmen, která za svého mládí hlásala heslo: No future – žádná budoucnost.
Přitom když se punk zjevil, psalo se, že zejména kvůli divokému životnímu stylu dnešních ikon a kmotrů žánru nemůže vydržet dlouho. Jak se ukázalo, byly to předčasné soudy. Punk „zachránily“ pozdější vlny v osmdesátkách, které jej rozvířily do dalších stylů. Na jedné straně je inovovaly v agresivních formách s politickým i antisystémovým podtextem, na té druhé tlačily blíž k mainstreamu a popu, u kterého je „anarchie“ jenom módní nálepka.
Díky tomu všemu svět postupně poznal třeba hardcorepunk, skapunk, hnutí straight edge, punk ve folkovém kabátě i pop punk… To vše bychom pravděpodobně nikdy nezažili nebýt průkopníků, kteří kupodivu stále nesložili své zbraně. V jaké jsou ale po půl století stavu a kondici?
Pistole zaměřily Rock for People
Punk sice má kořeny v garážích Ameriky, ale byli to právě ostrované Sex Pistols, kteří se stali ikonickými fakany řvoucími heslo „No Future“, jako jedinou jistotu ve světě trýzněném establishmentem. Stačilo jedno album – Never Mind the Bollocks, Here‘s the Sex Pistols – a kapela se navždy zapsala do historie.
Svůj podíl, vyjma muziky jako takové, na tom měly především osobnosti jako nebožtík Sid Vicious a zpěvák Johnny Rotten. Ostatně jak prohlásil tehdejší manažer skupiny Malcolm McLaren: „Jestliže je Rotten hlasem punku, pak Vicious je jeho vzhled.“ O to paradoxnější je, že skupina dodnes bez těchto dvou ikonických tváří pokračuje.
V červnu minulého roku (2024) se Sex Pistols nečekaně a znovu vrátili na pódia v rámci benefičních koncertů, které se konaly v legendárním sále Bush Hall. Za mikrofon se vedle Stevea Jonese, Paula Cooka a Glena Matlocka postavil Frank Carter a nečekaný a odvážný krok se vyplatil možná více, než celá kapela čekala. Po velkých ohlasech Sex Pistol přidali další vystoupení a bylo jasné, že „jen u pár koncertů“ tahle záležitost neskončí.
Frank Carter je britský bouřlivák, který má na pódiu energie víc než průměrná jaderná elektrárna. Charismatický frontman je známý z kapel Gallows a Frank Carter & The Rattlesnakes a hlavně divokými koncerty, kde neváhá skočit do publika nebo si dát „přátelskou“ bitku s mikrofonem v ruce. Carterův styl je tak intenzivní, že když zpívá, posluchači raději dělají krok vzad – čistě preventivně. Jako by se pro Sex Pistols narodil.
V rámci turné, které bude mít zastávku také na Rock for People, se u nás „pistole s Carterem“ představí 13. června, tedy třetí festivalový den. Bude se jednat teprve o druhý koncert kapely v České republice. Tím prvním bylo vystoupení v pražské Sportovní hale v roce 1996 společně s českou punkovou stálicí E!E. Tedy v době, kdy se kapela dala krátce dohromady ještě s Johnnym Rottenem alias Johnem Lydonem. A dle pamětníků to tehdy stálo za prd.
Odpadlík míří na Trutnoff
„Četl jsem, že Johnny Rotten, jestli jste to věděli. / Si nikdy nerozuměl, se zbytkem svý kapely“ – tímto sloganem česká punková skupina The Fialky ve své písní Kotva přesně definovala vztah Lydona se zbytkem Sex Pistols. Ten po rozpadu kapely v roce 1978 okamžitě založil novou skupinu Public Image Ltd, se kterou nahrál jedenáct řadových alb. A zároveň se nikdy neváhal postavit a vyhranit proti bývalým členům, proti kterým vedl i soud v kauze ohledně dokumentárního snímku Pistol, k němuž nebyl přizván.
Těžko říct, jak moc Lydonovi osud Sex Pistols leží v žaludku, ale sám si svůj kult dokázal díky Public Image Ltd udržet. Ačkoli se jeho kapela v roce 1992 rozpadla a Lydon si dal na několik let pauzu od muziky, v roce 2009 se s Public Image Ltd vrátil, a jak se tehdy v médiích psalo: silnější. Od té doby skupina pravidelně až do dnešních dnů vystupuje. Přesto se stále nevyhýbá kontroverzi.
Je to poněkud paradoxní, ale právě Lydon, jakožto symbol punku, rebelie a ostatně i anarchie, má v dnešní době potřebu hlasitě obhajovat republikánského prezidenta Donalda Trumpa. Anebo ještě lépe řečeno: Má vůbec potřebu hlasitě podporovat jakéhokoli politika či autoritativní směr. V roce 2023 si navíc u pankáčů se svými kapelními souputníky slízl kritiku za „pozérskou“ účast v národním kole Eurovize v Irsku, a bůhví jaká lavina nenávisti by se spustila v případě, že by vyhrál a skutečně vyrazil reprezentovat zemi do Liverpoolu, kde se soutěž pořádala. Přese všechny tyhle patálie ale Lydon s Public Image Ltd nadále koncertuje a po dvou letech se představí také u nás na festivalu Trutnoff.
Naposledy u nás hrál v říjnu roku 2023 ve skvělé formě – jak psal náš redakční kolega Ondřej Černý z pražského koncertu v Lucerna Music Baru: „Pamětníci se díky Public Image Ltd mohli na pár desítek minut přenést zpět do časů svého mládí a rebelie, mladší ročníky pak dostala možnost blízké přítomnosti hudební ikony, která hluboce ovlivnila hudební dějiny.“
Kmotr „naháč“ na Colours
Pokud jsou Sex Pistols a John Lydon symbolem punkového vzhledu a kultury, Iggy Pop je jeho kmotrem a duchovním otcem. Ještě před svou sólovou kariérou se proslavil se skupinou The Stooges, se kterou na pódiu vyváděl takové šílenosti, jakým následně mohly konkurovat snad jen v devadesátkách severské blackmetalové kapely se svými satanskými rituály plnými krve.
Řezání do vlastního břicha, divoké tance na pódiu i bezhlavé skoky mezi diváky a bitky s nimi… Iggy Pop byl zakladatelem stagedivingu (skákání z pódia do davu), který se později stal jedním ze signifikantních znaků metalové a hardcorové komunity. Je však třeba uvést na pravou míru skutečnost, že všechny hazardnosti Iggy vykonával mnohdy pod vlivem, a to nejen alkoholu… Jeho závislost na kokainu, heroinu a čehokoli, co bylo po ruce, ho v polovině sedmdesátých let téměř zabila. To je pravda, kterou velmi detailně a výmluvně ve svých memoárech popisuje Ivan Král, který s ním hrával. A jednou taky třeba ve studiu skončil zamčený v kamrlíku pro uklízečku.
Dnes si sedmasedmdesátník Iggy, kterého na pódiu stále neuvidíte jinak než svlečeného do půl těla, drží úctyhodnou fyzickou i muzikantskou formu. A kromě punkových čísel natáčí třeba šansony, v nichž zpívá francouzsky.
Říká se, že ho nikdo nedokáže na pódiu napodobit. I proto se nyní zřejmě nabízí jedna z posledních příležitostí vidět tohoto rockového ještěra naživo. Iggy totiž letos míří do Ostravy, kde na festivalu Colours of Ostrava mimo jiné představí svou devatenáctou sólovou desku s názvem Every Loser. Na festivalu se představí v termínu od 16. do 19. července.
Punkové čáry ve Foru Karlín
Jestliže byl Ivan Král silně spojován s kariérou Iggyho Popa, ještě silnější vazbu měl na punkovou divu Patti Smith, se kterou v její Patti Smith Group vystupoval mezi lety 1974 až 1979. Z tohoto období pochází vůbec nejslavnější desky zpěvačky jako Horses, Radio Ethiopia či Easter. A opět se zdá až neuvěřitelné, že rodačka z Chicaga ve svých 78 letech stále stojí před mikrofonem.
Právě letos si fanoušci Patti Smith připomínají 50 let od vydání zásadního debutu Horses, které mělo zcela klíčový vliv na americkou punkrockovou scénu a rozvoj žánru v sedmdesátých letech. S minimalistickou estetikou tehdy dokázala do svých písní vklínit určitou drzost skrze agresivnější kytarové linky, přičemž čerpala nápady z avantgardy, rocku i rokenrolu.
I díky debutu se punková básnířka Patti Smith stala umělkyní, ze které se zrodil punk a jeho umělecké směřování a náboj.
I ona u nás letos bude připomínat historii. Přijede na sólový koncert v pražském Foru Karlín, kde se představí 19. července v doprovodu kvartetu, který tvoří její syn, kytarista Jackson Smith, klávesák a baskytarista Tony Shanahan a bubeník Seb Rochford.
Doufejme jen, že koncert proběhne bez větších komplikací. Začátkem ledna totiž Patti zkolabovala během koncertu v São Paulu, přičemž vyšlo najevo, že před vystoupením trpěla těžkými migrénami.
To sice není úplně dobrý konec článku o tom, jak ani po padesáti letech punk neumírá a jeho stvořitelé umí na pódiu rozpoutat nepokoje. Ale přesto ho tady ukončíme.
Na viděnou v kotli!