Zprávu o zpěvaččině náhlém úmrtí přinesl deník Blesk. Podle jeho informací měla vypadnout z okna.
Do širšího povědomí se Helena Zeťová, nevlastní dcera Leška Semelky, dostala jako členka dívčí skupiny Black Milk, kterou v roce 2001 založila společně s Terezou Kerndlovou a Terezou Černochovou. Už předtím ale ještě coby teenagerka utekla z domova a vyrazila do Španělska koncertovat s americkou rockovou kapelou po barech. "Byla to spíš sranda než cokoli jiného," říkala. "Cestovali jsme od jednoho baru ke druhému. Přehrávali jsme covery a u toho se jenom pařilo nebo pak spalo. Ale byla to dobrá příprava na pozdější kariéru." V případě její hudební kariéry to byl skutečně všeříkající začátek.
A nic na tom nezměnil ani raketpvý úspěch Black Milk. Trojice slavných dcer slavných otců rychle získala popularitu. V hitech jako Modrej dým, Pár nápadů či Sedmkrát se jim podařilo zkombinovat prvky popu, soulu a r'n'b. Debutové album Modrej dým, které vyšlo v roce 2002 se stalo jedním z nejúspěšnějších titulů roku a skupina získala ocenění Anděl v kategorii Objev roku. Také i prostřednictvím řady předělávek se jim podařilo přenést americký soulový pop do českého prostředí.
Skupina se odlišovala od typických dívčích kapel své doby nejen hudbou, solidním zpěvem, ale i jistou autenticitou. „Každá z nás byla jiná a všechny jsme v sobě kus rebelky měly. Black Milk byla na tehdejší dobu výborná kapela a jsem fakt pyšná na hudbu, kterou jsme dělaly,“ vzpomínala Zeťová v rozhovoru pro Headliner. Navzdory úspěchu skupina v roce 2005 ukončila činnost kvůli rozdílným názorům a věkovým rozdílům mezi členkami. „Myslím, že každá z nás je dnes přesně tam, kde být chce. Čas všechno vyléčil,“ komentovala to později zpěvačka.
Sólová dráha a nezávislost
Po rozpadu Black Milk se Zeťová vydala na sólovou dráhu. Její první album Ready to Roll z roku 2005 bylo ještě hledáním. Obsahovalo však velký hit Impossible, který po svém vydání dosáhl prvního místa v české oficiální hitparádě IFPI. A Helena Zeťová díky němu získala v anketě Český slavík ocenění Skokan roku 2005.
Navázala na něj o tři roky později deskou Crossing Bridges. Zpívala především v angličtině a skladby jiných autorů. S původními písničkami dokázala přijít až o deset let později. Na svém oficiálně posledním albu Consequences z roku 2019. „Napsala jsem jich víc, ale nebyla jsem si jimi na sto procent jistá. Z těch dvou zařazených mám ale dobrý pocit. Jsem pořád ve fázi, kdy se učím tvořit sama pro sebe. Je to podle mě mnohem lepší, protože člověk sám nejlépe zná svůj hlas,“ říkala. Mezi její „hvězdy“, na kterých hudebně vyrůstala, patřily Whitney Houston nebo Mariah Carey. Velkou lásku měla i k rockové hudbě.
"Dá se tedy říct, že jste tak trochu opustila hlavní proud a žila ve své vlastní realitě?" ptal se jí tehdy v Headlineru hudební novinář Josef Martínek na dobu strávenou pendlováním mezi Českem a Řeckem, kde částečně žila. "Je to pravda, vždycky jsem si jela to svoje. O tom, co se na naší scéně děje, jsem moc nevěděla, jen když jsem překročila hranici, něco jsem zaslechla v rádiích. Z toho, co jsem poslouchala v mládí, jsem nikdy neuhnula," odpovídala.
O tom, že prosadit se hudbou a strhávat na sebe pozornost v případě Heleny Zeťové nebyla ta hlavní ambice, svědčí i její další slova. "Když vyšel singl Impossible, můj kamarád na Floridě ho chtěl nasadit do tamních rádiích. Řekla jsem: „Fajn, tak ho klidně hrajte, ale já tam na propagaci jezdit nebudu.“ Mám ráda klid. Nejradši jsem zkrátka doma. Chuť někam expandovat opravdu nemám," komentovala svoje ambice uspět v zahraničí.
A zřejmě to tak v jejím životě platilo i obecně. Od roku 2019 žádnou novou hudbu veřejně nepředstavila. V poslední době ji publikum mělo možnost vidět v roli hosta na turné moderátora Leoše Mareše. Přesto platí, že česká popová scéna přišla příliš brzy o jeden ze silný a charismatických hlasů, který patřil vždy sebevědomě působící zpěvačce.