Shane MacGowan v minulém roce skončil v nemocnici kvůli encefalitidě. Strávil několik měsíců na jednotce intenzivní péče.
Poprvé na sebe upozornil fotkou v novinových článcích z koncertu punkových průkopníků The Clash z roku 1976. V divoce pogujícím publiku mu před pódiem nakousla ucho budoucí baskytaristka dívčí punkové skupiny Mo-dettes Jane Crockford. Fotka vyšla v novinách s odstrašujícím titulkem „Cannibalism At Clash Gig“ (Kanibalismus na koncertu The Clash).
V mládí měl problémy s drogami, za což byl vyhozen z prestižní školy Westminster School Royal College v londýnské čtvrti Westminster. A jeho divoký životní styl se odrazil i do jeho divoké a rychlé hudby, které se následně začal věnovat aktivně. Jen krátce na to totiž založil svou první kapelu The Nipple Erectors (později zkráceně The Nips). O tři roky později, pak založil další skupinu, která už jemu a ostatně celé irské punkové komunitě prohodila osudové karty, The Pogues.
S ní mezi roky 1982 až 1991 stačil nahrát pět studiových alb, na kterých se spoluhráči vycházel z tradičnějšího pojetí punku. V textech se opíral o irský nacionalismus a historii, přičemž také vycházel ze zkušenosti irské diaspory v Anglii a ve Spojených státech. Jeho značně bohémský život, špatná disciplína a především problémy s alkoholem mu následně po vydání páté desky Hell's Ditch vystavily kapelní stopku.
Ani pak se Shane MacGowan nevzdal a v hudební dráze pokračoval dál s další, vlastní kapelou Shane MacGowan and The Popes, se kterou nahrál dvě studiové desky a jeden živák. V tomto období, mezi lety 1992 až 2005, se zvládl podílet i na písni Perfect Day, kterou v roce 1997 nahrál s americkým rockerem Lou Reedem pro charitu. Skladba se následně dostala na špici britské hitparády a prodalo se jí přes milion kusů.
Po krátkém koketování se v roce 2005 opět natrvalo usadil v The Pogues. Kapela pak fungovala až do roku 2014, kdy se po opakovaných hádkách uvnitř rozpadla. Mezi tím hrál MacGowan improvizované koncerty v Dublinu s další doprovodnou kapelou The Shane Gang. Následně spolupracoval s dalšími hudebními soubory.
V létě 2015 si při odchodu ze studia zlomil pánev a od té doby byl připoután na invalidní vozík. V začátkem roku 2018 mu irský prezident Michael D. Higgins v National Concert Hall v Dublinu předal cenu za celoživotní dílo.