Čerstvý vítr do vlastní tvorby nyní Adam Ďurica vdechl prostřednictvím spolupráce s novým producentem. Na singlu Vietor se podílel Martin Ledvina, kterého české publikum zná například díky jeho otisku na albech kapely Jelen, Davida Stypky, Kateřiny Marie Tiché či aktuálně Terezy Balonové. Když mu Adam Ďurica po letech občasných setkání na hudebních akcích zavolal, zvedl telefon s optimistickým: „Adame, nazdar, budeme spolu něco dělat?“ Následně ale krotil jeho nadšení – zavalen prací se nejspíš ke skladbě, kterou mu Ďurica hodlal svěřit, nedostane hned…
„Poslal jsem mu rovnou z telefonu demo a Martin odepsal: „Tak ta je mega krásná.“ Už večer mi poslal nějakou skicu. Věděl jsem, že to je v jádru hotové – že jsem si vybral správně,“ směje se Ďurica, který si Ledvinu pro píseň Vietor zvolil, protože si podle něj žádala kytary a protože právě on je v kytarovkách jako doma.
„Každé mé období a každý úspěch se pojí s nějakým producentem – baví mě to, mám producentské práce rád,“ vysvětluje zpěvák, který se ve studiu občas produkce ujme i sám. Když je řeč o úspěších, ptám se, jestli má mezi řádkou hitů (singly z jeho alba patří na Slovensku opakovaně mezi nejposlouchanější) nějaký svůj nejmilejší. Tuto Sofiinu volbu ovšem Ďurica odmítá učinit: „Víte, ke každé patří nějaké období, které jsem si užíval právě díky té písničce. Neľutujem mám třeba rád, protože pro mě symbolizuje první velký úspěch po deseti letech snažení. Byl to hit, který pro mě hodně změnil. Díky němu jsem mohl svou práci začít dělat na vyšší úrovni,“ vzpomíná hudebník na první velký průlom. „Mezitím vyšla skladba Mandolína ze stejného alba a tehdy jsem vyjel na první větší turné. Začalo to chytat jasnější obrysy, lidé volali, že by měli zájem o koncert.“
Pak přišlo album Spolu, které mělo trochu jiný výraz. „Dnes už se to možná nezdá, ale tehdy to byl dost posun. Až na pár výjimek jsem desku Spolu navíc produkoval sám. Další období začalo skladbou Jazero, pokračovalo Holubičkou a důležitá byla i píseň Zatancuj si so mnou.“ Poslední jmenovanou píseň si vybralo vydavatelství a právě ona získala větší pozornost i v Česku.
„Nevěděli jsme, že zde začala tak silně rezonovat. Když jsem pak v roce 2020 hrál v Praze jeden z asi pěti koncertů toho roku, všichni tu píseň znali a zpívali. Cítil jsem, že se něco stalo. A pak jste si u vás zamilovali i Naše hriechy,“ uzavírá Ďurica průlet svým Best of. Mimochodem v posledních dvou letech dvě Best of alba vydal: „Mě by to v životě nenapadlo. Sice na jednu stranu vím, že mám dost písniček – hraju je na koncertech, ale na to, že dohromady vydají na výběrové album, mě musel někdo upozornit. Když za mnou s tím nápadem přišli z vydavatelství, říkal jsem, aha, ok? To už jsme tak daleko? Máme toho dost? Tak skvělé! Měl jsem radost. Já si ale vlastně neuvědomuji, že jsou to hity. Beru to tak, že nějaká hudba vznikla a mě především bavilo ji vytvářet a rád ji zpívám.“
Nyní se blíží čas na další desku: „Mám pocit, že už mám skladeb dost, ale není podstatný jen jejich počet. Doba se vyvíjí a moje autorská nálada je trochu jiná. Myslím, že některé hotové písně by z desky trochu trčely, rád bych je vyměnil za aktuálnější. Ještě potřebuju dva tři songy, aby vznikl logický celek,“ myslí si Ďurica, který by v budoucnu rád navázal i na spolupráci s Ledvinou.
Směr Velká Lucerna
V Lucerna Music Baru už je Adam Ďurica po několika koncertech téměř jako doma, má za sebou také loňský vyprodaný koncert v Hybernii. „Není to z nuly na sto, schodíky tam jsou.“ Na letošní rok se proto rozhodl pro prostor, kde sám viděl řadu vystoupení, na něž se nezapomíná. „Velký sál Lucerny je výzvou i snem. Jako malý chlapec jsem tam viděl několik zásadních koncertů. Ze slovenských mimo jiné Richarda Müllera.“
Na Slovensku se sejde se svými fanoušky až v prosinci, nachystal pro ně vánočně laděný galakoncert: „Mám představu, že po letech, co chodím za fanoušky do jejich vesnic, městeček a měst do klubů a kulturáků, se všichni sejdeme v předvánočním čase na jednom místě a zažijeme spolu velmi příjemný elegantní večer. Bude výběrem toho nejlepšího, co mám,“ těší se Ďurica na koncert, pro který chystá v hudební režii baskytaristy, producenta a dirigenta Oskara Rózsy speciální aranže svých písní. Fanoušci v Praze se obdobné show dočkají již v listopadu. Ze spřízněných hudebníků v Lucerně vystoupí Peter Bič Project. Co vzkazuje závěrem svým zdejším fanouškům, které aktuálně potkává i v českých klubech mimo hlavní město? „Že se na ně velmi těším.“
Zážitek roku
Jako většina hudebníků nestíhá Adam Ďurica navštívit všechny koncerty, které by si přál. Sám má často zrovna vlastní. „Loni se mi ale podařilo poprvé vidět Depeche Mode a pochopil jsem, v čem je esence té kapely. Gahan je neuvěřitelný. Až mě to trochu profackovalo. Byla tam výjimečná atmosféra,“ vzpomíná zpěvák s tím, že by se sám ještě větším pódiím, než jsou ta, na která stoupá dnes, nebránil. „Nechci to ale zakřiknout. Věřím, že se to jednou stane, že se dostanu do nějaké velké haly, jako je třeba O2 arena, ale přeji si, aby to byly jen písničky, co mě tam přivede. Ne nějaké skandály, bulváry ani přehnaná vizuální show.“