Rain Phoenix a Kirk Hellie, letití hudební spolupracovníci, čeří letní pěnu dní novým singlem Hey Motherfucker. Rozhodně stojí za pozornost především fanouškům kytar a indie.
Obě poloviny dua už toho mají (nejen) v hudbě docela dost za sebou, jméno Rain Phoenix k sobě ale poutá o něco víc pozornosti. Posuďte sami. V patnácti založila kapelu Aleka's Attic se svým o dva roky starším bratrem Riverem. Pro skladbu Bang and Blame z alba Monster kapely R.E.M. natočila vokály, s Red Hot Chili Peppers odjela v roce 1995 turné k desce One Hot Minute jako vokalistka. O dva roky později se připojila ke kapele The Causey Way, kde hrály i její mladší sestry Summer a Liberty. Kapela se po vydání dvou alb a dvou EP v roce 2001 rozpadla. (A ano, jejím mladším bratrem další známá tvář rodiny, herec Joaquin Phoenix.)
Přestože se Rain věnovala i herectví, neodradilo ji to od založení vlastní kapely Papercranes, ve které se postavila za mikrofon. Vydala s ní tři desky, než se skupina rozešla. Právě někdy v té době začala spolupracovat s Kirkem Helliem, multiinstrumentalistou, skladatelem, aranžérem a producentem. I on má bohatou hudební historii – zmínit se dají jeho angažmá v kapelách 12 Rounds, Meow Meow, Pink Noise Test nebo Caveat Emptor. Vždy pracoval na několika různých projektech současně, kde se jeho role díky šíři schopností, jimiž Hellie disponuje, lišily. Rain Phoenix například produkoval její první sólové album River z roku 2019, na kterém spolupracoval i Michael Stipe z REM.
Nově Rain Phoenix a Kirk Hellie spolupracují jako duo tvořící projekt Escape Artist Lovers. Debutový singl Hey Motherfucker nabízí různé polohy. Začíná jako jemná, příjemně zaranžovaná skladba, kde svůj prostor dostane i xylofon, aby posléze Hellie hrábl do strun a ukázal, že kytarové zkreslení se hodí i do podobných písniček. Jestli jde o předzvěst další hudební porce v podání dua Phoenix/Hellie, pokuste se ji neminout. Dostanete víc, než byste tušili.
Už od svého prvního singlu Cherry (2020) zpěvačka a skladatelka Viji dokazuje, že se vyplatí její tvorbu sledovat. Opakovaně totiž prokazuje schopnost psát uvolněný indie pop s výraznou melodikou.
Hudba ji provázela už od mala. Dědeček byl klasický pianista, její bratranec od mala vyrůstal jako člen kapely a tatínek se profesně věnoval výrobě hudebních nástrojů. I když většinu svého dětství mládí Vanilla Jenner strávila v Rakousku, případně v Brazílii, kde má část své rodiny, velmi brzy jí došlo, že se v životě chce věnovat muzice, a to půjde lépe někde jinde. Léto často trávila v USA, ale nakonec se usadila v Londýně. Na univerzitě se zaměřila na studium hudební produkce, které kombinovala s praxí v nahrávacím studiu.
Díky tomu pro ni bylo snazší přijít v roce 2020 s debutovým EP Are You In My Head. Oproti následnému Suck IT (2021), sázejícímu ve větší míře na syntezátory, bylo Are You In My Head postaveno více na kytarách a grunge-popu. Na loňském EP Cali se Viji rozkročila ještě více a do své hudby, především zpěvu, vnořila i prvky hip-hopu a R&B. Při poslechu její produkce je patrné, že rozptyl hudebních vlivů je značně široký. Nepřekvapí proto, když sama v této souvislosti zmiňuje tak různorodé interprety jako jsou Frank Ocean, Tyler The Creator, Alex G, Blood Orange, Nirvana, FIDLAR, Strokes, Elliott Smith, Daniel Johnston nebo Blink-182.
Pestrou hudební směsici lze očekávat i na jejím debutovém albu So Vanilla, které vyjde 27. října 2023 na známém labelu Speedy Wunderground. První singl Sedative ukazuje, že by deska měla nabídnout to, na co jsou posluchači u Viji zvyklí – umné skloubení popových háčků, střídání ploch a nálad i aktuálně znějící zvuk.
Pořádně našlapaný rok letos má Kevin Drew, jeden ze zakladatelů skupiny Broken Social Scene. Na jaře získal v rodné Kanadě díky své pomoci při spuštění hudebního programu MusiCounts TD Community ocenění Juno Award. Za deset let své existence projekt pomohl desetitisícům mladých lidí a 271 organizacím po celé Kanadě získat přístup k nástrojům, zdrojům a vybavení v hodnotě 3,9 milionu amerických dolarů.
Na podzim se Drew s kapelou Broken Social Scene vydá na severoamerické turné připomínající dvacet let od vydání desky You Forgot It In People. Kromě toho Drew také vydá své nové sólové album. Jmenuje se Aging a vyjde 22. září. Deska nabídne osm položek a hned čtvrtinu z nich dal Drew aktuálně k dispozici. Jde o skladby Out In The Fields a Party Oven.
Původně chtěl vytvořit dětské album, ale okolnosti v podobě odchodu přátel a některých členů jeho rodiny stočily hlavní motiv desky jiným směrem. Deska tak nabízí písničky napsané v průběhu posledního desetiletí, které se pro Drewa, jenž v září oslaví 47. narozeniny, neslo ve směřování k pokračujícímu střednímu věku a tématům, která se s ním výrazně pojí – ať už jde o lásku, nemoci a ztráty, to vše při uvědomění si vlastního stárnutí.
Soubor osmi minimalistických klavírních balad je temnější a hloubavější než cokoliv, co Drew dosud vydal. Na nedlouhé ploše 33 minut posluchač dostane jeho standardní muzikantský rukopis doplněný o melancholii a smutek, které se do jeho předcházející tvorby dostávaly jen ve stopovém množství. Aging je tak deskou, kterou Kevin Drew napsal především pro sebe, ze které přes veškerou tíhu tématu, na které se zaměřuje, prosvítá díky jeho naléhavě uklidňujícímu hlasu naděje, jak je patrné ze dvou dosud zveřejněných skladeb.
S novinkovým singlem To Feel Alive se přihlásila kapela Basic State. Pětičlenná kytarovky z Cardiffu ve Walesu ve svém zvuku čerpá z vlivů takových kapel, jako jsou Nirvana, Oasis, The Strokes nebo The Brian Jonestown Massacre. Oproti dřívějším singlům však nový počin spíše směřuje k psychedelii a shoegaze než k přímočaré rockové klasice, i když kytarové linky a riffy jako od Noela Gallaghera v To Feel Alive nepřeslechnete.
Skupina se dala dohromady v době covidové pandemie a do značné míry stojí na osobnostech frontmana Harveyho Sivella a kytaristy Billyho Safilla. Aktuální singl To Feel Alive nahrávala letos v únoru s producentem Alexem ze spřízněné kapely z Cardiffu Papa Jupe's TC. A když už je řeč o tamní hudební scéně, zkuste ještě další kamínek do mozaiky, skupinu Malakites.
I když měli Basic State v plánu vydávat letos singl každý měsíc, úplně se jim to nedaří. Jedním z důvodů mohou být i různé přesuny v kapele, kdy zpěvák Harvey Sivell upustil od hraní na kytaru a věnuje se pouze mikrofonu. Jako nový kytarista se v kapele objevil Adam Shore, za bicí pak nově usedl Sam Saunders.
Téměř rok po vydání svého druhého alba Campsite se s novým singlem přihlásila zpěvačka Anna Erhard. Jmenuje se 170 a jak název napovídá, týká se její výšky. Jde o milou, hravou písničku, v níž nejde o nic zásadního, jen o poměřování centimetrů (i když to na konci klipu vypadá trochu jinak).
Anna Erhard, švýcarská muzikantka usazená v Berlíně, navazuje na nejlepší tradice tak, jak je nastavila Sophie Hunger. Zpěv je civilní, aranže hravé s nosným kytarovým partem, přesně tak, jak se u klasického indie popu sluší a patří.
Ostatně už ve své domovině bývala členkou folkové kapely Serafyn, ale její sólová kariéra ukazuje, že se vydala správným směrem. Ve své tvorbě snoubí humor s vážnějšími tématy, přičemž se jí v tomto ohledu daří dosahovat žádoucí rovnováhy. Aktuální letní singl 170 se přiklání spíše na odlehčenější stranu její tvorby.
Svou druhou desku nazvanou Hells Lapels zájemcům nabídla kapela Spits Milk z anglického Birminghamu. Skupina, jejíž členové se rekrutují z bandů jako jsou Stinky Wizzleteat, Calories, Sunshine Frisbee Lazerbeam nebo Opium Lord. Na ploše pouhé půlhodiny nabízí známá jména místní scény z města, odkud vzešli Black Sabbath, krátké úderné skladby ve stylu noisu a punku. Zároveň posluchače ale neošidí ani o občasná melodická lákadla, která tak jejich repertoár dělají více barevným. Pro fanoušky Dinosaur Jr. a kapel podobného ražení jak dělané.
Dohromady se skupina dala v té nejméně pravděpodobné době – v období lockdownů. A podle zpěváka Toma Whitfielda šlo o skvělou dobu, co se inspirace týče. Spousta materiálu na Hells Lapels vznikla velmi snadno a odráží se na něm jeho vztah k životu, smrti i sobě samému. Úvodní Maybe We Can Be Friends je tak třeba jeho vnitřním dialogem, který se sebou vedl při pohledu do zrcadla a potřebě toho, naučit se přijmout sám sebe.
Po vydání desky mají Spits Milk v plánu letos a v příštím roce v maximální možné míře koncertovat. Tak třeba při té příležitosti zavítají i do Česka.