Hudebník, skladatel a producent z amerického Vermontu říkající si Lutalo ohlásil nový projekt. Jmenuje se AGAIN a vyjde 25. srpna u labelu Winspear. Nabídne sbírku sedmi indierockových skladeb, ve kterých autor kritizuje systémový útlak, negativní prvky kapitalismu a také přílišnou a nevyžádanou digitální pozornost. K dispozici je zatím úvodní singl Push Back Baby.
Ve vzdušné, nadčasově znějící skladbě s dominantním lehkým kytarovým riffem v nikterak rychlém tempu v nenuceném vypravěčském stylu se v textu zaměřuje na komplexní popis dnešních dnů a problémů. I když vše zní příjemně nevlezle, Lutalo se v textu pouští do chamtivosti nebo narcismu kapitalistů. Cílem není svržení systému, ale snaha přesvědčit posluchače, aby se zamysleli a nebáli se zpochybnit chyby a negativa, které s sebou daný systém přináší.
Pro muzikanta je tvorba aktem naděje a seberealizace. Už jen proto, že veškeré nástrojové obsazení sám nahrál. Na novinkovém počinu zájemci najdou propracovanou směs indie rocku, folku a soulu, která má ambici inspirovat zájem a zvědavost každého, koho zajímá dění nejen kolem něj samotného. Zároveň se snaží být empatický vůči všem, kteří se z toho všeho snaží najít cestu.
V srpnu a v září má naplánovaná vystoupení na druhém břehu Atlantiku, na podzim by se měl představit v Paříži (11. 11.) a v Londýně (12. 11.) na hudebních akcích, které pořádá magazín Pitchfork.
Ptát se hudebních fanoušků na to, jestli jim říká něco jméno Springsteen, působí jako výsměch a svatokrádež. Boss je jednou z největších muzikantských legend posledního půlstoletí. Dvacetiletá zpěvačka Alana Springsteen z americké Virginie a usazená v Nashvillu má sice stejné příjmení, ale společná krev ji s jejím slavným jmenovcem z New Jersey nepojí. Něco společného však přesto mají. Jde o přístup k muzice a vztah k americkému country.
Alana Springsteen své letos vycházející debutové album nazvané TWENTY SOMETHING: Figuring It Out rozdělila do tří částí. Teď v červenci se objevila ta poslední z nich obsahující šest skladeb ve stylu americké country. Jednou z nich je i společná skladba s Chrisem Stapletonem Ghost in my Guitar.
Deska podle slov Springsteen zachycuje spoustu práce, kterou na sobě za poslední roky udělala. Zaměřuje se na ní na pochybnosti o sobě samé, přátelství, ale také povinnosti, které nás v životě provázejí. „Najít své pravé já znamenalo vzdát se toho, že se na věci dívám černobíle, a smířit se s šedou. Co to znamená žít poctivě? Mít silný morální kompas? Definování těchto pojmů byl proces, který mne v životě nasměruje dál. Pomohlo mi i psaní, nahrávání a hraní písniček naživo. Poznala jsem díky tomu sebe samu i spoustu dalších lidí,“ konstatovala Springsteen.
Ta se na kytaru naučila hrát už v sedmi letech a hned o dva roky později začala psát své první skladby. Díky tomu, že oba její dědové jsou pastoři, mohla už jako malá o nedělích na mši zpívat sóla. Na velká auditoria tak byla brzy zvyklá, protože kromě kostela v devíti letech zpívala americkou hymnu před domácím zápasem baseballového klubu Chicago Cubs. Zároveň také začala jezdit do Nashvillu, aby se ve skládání zdokonalila. Eponymní debutové EP vydala v roce 2019, debutovou desku rozdělenou do tří částí vydává u Columbia Records NY/Sony Music Nashville.
Na přelomu srpna a září se Alana Springsteen objeví na několika koncertech v Evropě. Kromě vystoupení v nizozemské Utrechtu bude ke slyšení také v Anglii, Skotsku a Irsku.
Ze severního Londýna pochází zpěvačka Molly Burman, která na 24. srpna chystá vydání nového EP. Jmenovat se bude Worlds Within Worlds a nabídne šest skladeb. Následovník EP Fool Me With Flattery EP (2021) pokračuje v nastoleném trendu reprezentovaném nefiltrovaným vyjadřováním vlastních emocí. Tématy Molly Bruman tak jsou queer identita, neopěvovaná láska, nechtěná pozornost i vše, co je mezi tím.
Vztah k hudbě dostala 22letá zpěvačka už společně s kolébkou. Její otec hrával na basu v punkové kapele The Chiefs of Relief, kde jeho parťákem nebyl nikdo jiný než Paul Cook ze The Sex Pistols. Máma měla blízko ke členům The Pogues a s jejich frontmanem Shanem MacGowanem také vystupovala.
Nepřekvapí proto, že Burman začala s muzikou ještě dříve než Springsteen. Už ve svých šesti letech totiž s otcem nahrála vánoční píseň. Své vlastní začala psát už ve třinácti. Všechny vznikly za produkční pomoci jejího táty.
Svůj styl psaní písniček přirovnává k Lily Allen a Kate Nash. Nestaví na nijak výjimečném hlasu, ale na konverzaci a vyprávění. Právě to se k jejímu indie popovému stylu hodí. Na novinkovém EP chce posouvat své autorské hranice. Pomáhají jí s tím i nově získané zkušenosti. To, že je queer, objevila třeba v devatenácti. Prošla si krizí identity, ale zpracování nové situace ji osvobodilo a nabídlo další možnosti pro její tvorbu.
Novinkový singl Potencial se dosavadní tvorbě Burman trochu vymyká. Je víc rockový, nabízí zkreslené kytary a solidní dynamiku. Ukazuje také další z možných cest, po nichž by se zpěvačka do budoucna mohla vydat.
Svůj debutový singl na znovuobnoveném irském labelu Claddagh Records vydala písničkářka Niamh Bury. Jmenuje se Beehive a nese se v tradici tvorby takových autorek jako jsou Fiona Apple nebo Laura Marling.
Při jeho psaní se Bury inspirovala pasáží z jedné knihy, kterou právě četla. Pojednávala o kmenu v Amazonii, který tvrdí, že lidský mozek je jako včelí úl (Beehive) - chaotický a složitě uspořádaný zároveň.
Hudba je podle zpěvačky tím nejlepším komunikačním prostředkem, který má k dispozici. „Pokud potřebuji zjistit, co k něčemu cítím, napíšu o tom píseň,“ říká. Její písničky jsou plné empatie, snahy po porozumění a přijetí, zároveň však nabízejí průzračné a košaté zvukové plochy, které dávají posluchači velký prostor pro imaginaci.
Bury se vždy pohybovala v hudební komunitě a její rodina je prý velmi muzikální. Na kytaru se začala učit hrát někdy od deseti let, ale zpěvu se věnuje odnepaměti. Hudebně ji ovlivnilo ledacos, miluje například jazz.
Kromě své vlastní tvorby se Niamh Bury snaží pomoci prorazit také dalším irským hudebníkům. Společně s muzikantskými kolegy z kapely Lankun patří mezi organizátory tradiční pěvecké akce The Night Before Larry Got Stretched konané každou poslední neděli v měsíci.
Evangelia Lachianina stojící za projektem Abyss X ohlásila vydání svého druhého alba. Jmenovat se bude Freedom Doll a vyjde 8. září. Umělkyně z Kréty žijící v Berlíně na něm nabídne deset skladeb, jež byly částečně nahrány i poblíž mayské džungle v Mexiku. Nahrávka, kterou autorka sama složila, produkovala a aranžovala, dle ní zapouzdřuje minojskou ženu, nepolapitelnou harlekýnku, která si šlape po špičkách cirkusem teroru, který žije a miluje svou cestu ženstvím. Touto vizuální referencí k minojské ženě jako hlavnímu motivu alba Abyss X vzdává hold svým předkům a jejich průkopnickému starověkému umění.
Album je vyvrcholením roku emocionálního vybití prostřednictvím psaní písní a nabízí introspektivní cestu do oceánu její mysli. Zaznamenává proměny, které interpretka mentálně řešila během procesu psaní – sleduje horskou dráhu zamilovanosti během pandemie, stejně jako radosti a soužení, jež jsou spjaty s ženstvím.
Úvodní singl Banyana nabízí spojení jejího hlasu a kytary s mnoha fasetami tohoto vztahu, ať už jde o hravost, napětí, zranitelnost nebo asertivitu. Ve spojení se sváděním a sexuálním napětím vše uvedené pulzuje napříč celým albem. Kromě skladeb linoucích se kupředu pomocí akustických nástrojů deska nabízí také industriální rock nebo psychedelii.