Silný start
Ben na sebe nechal čekat. Původně měl koncert začít přesně v osm… inu, začal až o cca dvacet minut později, ovšem čekání se vyplatilo. Jako první zvolil jednu ze svých novějších písní. Dle mého velmi odvážné, ale taky velmi účinné. Hned tuto píseň doprovázela působivá světelná show. Rád bych podotknul, že ta byla NEJLEPŠÍ ze všech. Ovšem o tom víc až později. Píseň obstála a dav byl nadšený. Pak začala ta pravá podívaná. Cristovao hned navázal songem Zvedám těžký váhy, který na jeho koncertech býval vždy až na konci. Ještě jsem seděl a překvapilo mě to. Zbytek publika očividně také, ale vzalo to velmi dobře. Takový velký hit fanoušky nabudil a zvedl je ze židlí.
Častá camea
Do oka bila velká řada hostů. Hned zkraje koncertu přišel na pódium Adam Mišík, který si zazpíval píseň Zapomenout. Adam tam vydal spoustu energie. Ovšem dav nebyl tak energický jako on. Hezké číslo, ale ze všech snad sedmi vystoupení bylo dle mého nejslabší. Velmi mě naopak potěšil Sofian Medjmedj, který snad i v danou chvíli vyhrál diváky víc než samotný Ben. Zazpívali spolu trhák Slzy. V tu chvíli stage patřila Sofianovi, který koncertu také předskakoval. Dokonce sklidil větší potlesk než Ben. Ovšem ten se nenechal zastínit a instantně si zase vydobyl stage pro sebe. Pomohla mu v tom tanečnice, která ho doprovázela a krásně ho nechala vyniknout.
Vizuální strop
Ze všech tří vystoupení v O2 aréně byla vizuální show tentokrát zdaleka nejlepší. Ačkoliv byla jednoduchá, působila velmi účinně. Minule to bylo v pohodě, ale pro Bena se to prostě nehodilo. Častokrát tam nefungovalo, co mělo, protože to bylo prostě až moc komplexní. Tahle show se k Benovi hodila. Byla jednoduchá, na dropy létaly konfety do publika, byly zde výfuky ohně a celkové osvětlení bylo skvělé. Střídaly se barvy a furt se něco dělo. Člověk se při vystoupení nikdy nenudil.
Fanoušci a jejich show
Bez nabuzených fanoušků by byl koncert Bena Cristovaa poloviční. Fanoušci, tedy spíše fanynky, dělají také velkou show. Tančí, zpívají, tleskají, dokonce i piští. Zkrátka je velký rozdíl mezi tím, když si zaplatíte za koncert, a když si to posloucháte doma nebo v autě. Ačkoliv mi asi po patnácti minutách odešlo zásluhou ostatních návštěvníků koncertu levé ucho, myslím si, že fanoušci působili výborně. Při velkých srdcovkách ani pořádně nebylo Bena slyšet – fanoušci ho prostě přeřvali. Ano, někomu to může vadit, ale rozhodně ne mně. Přidává to tomu duch společnosti. Je krásné vidět hordu lidí, co sdílejí jednu zálibu a tu společně prosazují. Dává to Benovým koncertům duši a charakter. Ačkoliv to zní absurdně, vždycky když mi zalehne ucho, tak si vzpomenu na koncert Bena Cristovaa, a to je to hlavní. Koncert musí být zapamatovatelný. Mimo jiné si myslím, že Ben uchopil bravurně interakci s fanoušky. Ať už je hecoval, nabádal je k tanci či k svícení mobilem. Zkrátka bylo to velmi interaktivní.
Finální dojmy
Stálo tohle vystoupení za ty prachy? Bylo opravdu tak dobré? Ano bylo. Velmi jednoduchá odpověď. Já jsem nadšený. Zažil jsem něco, co zase dlouho nezažiju. Ben mi zvedl prdel ze židle. Tancoval jsem, smál se a samozřejmě se bavil. To je to oč tu běží. Udělalo to, co mělo. Zaujalo to ty správné lidi a dalších pět dnů mi bude hrát Sweet Chilli Song v hlavě. Zkrátka to stálo za každou kačku a příště určitě přijdu zas!
Z první řady
V nepravidelné sérii článků Z první řady zprostředkováváme emoce a bezprostřední koncertní vjemy těch nejoddanějších mladých hudebních fanoušků.