S tím, jestli WITCH na Glastonbury šéfredaktora Honzu Vedrala zaujmou, to bylo půl na půl. A když ne, alespoň poprvé v životě uslyší kapelu ze Zambie, uklidňoval se autor článku. Odezva z koncertu potěšila, i zmínka o zeppelínovských riffech, což si zaslouží vysvětlení, takže tady je příběh skupiny WITCH.
Při vzniku svobodných afrických států se v 60. letech noví vládci vymezili kolonialismu důrazem na tradiční hudbu. „Zapomeňte na tu západní,“ hlásali a pro jistotu ji zakazovali vysílat v rádiích. V Zambii zůstal prezident Kenneth Kaunda někde uprostřed: sice také nařídil, aby se v nich hrála výhradně ta zambijská, neupřesnil ovšem jaká, a neřekli mu, že půlka národa má přijímače naladěné na stanice sousední Rhodesie, kde si rasističtí vládci dopřávali nejaktuálnějšího angloamerického rocku.
Takže než se prezident nadál, do rádia v hlavním městě Lusace napochodovaly kapely sice hrající zambijskou hudbu, ovšem po vzoru Deep Purple, Black Sabbath, Led Zeppelin nebo The Rolling Stones. A protože rozpoutaly doslova celonárodní šílenství, Kenneth Kaunda jen mávl rukou, ať si prý mládež užívá. Navíc měl jiné starosti: ve státní kase nestačil počítat milióny dolarů. Ve světě totiž kulminoval zájem o měď a té měla Zambie víc než dost. Země prosperovala, každý se chtěl bavit, a tak se zčistajasna vyrojily kapely, jejich členové podle vzorů okoukaných ze zahraničních magazínů nosili obří afroúčesy, boty na vysokých podpatcích, kalhoty do zvonů a kdo se nestrojil jako James Brown nebo nehrál Hey Joe od Jimiho Hendrixe, jako by ani nebyl.
„Snažili jsme se znít jako západní rockeři, což samozřejmě nebylo možné, ale to nám bylo jedno, takže jsme vytvořili úplně něco jiného. Ale kdo by se divil, vždyť jsme Afričané,“ vysvětlil vznik zambijského stylu zamrock zpěvák Emmanuel Chanda. Zbožňoval Micka Jaggera a na pódiu se tak i kroutil, takže se mu přezdívalo Jagari a jeho průkopnické kapele WITCH se dostalo málem zbožštění.
Lokální zamrock nikdy nepřekročil hranice Zambie, doma mu však propadl snad úplně každý. Skupiny vystupovaly na stadionech před tisícovými davy a koncerty běžně trvaly několik hodin. Natáčely alba, po kterých se v obchodech jen zaprášilo. Od pouhého přebírání skladeb zambijští rockeři přešli k vlastní tvorbě absorbující místní tradiční rytmy. Zamrock se tak postupně proměnil v autentickou zambijskou verzi garážového rocku v blues-psychedelickém oparu.
Jak rychle začal, tak rychle mu odzvonilo. Světová měděná horečka totiž skončila a Zambie se propadla do ekonomického zmaru. Z prezidenta se vyklubal autoritář a přišly zákazy nočního vycházení, které spolu s výpadky elektřiny kapely zdecimovaly. A když se situace koncem 70. let přece jenom zlepšila, nikdo o ně už neměl zájem, protože Zambii mezitím zavalila vlna diska. Zamrock přestal existovat a úplně se na něho zapomnělo.
WITCH vydali v letech 1972–1977 pět alb považovaných za zlatý grál zamrocku a když je klávesák Patrick Mwondela nasměroval k disku, rocker Jagari odešel. Žánrový veletoč WITCH nakrátko nakopl: natočili několik populárních hitů. Zanedlouho skončili definitivně: všechny členy zkosil AIDS. Přežili pouze Jagari s Mwondelou.
Příběh znovuvzkříšení WITCH není nikterak originální, odehrál se i jinde, ale díky bohu za něj. Jinak bychom se možná nikdy o zamrocku nedozvěděli. Došlo k němu následovně:
od roku 2011 na západních labelech vyšla v reedicích postupně všechna alba skupiny. A nastal šrumec, tedy, abychom si rozuměli, mezi znalci, ale i to stačilo k tomu, aby Jagari chytil příležitost za pačesy. A protože krajané nejevili zájem, sestavil WITCH z evropských muzikantů a vydal se na evropské turné, kdy se k nim přidal i Patrick Mwondela. Obráželi bez většího zájmu kluby a žádná sláva to nebyla. Pak se do nich ale zamiloval italský dokumentarista Gio Arlotta a s Jagarim v roli průvodce zamrockem natočil v roce 2019 velmi dobře přijatý film We Intend to Cause Havoc.
Nadobro to bouchlo, když se během natáčení alba As Above, So Below původem zambijská zpěvačka a raperka Sampathe Great dozvěděla, že jeden ze strýců patřil k původním členům WITCH. O zamrocku neměla ani páru, jeho historickou sílu si však brzy uvědomila, a proto s ní ve skladbě Can I Live zpíval Jagari. A na oplátku pak s vděkem hostovala v singlu Avalanche of Love oznamujícím světu, že WITCH vydávají po čtyřech dekádách album Zango (Place). Vyšlo v roce 2023 a v rámci zachování patiny se natáčelo v Lusace, v tom samém studiu, kde vznikly nejslavnější skladby WITCH; dokonce s původním zvukařem.
Podobné nepravděpodobné kulturní střety často zůstávají na půl cesty. Ba hůř: na sto honů z nich, než se za přeživšími zaklapne víko, cítíme poslední příležitost podojit nevědoucí. Smutněji vám pak z pohledu na umělé úsměvy sotva se vláčících legend snad už ani být nemůže. WITCH nejsou ten případ: s výtečnou verzí zamrocku 2.0 se zařadili do fronty revivalových kapel vitálně těžících z minulosti, ovšem s čerstvým repertoárem a moderním švihem. Bělošští muzikanti srocení okolo dvou černošských staříků nepředstírají nic, čím nejsou, a s nedávno vydaným albem Sogolo (Future) znovu zůstávají na svém hřišti. Valí do nás zamrock, hardrock, reggae a s příchodem Jagarimu skvěle sekundujících zpěvaček i soul s hip hopem. A pokud se s retro WITCH báječně bavíte, tak se neděste, věřte, že tak to má prostě být.