• Wanastowi Vjecy vydali dlouho očekávané album Andělé a Robert Kodym se v jednom interview zamýšlí nad přístupem kapely k vlastní aktuální tvorbě: „Jde o to, že za ta léta hraní a získávání zkušeností jsme se zbavili strachu z jednoduchýho nápadu. Tvoříme muziku s vědomím, že ji neděláme jen sami pro sebe, a nemáme důvod to tajit… Rock´n´roll musí bejt jednoduchej. Ale ono není jednoduchý hrát jednoduše, člověk na to přichází celej život.“ •
• 25. května v Plasech u Plzně vystoupili jako host skupiny Brutus legendární angličtí The Vibrators. • Po dlouhém odmlčení se vrací skupina R-Force kytaristy Petra Roškaňuka. V přestavěné sestavě najdeme nového sólového zpěváka Pavla Kučeru, a navíc dvě sboristky. • Znovu se také oživil i pražský metalový soubor Autogen. • Novou kapelu má i Ina, tedy Jiřina Urbanová. Název kapely? Ina! Kytaristou v ní je Norbi Kovács. Ininým vzorem je tentokrát Alannah Miles, producentem EP David Koller a o nový repertoár se prý postarají Jiří Urban a Aleš Brichta z Arakainu. •
• Oficiální hitparáda českých rádií: 1. Roxette: June Afternoon, 2. Fool´s Garden: Lemon Tree, 3. Beatles: Real Love. Z českých a slovenských snímků se v Top 20 umístily: 5. Buty: Demáček, 10. Peter Nagy: Waikiki Raga, 14. Wanastowi Vjecy: Andělé, 18. Shalom: Stín katedrál. • Slánské punkové trio Totální nasazení má právě za sebou první desku Stínohry, která vychází u firmy Střílek International. Jejich člen Pavel Pešata se chlubí, že je jednou zmlátili jacísi teenagerští diskomaniaci: „Měli jsme už trochu v hlavě a omylem jsme vlezli do nočního klubu, kde probíhala diskotéka. Vyběhlo za náma asi dvacet mladíků a natloukli nám. Vzhledem k tomu, že my jsme byli jenom čtyři, šlo o docela férovej boj.“ •
• Honza Dědek připojuje v recenzi Krylovy desky Jedůfky k tři a půl hvězdičkovému hodnocení pohled na umělcovo budoucí přijetí: „Zatímco pro generaci srpnové okupace zůstane Kryl mluvčím jejich hořkých pocitů, pro generaci o deset let mladší bude symbolem něčeho zakázaného a pro ty, co přijdou za dvacet třicet let, bude písničkářem, který zpíval jejich prarodičům o něčem, čemu moc nerozumějí, ale který dokázal napsat i několik krásných milostných skladeb a taky pár písní plných nesmrtelného humoru a nadsázky.“ •
• Zajímavý postřeh Tonyho Ducháčka v diskusi o drogách: „Drogy nejsou takovej nářez jako alkoholismus. V naší zemi to funguje tak, že když nejsi pod parou, vypadáš jako blbec.“ •
• S dlouhohrajícím debutem přišli i obdivovatelé Milese Davise a moderní poezie Oswald Schneider. Jejich členem je na vedlejší úvazek také bubeník Milan Cais z Tata Bojs. • Moravští Indies se rozšoupli a vrhli na trh mimo jiné alba skupin Majerovy brzdové tabulky, Despondancing nebo Původního Bureše. • V obchodech se objevila deska skupiny Solomon Bob se zpěvákem (a budoucím producentem) Martinem Červinkou. • Happy Records vydávají navíc album Cirkusu Praha a dívčí skupiny Ksichties. •
• Dada-punková legenda OZW (Onkel Zbynda´s Winterrock) se s obdivem vyjádřila o básních nadějného literáta J. H. Krchovského: „Strašně dobře by se na ně naše hudba hodila.“ • Sólová deska Filipa Topola Sakramiláčku se podle obecného názoru kritiky moc neliší od alba Psích vojáků Brutální lyrika. „Topol ze sebe dostal asi nejlepší zpověď za několik posledních alb,“ konstatuje ve své další recenzi Honza Dědek. • Nejpodivnější deskou měsíce je album jazzového pianisty Emila Viklického a „alternativního performera a novináře“ Alexe Švamberka Last Connection from Nirasaki: „Za naprostou zbytečnost pak považuji účast Lucie Bílé ve dvou skladbách,“ píše v recenzi Ondřej Bezr. •
• Ze zpovědi harmonikáře Vaška Koubka, majitele koncertního statku v Chotěmicích u Soběslavi, který právě vydal knihu Vesnické povídky aneb Od hřbitova k lesu: „Nikdy jsem nebyl moc soutěživej typ, jako že bych sportoval, závodil, s někým se přel. Spíš jsem se uzavřel do sebe a někam se zašil. Byl jsem takovej vnější pozorovatel, ale abych šel s někým do zápasu… A mám pocit, že dnešní doba je právě o zápasu. Poslední tři roky jsem takhle prožil, protože jsme neměli kde bydlet, a já musel bejt racionální. Říkali jsme si s Janou, že jeden z nás může bejt přece básník, ale harmonika mi sloužila skutečně jen k obživě. Taháš měch tam a zpátky a říkáš si školka tam, nájem ven, boty, pleny a počítáš. Až tě to překvapí, co ze sebe dokážeš vymáčknout.“ •
• Ve smutném tónu pokračuje i stárnoucí bluesman Petar Introvič z hanspulské legendy Bluesberry: „Já čtu lékařský knížky a dočet jsem se, že u muže po čtyřicítce taky dochází k přechodu, kterej na citlivý jedince působí negativně. Občas sedím doma a říkám si – mám si hodit tu mašli…? Pak je koncert a přijdou kořky, já vím, že mi druhej den bude výrazně špatně, i když za mlada byly na Hanspaulce takový mejdany čtyři dny za sebou. Dneska mi stačí jedna taková ťafka.“ •
• A konec května proběhl ve znamení třídenního festivalu v pražském Rock Café. Vystoupily kapely Abraxas, Vítkovo kvarteto, Vilém Čok a Delirium, Titanic, Burma Jones, Roman Dragoun, Jeff Biograf a J.A.R…. •
Zlatá slova nakonec se vrací k začátku tohoto pojednání a patří překvapivě Peteru Nagyovi: „Myslím si, že dělat dobrou komerci je daleko těžší než produkovat něco, co si hraje na umění, ale uměním není.“
*Všechny informace a citace pochází z časopisu Rock & Pop, květen 1996