Co je to zlatá deska, netřeba říkat. Je to (či spíše bylo to) ocenění za určité množství prodaných desek. V podstatě marketingový nástroj zdůrazňující úspěšnost singlu, alba nebo později i DVD nosiče. Spolu s výsledky žebříčků je to jeden z orientačních bodů v nepřehledném světě populární hudby.
Letmým pohledem do Wikipedie zjistíme, že zlaté desky se začaly v USA udělovat už v roce 1939. První tehdy dostal oblíbený zpěvák a herec George Formby (jinak velký vzor Jiřího Suchého), ale přesná pravidla vytvořil až Recording Institute Of America v roce 1958.
U nás, ještě v Československu, udělovala zlaté desky všechna tři tehdejší hudební vydavatelství poněkud chaotickým způsobem. Jednou to bylo za vyrobené, jednou za vyskladněné a jindy zase za prodané desky. Nebo jen za zásluhy.
Chaos pokračoval i chvíli po listopadu 1989 ve zlaté éře prodejů hudebních nosičů. Vzpomínám si, jak jsem jednou byl v kanceláři tehdy nejúspěšnější české gramofirmy Popron a jeho majitel Peter Schier kroutil hlavou nad tím, že se nového alba Happy Mondays prodalo jen dvacet tisíc kusů. A co až k legendě sahající vyprávění o tom, že se za jeden den v Monitoru odbavilo padesát tisíc desek Orlíku, a přitom přicházely další objednávky!
Řád a systém do udělování přinesl až rok 1993, kdy bylo rozhodnuto, že se u nás bude udělovat zlatá deska za 50 000 prodaných desek domácích interpretů nebo za 25 000 prodaných alb interpretů zahraničních. Bylo to na Česko, zemi s deseti miliony obyvatel, obrovské číslo, ale po komunistické éře tu byl opravdu neuvěřitelný hlad po hudbě. Například ve srovnání s Rakouskem se u nás řady tehdejších bestsellerů často prodalo více, i když kupní síla občanů obou zemí byla nesrovnatelná.
Ach, kdeže loňské sněhy jsou. To nemohlo vydržet věčně. Do země začaly přicházet hlavní světové gramofirmy, začaly růst ceny desek na zhruba průměrnou úroveň v Evropské unii (jedním z argumentů bylo, že velkou část prodeje levných licencovaných alb tvořil reexport zpět do západní Evropy, organizovaný vynalézavými obchodníky od nás i ze Západu). Nezbylo než v roce 2000 snížit hladinu k získání zlaté desky na prodaných patnáct tisíc domácích nebo deset tisíc zahraničních alb.
A bylo hůř. Krize začala už v devadesátých letech kopírováním z nahraného CD na prázdné CD. V Čechách, kde se hudba rozšiřovala ve velkém už za normalizace, se kopírování rozjelo mohutným způsobem. Ještě, že prázdný nosič byl zpočátku za padesátikorunu, jinak by gramobyznys okamžitě skončil. Pak ale přišel internetový Napster se svým systémem peer-to-peer sdílení a bylo definitivně vymalováno. Než se podařilo Napster zlikvidovat, zdarma stahoval téměř každý. V roce 2002 už proto byla Zlatá deska pro české umělce za 10 tisíc prodaných kusů a v roce 2009 dokonce už jen za 6 tisíc prodaných kusů. V případě zahraničních alb dokonce za polovic.
Když k tomu přičteme nižší atraktivitu nové hudební produkce a mizející roli hudby v životě mládeže, nepřekvapí, že v roce 2013 už byla zlatá deska u nás jen za pět tisíc kusů domácího alba. A prásk, přišly legální internetové streamingové služby jako Deezer, Apple Music, Spotify a vlastně i YouTube a prodeje CD tím víceméně skončily.
Jak se s udělováním zlatých desek vyrovnali vydavatelé? Mezinárodní organizace fonografického průmyslu (IFPI) v Čechách musela vzhledem k dalším změnám předefinovat pojem album. Podle pravidel platných od 1. ledna 2025 je album „formát, na kterém je obsaženo alespoň 5 různých skladeb (nikoli různých nahrávek stejných skladeb), a to bez časového omezení.“ Zlaté album (už ne deska) se pak uděluje nikoliv za počet prodaných desek domácích nebo zahraničních interpretů, ale za obrat (bez DPH) všech nosičů a placených stažení v hodnotě půl milionu korun. Počítáno od oka mi to odpovídá nějakým bývalým dvěma tisícům cédéček.
Tak takhle se změnil hudební trh v Česku za pouhých třicet let! Neuvěřitelné, že? Když to půjde takhle dál, možná, že celý institut zlaté desky jednou zanikne.
Snad abychom si na závěr ještě řekli, že zlatá deska byla především měřítkem komerčního úspěchu, nikoli kvality, natož něčeho průkopnického. Víte, že prvního alba Velvet Underground, toho slavného s banánem od Andyho Warhola na obalu, se v prvním vydání prodalo v USA pouhých patnáct tisíc kusů? V době, kdy se tam zlatá deska dávala za milion prodaných exemplářů?
Seriál textů Josefa Vlčka nazvaný Vlčkovize vychází každé pondělí na webu Headlineru. Přináší vzpomínky hudebního novináře i pohledy na současnou hudební scénu.