Třiadevadesátiletý klávesista, jeden z posledních tří žijících členů původních Zappových Mothers Of Invention z poloviny šedesátých let natáčel v nouzovském studiu Sono svou asi třicátou nebo čtyřicátou sólovou desku.
Člověk si při takovém setkání najednou uvědomí, že mnohé živé bytosti, které natáčely desky, před nimiž se klaníme, už nežijí. Originální osobnosti, které uctívala moje generace, už jsou za osmdesátkou. Bobu Dylanovi bude osmdesát pět, Paul McCartney oslaví v létě čtyřiaosmdesát a Roger Waters je jen o čtyři měsíce mladší. A vůdčí osobnost mnohem mladšího punku Johnny Rotten už překročil sedmdesátku.
Mnozí se toho věku ani nedožili. A vím dokonce o dvou kapelách, z jejich zakládajících členů už nežije nikdo. Bubeník Tommy Ramone jako poslední z originální sestavy punkové skupiny The Ramones zemřel v roce 2014. Znáte Svět jsou bary od Plexis? To je cover jedné jejich písničky. A pak tu máme The Band, původně pětičlennou doprovodnou kapelu Boba Dylana a samostatné tvůrce několika klasických alb amerického rocku. Poslední z kvintetu, varhaník Levon Helm zemřel loni.
Je to zvláštní, jak se z takových živých tvůrčích lidí stávají po smrti beztvaré osobnosti ze slovníků. Asi je banální říkat, že přesto jejich dílo žije. Přes to, co vytvořili, se přehrnuly a ještě přehrnou další vlny a v oceánu populární hudby zůstane pro další generace čouhat jen pár trosek.
I ten Don Preston to ví, ale stejně mu to nedá a znovu a znovu skládá klavírní i elektronické kompozice.
Seriál textů Josefa Vlčka nazvaný Vlčkovize vychází každé pondělí na webu Headlineru. Přináší vzpomínky hudebního novináře i pohledy na současnou hudební scénu.