„Takhle na papíře to samozřejmě znělo šíleně,“ vyprávěl o albu Lulu kytarista Kirk Hammett v rozhovoru pro Classic Rock. „Nikdo v historii heavy metalu si na nic takového předtím netroufl. Je to úplně nové mostrum.“ A parťák z kapely, basák Robert Trujillo, ho doplnil: „Některým lidem z toho jebne. A to je dobře!“
Když jsme nedávno psali o výročí alba Load, mnohými fanoušky Metalliky označované za nejhorší album kapely, ozvala se řada čtenářů, že Load je pořád v pohodě, protože zdaleka nejhorší je Lulu. Není to však klasická řadová deska thrashových legend, jde o kolabo album s Lou Reedem, který byl navíc otcem myšlenky.
Společně si zahráli už na výročním koncertě Rock and rollové síně slávy v roce 2009 a neformálně si řekli, že by spolu mohli něco nahrát. Ale u toho zůstalo, dokud Reed o dva roky později nezačal realizovat svůj plán namluvit Wedekindovy texty. Chtěl, aby to bylo rázné, tvrdé, hutné a šokující, zkrátka jako německý expresionismus. A vzpomněli si na nezávaznou dohodu ze šatny.
„Jo, bylo na nás vrazit takové desce štempl Metalliky,“ potvrdil James Hetfield na setkání s novináři před vydáním alba. „Aby lidi věděli, že je čeká pořádný nářez!“
Jenže co přišlo, nečekal nejspíš nikdo. Lulu je neuvěřitelná deska, v níž podle ucha poznáte Reeda i Metalliku, to sice ano. Ale všichni zúčastnění tam předvádí tak absurdní hudební představení, že album působí jako úplná anomálie. Texty nedávají smysl, Metallica v roli doprovodné kapely taky zrovna neexceluje a Lou Reed si zkrátka jen tak blbne, aby si mohl odfajfkovat splněný sen. „Už nemám žádné fanoušky,“ vyprávěl v rozhovoru pro USA Today. „Po vydání Metal Machine Music všichni utekli. Tak co má bejt? Nahrával jsem to pro vlastní zábavu.“
Po vydání 31. října 2011 se z Lulu stal okamžitě propadák. Dostávala naloženo od fanoušků i v recenzích a dodnes, tedy za patnáct let, se prodalo dohromady čtvrt milionu kusů, což z ní činí zdaleka nejhůř prodávanou nahrávku kapely. Nejen proto zní komicky hrdá slova, která o Lulu pronesl bubeník Lars Ulrich v Guardianu: „Za pětadvacet let budou miliony lidí tvrdit, že si tu desku koupili a milovali ji ode dne vydání, což budou samozřejmě kecy. Myslím, že bude zrát dobře. Když jsem si ji včera pouštěl, zněla pořád kurva hustě!“