Připomínat si začátky Beastie Boys právě teď má víc důvodů. Už za pár týdnů, konkrétně 15. listopadu, to bude čtyřicet let od vydání jejich debutu nazvaného Licenced to Ill. Pojďme se tedy ponořit do toho, co zlomové desce floutků z New Yorku předcházelo.
Začalo to v CBGB
Newyorská kultura na začátku 80. let procházela proměnou. Po několika letech dominance disco hudby, kdy se trsalo téměř v každém klubu, konečně zase rozbujela alternativní scéna. Krachlo slavné Studio 54, bez přehánění středobod tanečního světa a mainstreamového pozlátka, ale zároveň se zrodil další kult. Klub CBGB, nový hudební středobod, tentokrát všemožných kytarových žánrů a new wave. Podnik se proslavil už v 70. letech a právě v následující dekádě se stal domácí scénou pro hardcore punk. Každou sobotu se tu konaly žánrové večery přezdívané matiné, na nichž vystupovali Misfits, Sick of It All, Agnostic Front a v roli jejich předskokanů taktéž mlaďoši Beastie Boys.
„Jednoho dne jsem se poflakoval před klubem CBGB,“ vzpomíná na svém blogu novinář Steve Danziger, který na začátku 80. let sledoval newyorskou hardcore scénu. „Přišli ke mně Adam Yauch a Kate Schellenbach (tehdejší bubenice) z Beastie Boys. Hardcore kapely si tehdy samy dělaly desky a prodávaly je před CBGB za pár babek, a tihle dva se mi snažili vnutit jejich EP Polly Wog Stew, které, na scéně zaplevelené příšernými nahrávkami, bylo samozřejmě příšerné. Odmávl jsem je, nenechali se. Řekl jsem ne, nenechali se. Tak jsem to řekl na rovinu: Nezlobte se, ale mně se vaše hudba nelíbí. Yauch na mě chvíli vyjeveně zíral a pak řekl: Fakt, jo? Tak poslouchej – máš příšerný háro!“ napsal Steve Danziger. „To tak nějak vypovídá o míře kreativity, kterou v sobě tehdy Beastie Boys měli. Úplně bych na tu historku zapomněl, kdyby se pak Yauch neproslavil.“
Darryl Jenifer, basák hardcore-punkových Bad Brains, odehrál v letech 1982 a 1983 s Beastie Boys v CBGB řadu společných koncertů. A z první ruky sledoval jejich proměnu v kapelu inklinující čím dál víc k hip hopu, novému žánru, který se tehdy s rockem téměř nijak, nikde a s nikým neprolínal. Popsal ji v rozhovoru pro The Observer: „Byla to parta hardcore děcek, ale objevili něco nového a začali se hip hopu věnovat jako jedni z prvních. Přišlo mi, že si z toho zpočátku dělali srandu, protože to nebyl úplně jejich žánr. Byli to rockeři, minimálně Mike D a Yauch. Ad-Rock byl vždycky b-boy. Říkal jsem mu tehdy synku, protože mu bylo snad patnáct. Ale vždycky měl v sobě b-boye. Yauch byl ve všech směrech rocker a Mike D zase typický fešák, co se na každém koncertě tahal s holkama.“
Cos to hulil?
Jenifer popsal začínající Beastie Boys velmi trefně. Jejich první singl Cookie Puss (1983) je sice rapová skladba, ovšem působí tak trochu jako vtip – tehdy i nyní po letech. Text je o falešném telefonátu, kde se Beastie Boys snaží vytrollit operátorku. A zpětně písně Beastie Boys litovali, jak napsal Ad-Rock v knize Beastie Boys Book: „Mezi trollícím telefonátem a špatným chováním je tenká hranice. Vytočit náhodné číslo a chovat se hrubě k paní na druhém konci, to rozhodně není cool.“ Byli to holt puberťáci se vším všudy.
Jenže Cookie Puss zarezonovala dostatečně na to, aby si jí všimli důležití lidé. Po vydání singlu Beastie Boys opustili undergroundové prostředí hardcore matiné v CBGB a začali vystupovat v jiném newyorském klubu Danceteria. A právě zde se tehdy děly velké věci.
„Hip hop se sice zrodil v ulicích, ale pokud byste hledali místo, kde se dostal do mainstreamu a začal pronikat do jiných žánrů, bylo to v klubu Danceteria, protože právě tady se scházeli lidé ze všech možných subkultur,“ vzpomínala v časopise Vanity Fair Leyla Turkkan, PR agentka zaměřující se na hip hop. „Byla jsem s Russellem (Simmonsem, zakladatelem labelu Def Jam) ve druhém patře Danceterie a Russell tam byl úplně odvařený z Beastie Boys. Zrovna vydali singl Cookie Puss a on mi povídá: Tihle Beastie Boys budou jednou tak slavní! Vyprodáme s nimi Madison Square Garden! Řekla jsem mu tehdy: Cože? Cos to hulil?“
Věčný Rick Rubin
I když byl rapový singl Cookie Puss zpočátku jen vtip, Beastie Boys si nemohli nevšimnout, že našli recept na cestu k publiku, a začali do písní přidávat víc rapových partů. Dokonce kvůli tomu přibrali na koncerty i dýdžeje, tehdy neznámého studenta jménem Rick Rubin.
„Jako prvního jsem z nich poznal Mika D,“ vzpomínal Rubin v rozhovoru pro časopis Q. „Myslel jsem si o něm tehdy, že je to arogantní debílek. Ale když jsem s Beasties začal trávit víc času, došlo mi, že mají fantastický smysl pro humor. Vůbec to nebyli arogantní debílkové, a i kdyby ano, i tak s nimi byla sranda.“
Beastie Boys s Rubinem víc a víc mísili původní hardcore zvuk s hip hopem, a když Rick Rubin s Russellem Simmonsem založili Def Jam, šli rovnou za Beastie Boys, aby jim nabídli smlouvu. Dnes je Def Jam považovaný za kultovní label, který uprostřed 80. let dokázal nemožné. Vzal zcela okrajový žánr, pouliční east coast hip hop stojící na výrazných samplech a boom bapu, a udělal z něj milionový byznys v éře, kdy hitparády zdánlivě zašpuntovali Madonna, Michael Jackson a Prince. Def Jam nebyl jen obyčejný label. Byla to parta nadšenců, která se tehdy rozhodla měnit trendy. A to nás vrací zpátky do klubu jménem Danceteria.
Hudba noci
„Všichni z Def Jam jsme v Danceterii tehdy trávili hromadu času,“ vzpomínal Rubin pro Vanity Fair. „Když jsme tehdy ohlašovali partnerství s Columbia Records, udělali jsme obrovský mejdan na střeše klubu. Vzali jsme projektor a na fasádu vedlejšího baráku jsme promítali první klip Beastie Boys. Dokonce jsme tam začali dělat pravidelné Def Jam party, sami jsme si dělali dramaturgii a stalo se z toho jedno z mála míst, kde jste hip hop místo odpoledne v ulicích mohli slyšet večer v klubu. To my jsme z hip hopu udělali hudbu noci.“
První klip Beastie Boys, o kterém je řeč, byl k písni She’s on It a Rick Rubin si v něm střihl malou roličku učitele u tabule. Je to trochu naivní video o smolařích, kterým se nedaří sbalit dívku, ale dokonale vystihuje tehdejší Beastie Boys. Hudebně byli stále zakořenění v hardcore scéně, ale technicky se už dobře sžívali s rapem (na rozdíl od poněkud vachrlatého debutu Cookie Puss) a hlavně se nebáli brát svou hudbu s humorem. Byl to unikátní mix nejen v rámci žánrů, ale i image. Osmdesátkový hip hop byla hudba ulice, nesla v sobě poselství a sociální kritiku. A najednou tu rapující parta hejsků pobíhala po pláži a dělala voloviny? Beastie Boys nejenže pomáhali dostat hip hop do hitparád, oni zároveň dokazovali, že může mít víc podob a odlehčenou polohu, tedy něco, do čeho se tehdy rappeři rozhodně nehrnuli, nehledě na pobřeží, ze kterého pocházeli.
Jako Led Zeppelin
V téže době už začali Beastie Boys pod producentským dohledem Ricka Rubina pracovat na debutové desce Lincensed to Ill. Šlo o neuvěřitelně našlapanou nahrávku, z níž nakonec kapela vyždímala úctyhodných sedm singlů včetně takových hitů jako (You Gotta) Fight for Your Right (to Party!), No Sleep till Brooklyn nebo Hold It Now, Hit It. Na její příběh v Headlineru třeba časem taky dojde, tento článek měl být vyprávěním o samotných začátcích Beastie Boys. Pojďme se ale přesunout do současnosti, protože, jak bylo zmíněno v úvodu, Ad-Rock i Mike D jsou stále aktivní, byť každý po své ose.
Když se novináři z Guardianu Ad-Rocka zeptali, co říká na to, že dnešní dvacátníci vnímají Beastie Boys jako hudbu pro dědky, měl jasno: „Vždyť jí jsme. Ale taky v sobě máme něco z jedinečnosti Led Zeppelin. V každé generaci najdete děcka, kterým se líbí Led Zeppelin. Nás si taky jednou za čas pustí nějaké třináctileté dítě a ta hudba ho i dneska vystřelí někam do vesmíru.“
Na druhou stranu v témže rozhovoru vyjádřil rozčarování, že většina lidí nezná novější tvorbu Beastie Boys, a to včetně takových hitů jako Sabotage (1994) nebo Intergalactic (1998). „To by mi udělalo fakt radost. Ale 95 % lidí, kteří mě zastaví na ulici, ani neví, že jsme po Licensed to Ill něco vydali. Nekecám, začnou vyprávět, jak tu desku měli doma na kazetě a pak se mě zeptají: Chlapi, co jste od té doby dělali?“
Adam Horowitz se na začátku října po dlouhé době objevil zase na nějaké desce, tentokrát na kompilaci Contra-ICE Vol. 1. S manželkou Kathleen Hanna a několika dalšími hosty tu předělali píseň DJ Snakea a Justina Biebera Let Me Love You, jinak se ale Ad-Rock věnuje hlavně hraní ve filmech a seriálech, remixům a bokem hrál v doprovodné kapele newyorské kabaretní zpěvačky Bridget Everett.
To Mike D se do toho opřel víc a letos se vrhl na sólovou dráhu. S doprovodnou kapelou 5D začal vystupovat v klubech a přes léto se objevil na několika festivalech. V květnu vydal svůj první sólový singl Switch Up a v srpnu následovala debutová sólovka Thank You. Beastie Boys už se nikdy nevrátí, to bez nebožtíka MCA snad ani nejde. Ale je hezké vidět, že zbylí pánové s muzikou nesekli nadobro. Tak s námi na dálku 31. října popřejte Ad-Rockovi všechno nejlepší k šedesátinám.