Projekt Poly Noir sleduji již od roku 2018, kdy vznikly první tři songy, které lze stále dohledat na YouTube. Byla to taková DIY temná elektronika postavená více na smyčcích než na kytarách. Poly o nich tehdy výstižně napsal: „Písničky. Nemilosrdný, bez sebelítosti. Život se s tebou nepárá? Nezájem. Krajina i město si jedou dál to svý. Žánr? Říkám tomu noir western. Náladu těmhle písničkám totiž vtiskl film noir a hudba ze starých westernů. Starý kino, rodokapsy.“
Postupem času začaly vznikat další skladby a objevovaly se zvěsti o chystaném albu, které se potvrdily vydáním pilotního singlu K mýmu ohni nesedej, který dá celému albu jméno. Od fanoušků si na YouTube vysloužil hodnocení jako „něžné, jako když ti po zátylku přeběhne jedovatý hmyz“ nebo „čím dýl to poslouchám, tím víc cítím, jak se pomalu a měkce nořím do horkýho černýho bahna v bažině plné aligátorů“.
Singl vyšel i s působivým klipem, který s využitím AI nástrojů vytvořil talentovaný Frenzy Peter Suchý. Již první singl naznačil, že Poly od těch prvních pokusů z roku 2018 svoji hudbu posunul dřevitějším a kytarovějším směrem ke zmíněnému dark country. I když čisté country opravdu nečekejte.
Dnes už jsou venku singly tři. V červnu se objevila písnička A vymýšlíme dál s gangsta feelingem a tematikou odkazující na film noir, Pulp fiction a komiks, k němuž Frenzy Peter Suchý znovu vytvořil videoklip pomocí AI nástrojů. Tvář hlavního „chlápka, kterýmu koukají z očí problémy“, byla syntetizována z Polyho fotek a představuje tak jakési jeho temné já. Zatím poslední singl Padá hvězda vyšel v září.
Přitom Padá hvězda je úplně první skladba, kterou Poly při svých pokusech v roce 2018 nahrál, a možná i proto se mu do textu vetřela tajemná fiktivní postava Joeho známá z některých textů Insanie. Lynchovsky laděný klip ke skladbě natočil Jan Mikota a.k.a Mitchi a poprvé se v něm objevili Tom Šlápota (jinak Dark Gambale), Jan Fic (respektovaný bluesový kytarista a písničkář) a David Horák (jinak Deloraine nebo Tezaura), tedy členové kapely, která dostala název The Holy Spirit Smugglers, jíž se Poly obklopil.
Poly si od fanoušků stihl vysloužit i přezdívku Johnny Rotten Divokýho západu, a protože mě jeho tvorba baví, sešel jsem se s ním a položil mu několik otázek.
Jsi frontmanem kapely Insania, která je dost vytížená. Kde vznikla potřeba ukročit stranou a pustit se do žánrově a vlastně i tematicky odlišného projektu? Jak to celé vzniklo?
Ono to asi přišlo nějak postupně s věkem, kdy jsem si pro sebe začal objevovat i trochu jinou hudbu. Insania je přece jen taková hodně intenzivní, je to prostě tvrdá muzika s metalovýma kytarama. A já už nemám potřebu stále jenom řvát a snažit se překřičet bubny a kytary. Takže jsem začal mít pocit, že bych chtěl zkusit dělat i něco decentnějšího. Začal jsem poslouchat jinou muziku a hodně mě chytla vlna melancholičtějších věcí, jako dělá třeba Lana Del Rey a další. V roce 2018 jsem dal dohromady tři písničky, ale potom jsme začali s Insanií pracovat na albu GRRRotesky, takže jsem se k nim vrátil až po vydání. To už jsem byl zase o kus dál. V mezičase jsem si pro sebe objevil dark country a všechno to do sebe zapadlo. Najednou jsem přesně věděl, jaký by to mělo být. A když jsem album nahrával, tak jsme s Tomášem Šlápotou, který mi ho pomáhal produkovat, i do těch prvních tří písniček dohrávali nějaký jakoby country kytary, takže i ty budou na albu znít více kytarově než na původních nahrávkách. Viz třeba singl Padá hvězda.
Kde čerpáš inspirace pro texty?
Oproti Insanii, kde je hodně sarkasmu a ironie, je Poly Noir čistě ze života. Samozřejmě je tam stylizace směrem k westernu, ale dalo by se říct, že texty jsou v poloze postaršího chlápka, který už má něco za sebou a už od života moc nečeká. Tak jenom jde smířeně krajinou kolem křížku, pozoruje a komentuje. Jsou to vlastně nemilosrdný písničky, ve kterých si hraji s obrazy cesty, ponuré krajiny, starých rozbitých přátelství a podobně. Jsou to takový jedovatější příběhy, i když nejsou vyřčeny konkrétně, ale spíš někde mezi řádky.
Jak jsem pochopil, tak Poly Noir byl původně plánován jako studiový projekt. Nyní jsi se však obklopil kapelou a plánuješ koncerty. Jak vznikla kapela The Holy Spirit Smugglers?
Je to tak, já jsem to původně dělal jenom pro sebe, jako studiový projekt. Chtěl jsem vydat desku a hotovo. Ale vydavatel, se kterým jsme si plácli, mě přesvědčil, že by to mělo být i naživo, že bez toho se ta deska nedá moc dobře prezentovat a že by se to k lidem ani nedostalo. Já jsem se toho bál, protože nacvičit koncert je úplně to nejpracnější. Také mohl být problém sehnat lidi. Ale mně se začali sami ozývat muzikanti, se kterými jsem se o tom bavil, že by je to bavilo a že by do toho se mnou šli. A tak se to vlastně začalo skládat samo. Řekl jsem si: „Proč ne? Prostě bude živá kapela a udělám si to alespoň jako zážitek. Bude to sice práce, ale bude to úplně nové dobrodružství.“ Já jsem kromě Insanie, pominu-li nějaký ty gymnaziální kapely, vlastně nic jiného nikdy neměl. Tak alespoň zažiju něco trošku jiného. Ale jak už jsem říkal, je to hodně práce. Já jsem si původně naivně myslel, že se to všichni naučíme doma a pak bude stačit několik zkoušek a půjdeme na koncert. Je to však samozřejmě mnohem složitější. Oni ani já nemáme tolik času, abychom doma hodiny dřeli každou notu. Už od června to dáváme dohromady na zkouškách, takže mám pořád naději, že to prostě bude do těch křtů, které jsou plánovány na konec listopadu a začátek prosince, dobře secvičený.
Takže jste do toho šlápli docela odpovědně. On celý ten projekt je pojatý hodně poctivě a s plnou parádou. Venku jsou tři singly, ke každému klip…
Mně prostě nic jiného nezbývá. Je tady úplně nový projekt, který nikdo, kromě té naší bubliny, nezná, a já ho potřebuju zviditelnit. I proto, aby ta deska měla smysl, aby si našla tu svoji cílovku. Takže jsem v lednu založil Facebook a Instagram a začínám prostě ty lidi oslovovat a sbírat, i když to nejde tak rychle, jak jsem doufal. Já to totiž nechci tlačit přes Insanii, nechci na ní parazitovat a využívat její kanály. Budu samozřejmě rád, když se to některým fanouškům Insanie bude líbit a třeba si tu desku koupí, ale moc s tím nepočítám, protože tohle je úplně odjinud. Takže to jedu přes svoje profily a profily Poly Noir. A proto už jsou venku tři klipy, abych měl co propagovat, na co ty lidi lákat. No a za druhé také proto, že v tom mám i hodně peněz, které si vzalo studio, grafika, ty klipy a podobně. Proto jsem také na Doniu rozběhl crowdfunding, kde mohou fanoušci projekt podpořit.
Na závěr bych měl ještě jednu otázku. Co dává projekt Poly Noir tobě jako člověku a muzikantovi?
Já si prostě objevuju úplně novou hudební krajinu. Já jsem člověk, který se potřebuje pořád vyvíjet někam dál. Insania už je skoro jasně definovaná. Já tam i nosím nějaký nový věci, nový postupy, ale těžko to přes ostatní prosazuju. Poly Noir je pro mě obrovský požitek z toho dělat si to po večerech nebo i celý dny sám doma po svém a s nikým nemuset válčit. Je to pro mě svoboda. Za to, že to můžu dělat, ale musím poděkovat svojí ženě Markétě. Za to, že mi to toleruje. Protože to, že se zavřeš k sobě, jseš tam jenom sám pro sebe, ale nejsi tady pro rodinu, samozřejmě není úplně to, co by od tebe ta rodina chtěla.
Fakta
Vydání alba K mýmu ohni nesedej je plánováno na listopad letošního roku. Ještě předtím vyjde čtvrtý klip k singlu Všechno je přikryté tmou, který celá kapela nedávno natáčela na pochmurném noir místě, konkrétně v prostorách prastaré románské kaple na hřbitově nedaleko Brna. Křty alba jsou plánovány na 28. listopad v Kabinetu Múz v Brně a 4. prosince v Cross Clubu v Praze.