Vůbec nepřeháníme, když o Nevermind říkáme takové superlativy. Šlo totiž o revoluci na rockové scéně. Grunge a alternativní rock už pár let bublaly v klubech, ale nedokázaly prorazit do mainstreamu, který od 80. let opanoval hair metal a stadionový rock. Prodejům do té doby vládli Guns N‘ Roses, Mötley Crüe a podobné kapely. Nastupující generace se proti tomu vymezila syrovostí, přímočarostí i vzhledem. Byl čas, aby flanelky vystřídaly už obnošené kožené bundy.
Ale žerty stranou, grunge už nějaký čas na americké scéně bujel, ostatně Nirvana debutové album Bleach vydala už v roce 1989. Soundgarden dokonce o rok dřív, Alice in Chains debutovali v létě 1990 a o výročí debutu posledních z velké grungové čtyřky, Pearl Jam, jsme psali nedávno. Základy nového žánru už tedy byly položeny solidně, zbývalo jen prorazit do hitparád, rádií a ven z malých klubů.
Právě to změnilo album Nevermind vydané 24. září 1991. S každým dalším týdnem (a s kapelou na turné) se prodeje dostávaly do stále vyšších otáček, až se okolo Vánoc přehouply přes 300 000 prodaných kusů za týden. Což bylo mimochodem nepředstavitelně víc, než vůbec ve vydavatelství Geffen doufali, původní náklad Nevermind byl 250 000 kusů a jen se po něm zaprášilo. „Vůbec jsme to nečekali, byla to jedna z těch nahrávek, před kterou jenom uskočíte z cesty a skrčíte se, aby vás nepřeválcovala,“ vzpomínal tehdejší prezident Geffen Records Ed Rosenblatt v rozhovoru pro New York Times.
Nevermind spustilo na scéně revoluci. Hudební vydavatelství spustila hon na vlastní kopii Nirvany, stačilo hrát grunge a už vás zvali na oběd s nabídkou smlouvy. Začala nefalšovaná zlatá horečka grunge, tak zvláštní kapitola hudebního průmyslu, že jsme jí věnovali samostatný článek.
Před pětatřiceti lety se zkrátka přepisovala rocková historie. Grunge vytlačil ostatní žánry, prošlapal cestu alternativnímu rocku do mainstreamu a výrazně tím ovlivnil, co hudební televize a rádia hrála po zbytek dekády.