Kalifornská pětice byla v 60. letech etalonem amerického popu. Beach Boys se hráli všude, před jejich hity jako Surfin U.S.A. nebo I Get Around nebylo úniku. A to jsme zmínili jen ždibeček jejich produkce, protože během tří let, mezi podzimem 1962 a 1965, vydali deset studiových alb, což je šílená kadence.
Beach Boys zkrátka frčeli. Jistě, tehdejší anglofonní pop měl i jiné hvězdy. Elvise, nastoupila éra Beatles, ale v písničkách kalifornské pětky byla pohoda, sluníčko, surf, holky a auťáky. Jejich tvorba se stala synonymem pro šťastné mládí, naplňovala představu o dokonale prožitých výletech, prázdninách, sobotních večerech a tuto poetiku kalifornského snu jejich fanoušci milovali.
Jenže úspěch si vybral svou krutou daň na kapelníkovi a skladateli Brianu Wilsonovi. Už v roce 1964 se stáhl z koncertování a kapela brázdila Ameriku bez něj. Náročný muzikantský život u Wilsona spustil duševní poruchy, které v kombinaci s alkoholem a drogami vedly k návalům depresí, pochybností a nedocenění. Šťastný byl jen tehdy, když se mohl v klidu zavřít před světem a skládat, jakákoli další aktivita spjatá s Beach Boys z něj vysávala energii. A hlavně cítil, že má na víc než na sice úspěšné, ale přece jen popíkové odrhovačky s nádechem rokenrolu.
Experimentům vstříc
Jakmile získal dostatečný prostor a klid, plně se ponořil do skládání, u něhož už rovnou plánoval produkční postupy. Pet Sounds je v pořadí jedenáctá studiovka Beach Boys, ale už u předchozích dvou, Summer Days (and Summer Nights!) a Beach Boys‘ Party, můžeme slyšet tvůrčí změnu. Přibývaly orchestrální aranže, vážnější texty reflektující Wilsonovy vnitřní problémy a sborový zpěv pětice čím dál více rozšiřoval do vícehlasých harmonií.
Když ale slyšel slavnou „Wall of Sound“ producenta Phila Spectora a především pak Rubber Soul od Beatles, poznal metu, které chtěl dosáhnout a následně ji překročit. „Na takovou celistvost jsem vůbec nebyl připravený,“ vzpomínal později Wilson na moment, kdy Rubber Soul slyšel poprvé. „Znělo to, jako že to všechno patří k sobě. Rubber Soul byla sbírka písniček, ale vzájemně se doplňovaly tak, jako jsem to nikdy předtím na žádné desce neslyšel. Udělalo to na mě obrovský dojem.“
Odvázal se, nebál se experimentovat s jazzovými prvky, klasickou hudbou i rockem, který se tehdy pomalu rodil a na západním pobřeží USA byl silně spjatý s psychedelií a LSD, s čímž měl Wilson bohaté zkušenosti.
Proti trendům
Všechno to v sobě nosil a plánoval vydat svou nejlepší desku. „Chtěl jsem udělat album, které obstojí i za deset let,“ řekl Jimu Irvinovi a Colinu McLearovi, autorům knihy Mojo
Collection: The Ultimate Music Companion. Aby toho docílil, od samého počátku práce na Pet Sounds šel proti tomu, co bylo v hudebním průmyslu zvykem.
V polovině šedesátých let se desky vydávaly proto, aby zpeněžily singly (čest výjimkám). Vzaly se jeden dva hity, na to se nabalila vata, pár coverů a šup s tím do lisovny vinylů. Ostatně díky tomu dokázali Beach Boys během tří let vydat deset studiovek. Tomu se Wilson rozhodl udělat přítrž a Pet Sounds skládal tak, aby každá píseň byla původní a natolik silná a svébytná, že budou dávat smysl jako celek, jako kontinuální poslech bez dělení na singly a vatu.
Právě toto lpění na celistvosti je důvodem, že je Pet Sounds považována za koncepční nahrávku. Jak pověděl Lauře Turnbridge, autorce studie The Song Cycle vydané Cambridgeskou univerzitou: „Když si vezmete Pet Sounds jako soubor uměleckých děl, každé navržené tak, aby obstálo samo o sobě a zároveň spolu tvořily celek, dojde vám, čeho jsem chtěl dosáhnout. Nebylo to koncepční album písničkami, nebylo koncepční ani texty, ve skutečnosti to byla koncepční nahrávka díky produkci.“
Tady je dobré se zastavit a připomenout si, že ačkoli dnes koncepční album vnímáme jako běžnou součást produkce a kdejaká kapela má nějaké na kontě (i v Česku, namátkou zmiňme třeba Olympic nebo Tata Bojs), v polovině šedesátých let šlo o raritní úkaz. Jako vůbec první koncepční album v historii se uvádí Dust Bowl Ballads od Woodieho Guthrieho, které vydal v roce 1940, během padesátých let bychom našli propojující prvky na nahrávkách Franka Sinatry. Ale popularitu tohoto formátu odstartovali právě Beach Boys s Pet Sounds, o rok později slavná Sgt. Pepper’s Lonely Hearts Club Band od Beatles a na konci šedesátek Tommy od Who. Tyto tři nahrávky patří mezi formativní díla moderních koncepčních alb – a Pet Sounds byla první.
Hudební náboženství
Základní inspirací byly pro Wilsona dva pilíře – drogy a víra. Wilson experimentoval s marihuanou, LSD a dalšími psychotropními látkami a svou zkušenost přetavil do písní. Zároveň jako spirituálně založený člověk některé prvky křesťanské víry přenesl do studia. S odstupem let v rozhovorech zdůrazňoval, že víra hrála při vzniku Pet Sounds důležitou roli, a spolu s bratrem Carlem přímo ve studiu pořádali modlitební seance, aby proces samotného nahrávání povýšili na náboženský obřad. „Modlili jsme se za to, aby naše album dokázalo konkurovat Rubber Soul. Bylo to jako běžná modlitba, jen jsme do toho přidali trochu ega,“ pravil vážně v dokumentu I Just Wasn’t Made for These Times.
Už zaznělo, že v rámci Wilsonovy autorské proměny začal jinak pracovat s vícehlasy a zapojil i symfonické aranže. Ale na Pet Sounds kapela dělala téměř všechno jinak než dřív. Klasické nástroje doplnil theremin, lesní roh, harmonium, varhany, cembalo a dlouhý výčet dalších nástrojů, některé moderní a experimentální, jiné až z éry barokní hudby.
Textově jde o úplně jiné Beach Boys, než na jaké byli fanoušci zvyklí. Pet Sounds je posmutnělá deska, na níž mladickou
bezstarostnost nahrazují problémy a tíha dospělosti. I když se zpívá o radostných věcech, podbarvuje je melancholie.
„Lidi si vždycky mysleli, že Brian je takový ten veselý týpek, dokud nezačal dělat ty těžké písně na Pet Sounds. Jenže právě tato tvorba byla mnohem blíž jeho osobnosti a pohledu na svět,“ pravil jeho bratr Dennis Wilson v knize Charlese Granaty Wouldn’t It Be Nice.
Je důležité zmínit, že písně na Pet Sounds nejsou čistě práce Briana Wilsona. Při skládání spolupracoval s Tonym Asherem, který do té doby dělal textaře rozhlasových reklam. Doporučil mu ho agent Loren Schwarz. „Zeptal jsem se ho,“ vzpomínal Wilson v bookletu k CD kolekci Feel Flows, „jaké to je skládat slogany pro reklamní společnost. Vypadalo to jako zajímavá práce. Říkám mu: To to musíš docela umět se slovy. Jo, v tom jsem dobrej, povídá mi. Tak jsem plácnul: A nechceš se mnou zkusit napsat pár písniček? Tak jo, zkusím to, odpověděl, a tak vznikly Pet Sounds.“
Dnes se snad až nechce věřit, že texty do písní Wouldn’t It Be Nice, Caroline, No nebo God Only Knows napsal textařský holobrádek, který do té doby vymýšlel slogany pro Mattel a Max Factor. Ale jen to podtrhuje výjimečnost Wilsonova tvůrčího rozpoložení a touhy zkoušet nové věci.
Československá stopa
Většina alba vznikla v losangeleském United Western Recorders, jednom z nejlepších studií té doby. Nahrávali tu třeba Frank Sinatra nebo Elvis, ale i Phil Spector. Wilson se svému producentskému vzoru chtěl přiblížit tak dokonale, že do nahrávání dokonce zapojil studiové muzikanty, kteří předtím dělali na Spectorových nahrávkách.
Výsledek byl impozantní. I když má Pet Sounds jen 36 minut, od začátku do konce je to monumentální album s výpravným, hlubokým a košatým zvukem, jaký do té doby v pop music (ani rocku) nikdo neslyšel. A to včetně dvou instrumentálních skladeb, tak vzácných v repertoáru Beach Boys slavných hlavně díky jejich zpěvu.
Samozřejmě, že se na desce objevily hity, které si rádia vyzobala a dodnes je zná víc lidí než samotné album. Wouldn’t It Be Nice, God Only Knows nebo Sloop John B, bahamský tradicionál, který ve verzi od Beach Boys připlul jako Podivný spáč nebo Zvedněte kotvy i do Československa, kde ho hráli Rangers, Pavel Novák a další.
Komerčně žádná sláva
O takové situaci už jsme v našem seriálu o slavných deskách četli mnohokrát a nevyhnulo se to ani Pet Sounds. Když ve vydavatelství Capitol slyšeli výsledek, zavládlo mezi manažery zděšení. Nik Venet, který kdysi kapelu do labelu přivedl, na rovinu řekl, že se Brian Wilson „posral“, protože přestal psát písničky a místo toho si experimentováním říká o pochybnou pozornost od lidí, na kterých se nic nevydělá. Marketingové oddělení se domnívalo, že takovou desku nepůjde propagovat. A samotné vedení Capitolu chtělo celou nahrávku hodit do koše, nechali se přesvědčit až po několika týdnech.
Je pravda, že komerčně to v době vydání na jaře 1966 nebyl úplně propadák, ale předchozím deskám Beach Boys se Pet Sounds ani zdaleka nevyrovnala. Kupodivu však bodovala za oceánem. Ve Velké Británii se inzerovala jako „nejprogresivnější popová deska historie“. Zabralo to, Pet Sounds se vyhoupla na druhé místo v prodejnosti, a i když tam vyšla až v listopadu, dostala se toho roku mezi pět nejprodávanějších alb v Británii. Beach Boys tehdy v rychlosti prodejů dokonce předběhli i Beatles.
Hello, darkness, my old friend
Bohužel, úspěch v Británii byl jen slabá náplast na malou domácí odezvu. Brian Wilson se do skládání a nahrávání pouštěl s vervou, nadšením a vírou, že ze sebe dostal to nejlepší, co mohl. Obzvlášť smutně se čtou vzpomínky jeho tehdejší manželky Marilyn, která je sepsala do bookletu pro Pet Sounds Sessions vydané v roce 1997: „Nejvíc si pamatuji na to, že když z Pet Sounds nebyl hit ani nepřišel komerční úspěch, Briana to zničilo. Ztratil víru v lidi a hudbu. Protože do té nahrávky vložil své srdce a duši. Je těžké žít s vědomím, že lidé chtějí raději něco průměrného než takové nádherné, skvostné album. Ale upřímně, on jen předběhl dobu. Lidé na to nebyli připravení. Jak by mohli? Přece nejde skočit z Barbara Ann rovnou k takovým písním. Protože z Pet Sounds nebyl hit, tak i když za ním později lidé chodili, třeba i po roce, a říkali mu, jaká je to skvělá deska, nechtěl o tom ani slyšet. Připomínalo mu to jeho selhání. A tak se tím jen víc a víc trápil. Nebralo to konce. Jen to vrstvilo další a další problémy. Když to publikum nepřijalo tak, jak čekal, stáhl se do sebe. Říkával: Proč se lidé nechtějí vyvíjet a přijmout něco víc, proč nedospějí tak, jako jsem dospěl já?“
Později se sice dočkal uznání, ale bylo už pozdě. A nezachránil to ani obří úspěch písně Good Vibrations vydané ještě téhož roku. Jeho prohlubující se psychické problémy a závislosti vedly k postupnému konci v Beach Boys i na scéně. Wilson se sice dokázal odrazit ode dna a na konci 70. let se pomalu zapojoval do skladatelské, producentské i pěvecké práce, ale to už měli Beach Boys svá léta slávy dávno za sebou.
Pet Sounds, navzdory komerčnímu neúspěchu, vešla do historie jako jedna z nejvlivnějších nahrávek ve vývoji populární i rockové hudby. Dokázala, že i pop lze pojmout jako umění, a překopala tehdejší vnímání alb jako sbírky víceméně nesourodých skladeb, které se svezou s popularitou několika singlů.
Brian Wilson zemřel letos 11. června ve věku dvaaosmdesáti let. Inspiroval další generace hudebníků, k jeho dílu se hlásí Elton John, Jimmy Page, Bob Dylan, Mick Jagger, Bruce Springsteen a mohli bychom pokračovat opravdu dlouhým výčtem jmen. A Pet Sounds i téměř po šedesáti letech od vydání zůstávají fascinující deskou, schválně si ji poslechněte. Pořád to tam je.