Příběh nevšední americké hvězdy patří k těm nejzajímavějším i nejkomplikovanějším v posledních letech. Ethel Cain totiž není obyčejné alter ego, maska, za kterou by se sedmadvacetiletá Anhedönia schovávala. Je to postava s komplexním univerzem, do kterého posluchači částečně nahlédli prostřednictvím debutu Preacher’s Daughter. Ten hudebnice napsala a produkovala víceméně sama, sama na něm hraje i na většinu nástrojů.
Postava Ethel Cain za Anhedöniou poprvé přišla v 19 letech při psaní jímavé balady A House in Nebraska. Obě ženy – ta fiktivní i reálná – přitom sdílejí řadu podobností. Například vyrůstaly v silně věřících komunitách, což jim značně ovlivnilo a zkomplikovalo život. Zatímco Ethel Cain prožila dětství a dospívání v Alabamě, Anhedönia se narodila ve floridském zapadákově Perry a její otec byl baptistický jáhen. Navzdory silně konzervativnímu prostředí amerického jihu ji však rodina nakonec přijala i coby trans osobu a dodnes je s ní v kontaktu.
To život Ethel Cain je značně temnější a bolavější. Její otec byl respektovaný i milovaný kazatel, který ovšem, jak se v průběhu desky Preacher’s Daughter ukáže, svou dceru sexuálně zneužíval. Plná šrámů, traumat klenoucích se přes celé generace, i vzpomínek na svou ztracenou životní lásku Willoughbyho Tuckera, se nakonec Ethel rozhodne prchnout na západ s cizincem Izajášem, kterého potká ve městě. Ten však svou mladou milenku zavraždí a sní.
Zdá se to jako hodně syrový a netradiční příběh na to, aby pronikl do vyšších popových sfér, ale opak je pravdou. Plamínek Preacher’s Daughter od roku 2022 postupně sílil a bobtnal, a když se jeho autorka rozhodla letos na jaře vydat desku poprvé na vinylu, dostala se díky nebývalému zájmu až do albové horní desítky hitparády Billboard; coby první trans umělkyně vůbec. Na nahrávce kombinuje citlivé písničkářství, ostré kytary, snový popík i country, s klasickou stopáží kolem tří minut si spíš nerozumí; ve skladbách se postupně buduje atmosféra a rozvíjí příběh, pouhých 13 songů tak vydá na hodinu a čtvrt poslechu.
„Kdybych to měla trochu bláznivě popsat, řekla bych, že v mém těle přebývají tři osoby. Je tam šestnáctiletý pankáč, co žije se svou babičkou, pak ta babička, a nakonec démon ve sklepě,“ svěřila se v roce 2023 enigmatická hudebnice magazínu Rolling Stone. Bylo to v době, kdy pracovala na ípíčku, které mělo přiblížit život Ethel Cain během střední školy. Z něj je ale nakonec plnohodnotná deska Willoughby Tucker, I’ll Always Love You, která vyšla v srpnu.
Přišlo období temna
Jak už bylo uvedeno výše, Anhedönia vyrůstala v baptistické komunitě. Věřící byla celá rodina: otec jáhen a matka konvertitka beroucí náboženství smrtelně vážně. A uprostřed toho vyrůstala osůbka, která chodila zpívat do kostelního sboru a mimo to bojovala s krizí vlastní identity. „Líbily se mi holky, ale líbili se mi i kluci. A nevěděla jsem, co to znamená,“ svěřila se hudebnice a dodala, že v malém jižanském městečku Perry se na jinakosti pohlíželo poněkud skrz prsty. „Když přišlo dospívání, začalo mi to hlodat v hlavě.“
V 11 letech proto vyrazila za rodiči s nevinným dotazem. „Řekla jsem něco jako: Myslím, že se mi líbí kluci,“ vzpomíná. V komunitě posedlé vírou to spustilo řetězec očekávaných událostí. Anhedönia si nesměla hrát s ostatními dětmi a rodiče ji poslali na terapii.
Tyto temné časy, jak o nich dnes hudebnice mluví, si vybavuje jen matně. Po domácím vyučování trávila většinu času zavřená ve svém pokoji se zataženými závěsy. „Když žijete v takovém prostředí, tak z něj chcete prostě vypadnout. Uzamykala jsem v sobě některé své části. Říkala jsem si, že se každý den prostě vzbudím, najím se, poperu se s čímkoli, co mě čeká, půjdu spát a takhle pořád dokola, dokud nebude po všem.“
Dům rodičů začala Anhedönia opouštět, nejprve kvůli přednáškám na komunitní univerzitě, v 18 se odstěhovala úplně, a to do Tallahassee, kde si užívala nově nabyté svobody. Zkoušela halucinogeny, opiáty, Xanax, jednou i pervitin. „Když máte za sebou tak utlačující výchovu, ocitnete se na nějaký čas ve spirále,“ vysvětlila hudebnice s tím, že právě v té době jí začal v hlavě klíčit nápad na postavu Ethel Cain. Její jméno nebylo zvoleno nahodile: mělo působit starobyle, příjmení navíc zřetelně odkazuje na biblického bratrovraha Kaina.
Postava kazatelovy dcery se dá do značné míry číst jako únik před minulostí a sebou samým. „Když jsem se blížila k dospělosti, teprve jsem pochopila, co znamená být trans,“ tvrdí Anhedönia s tím, že ovšem nechce, aby ji její identita definovala, jde podle ní pouze o zlomek celé osobnosti. „Nechtěla jsem být známá jako trans umělkyně. Ne proto, že bych nechtěla, aby lidé věděli, že jsem trans nebo proto, že na to nejsem hrdá. Vytvarovalo to některé mé části, ale není to vše.“
V průběhu těch formativních let začala hudebnice svou tvorbu publikovat, nejprve pod pseudonymem White Silas, od roku 2019 už existuje jen Ethel Cain. Nakonec se díky známému upsala společnosti Prescription Songs, jejímž vlastníkem je Dr. Luke, producent, kterého Kesha obvinila ze znásilnění. Této skutečnosti si Anhedönia tehdy vědoma nebyla. „Když jsem to plně pochopila, prostě jsem se rozhodla věnovat svojí hudbě, nemohla jsem vycouvat. Ale kdybych měla na vybranou, preferovala bych dělat byznys s někým jiným,“ zkonstatovala popravdě.
Po smlouvě navíc skočila v době, kdy byla na mizině. „Skončila jsem v nemocnici, byla jsem podvyživená. Můj domácí mi každý den posílal naštvané zprávy, protože jsem se zpozdila s nájmem. Peníze jsem potřebovala.“ Nad svou tvorbou měla také plnou kontrolu, jméno Dr. Luke se neskví nad žádnou její písní.
Příběh Ethel Cain ale nakonec nemusel být vůbec hudební. Mohla to být i kniha či film. Možná stále může být. „Jsem tím příběhem posedlá, chci ho odvyprávět miliony různými způsoby.“
Chystaný prequel Willoughby Tucker, I’ll Always Love You bude jen další kapitolou v tomhle temném díle, které si získává pozornost nejen v Americe, ale i v Evropě. Drtivá většina zastávek chystaného turné hlásí vyprodáno podobně jako Praha.
Anhedönia přitom už dříve vysvětlila, že po kazatelově dceři se chce zaměřit na jeho manželku, tedy matku Ethel Cain, a po ní i na babičku, kazatelovu matku. V hlavě má i mnoho dalších postav. „Ale na ty přijde řada tak za patnáct až dvacet let. Pracuji pomalu, tak to mám ráda.“
Seznamte se
Ethel Cain, vlastním jménem Hayden Silas Anhedönia, se narodila 24. března 1998 v městečku Perry na Floridě. Pochází z baptistické rodiny, její otec byl jáhen. Anhedönia od útlého věku zpívala v kostelním sboru, což bylo její první setkání s hudbou, v osmi letech se začala učit na klavír. S vlastní tvorbou začala v roce 2017, nejprve pod pseudonymem White Silas, v roce 2019 už vystupuje coby kazatelova dcera Ethel Cain.
V témže roce vydala svá první EP Carpet Bed a Golden Age, následovalo Inbred z roku 2021 a konečně debutová deska Preacher’s Daughter z května 2022. Tu bude v srpnu letošního roku následovat studiovka Willoughby Tucker, I’ll Always Love You, která prvotině dějově předchází. Ambientní i tematickou odbočku představuje album Perverts z letošního ledna, které spadá do žánru zvaného drone music.