Legendární kytarista, držitel osmi hudebních cen Grammy i spousty dalších prestižních ocenění a člen Bluesové i Rokenrolové síně slávy dva týdny po pražském koncertu oslaví 87. narozeniny.
V rozhovoru pro americký magazín Billboard se nedávno zamýšlel nad minulostí i budoucností svého milovaného blues.
„Mí přátelé Muddy (Waters) nebo B. B. (King) byli asi o dvacet let starší než já a říkávali mi: Počkej, chlapče, až budeš v mém věku… Teď už tu nejsou, abych jim mohl říct, že měli pravdu,“ pustil se Buddy Guy do vysvětlování, proč se rozhodl, že chystané Damn Right Farewell Tour bude jeho definitivně posledním. „Stanete se osmdesátníkem a všechny ty drobnosti, které nikdy dříve nebolely, najednou cítíte. Můžu hrát, ale ty přesuny z bodu A do bodu B, ty dlouhé cesty, které znamenají celý den v tourbusu nebo na letišti a všechno kolem… bohatě stačilo.“
Bluesová ikona ovšem jedním dechem dodává, že konec velkých turné neznamená úplný důchod. „Pořád hodlám hrát na vybraných velkých festivalech,“ slibuje.
Rozlučkové turné Buddy Guy zahájil v polovině února na festivalu v indické Bombaji a pokračovat má až do začátku října. „New Orleans Jazz Festival si přeje, abych tam hrál po zbytek života. Koná se jednou za rok, což se dá hezky zvládnout. To, co absolvuji letos, je pořádná nálož. Zamíříme i na řadu míst, kde už pak nejspíš nikdy znovu nevystoupím.“
Symbolicky tak uzavře více než sedmdesátiletou kariéru, která je v mnoha ohledech jedinečná. Mimo jiné zahrnuje 19 studiových alb, poslední vydané loni. A také hraní s mnoha hvězdami, jako byli už zmínění Waters a King a řada dalších. Třeba Carlos Santana ho považuje za nejčistšího hudebníka na bluesové scéně, syrového a intenzivního v každé notě, kterou zahraje.
„Dělal jsem to nejlepší, co jsem mohl,“ říká Guy s pokorou. Všeho, čeho dosáhl, si velmi váží. Často se prý musel štípnout, aby se ujistil, že se mu to všechno jen nezdá. Dosud se považuje za studenta hudby, který se stále potřebuje učit nové věci. „Inspiruji se i u mnohem mladších hudebníků.“ Zároveň stále rád pomáhá vychovávat nové talenty, ať už na pódiu svého klubu, nebo tím, že zaplatí za příležitostné nahrávání pro začátečníky.
Dlouhodobě ho trápí jedna věc, a tou je nedostatek mainstreamové mediální podpory pro blues, zejména v rádiích a televizi, kde dostává prostor jen ve speciálních pořadech. „S blues se teď zachází jako s nevlastním dítětem. Dělám to všechno i proto, aby lidé na Muddyho a B.B.ho a všechny ostatní nezapomněli. Velké stanice ale blues nehrají, a pokud ano, neslyším to. A když ho lidé neslyší… Je to jako by se mluvilo o nějakém jídle. Dokud ho nezkusíte, nemůžete vědět, jestli vám chutná nebo ne. A s blues se tak zachází. Je úplně jedno, jak dobrou bluesovou desku jste natočili, pokud ji nikdo neuslyší, jako by nebyla. Trápí mě to, protože jsem svůj život zasvětil blues, stejně jako spousta dalších lidí. Čím jsme se provinili, aby se s námi takhle zacházelo? Chci se dožít toho, že se tahle situace vyřeší.“
Buddy Guy vystoupil v České republice poprvé teprve před čtyřmi roky v Lucerně. Letos si ho můžou tuzemští příznivci naživo užít nejspíš opravdu naposledy.