Obrázek k článku Americký talent Ty Segall: Psi si písně nejvíce zaslouží. Jsou skvělí a naplňují naše životy radostí
| Lukáš Rešl | Foto: Den e Segall

Americký talent Ty Segall: Psi si písně nejvíce zaslouží. Jsou skvělí a naplňují naše životy radostí

Platí u něj, že skoro co rok, to album. Ty Segall je originál i podivín, jenž našel lásku ve špinavém rockovém zvuku, který umí obalit do všemožných zvukových plášťů. Díky tomu dokázal vykouknout zpoza undergroundové zdi a nyní se poohlíží i za ni. Vůbec poprvé se americký multiinstrumentalista představí také v České republice, konkrétně 17. června v pražském klubu Roxy.

Historie kalifornských ulic s sebou nese hodně příběhů a jedním z nich je i případ Ty Segalla, jemuž se podařilo přes celou řadu špinavých rockových projektů postupně vyškrábat až na sólovou dráhu, která se mu v posledních letech pořádně zrychluje. Od roku 2008 vydává jednu desku za druhou a na svém kontě jich má již patnáct – a to jen v rámci sólové tvorby. Vyjma enormní produkce rodák z Laguna Beach rád experimentuje se zvukem, což ho postupem času od ryze garage rockového soundu přivedlo do říše kytarové psychedelie.

A právě dnes je Ty Segall považován za jednoho z nejvýraznějších psychedelických interpretů ze zámoří. Svůj cit pro experimentální melodie a atmosférické prvky zúročil i na poslední desce Three Bells (2024), která vyšla na jaře letošního roku. Oproti posledním nahrávkám ovšem ubral na intenzitě všemožných zvuků a fanouškům představil po čase o poznání klidnější, až trochu meditativní nahrávku. Špinavé garážové kytary jsou zde však pořád slyšet.

Jak Ty Segall přiznal v rozhovoru pro agenturu AP, v posledních letech musel trochu zpomalit a více se zaměřil sám na sebe. „Rád jsem produktivní, ale někdy mám pocit, že to výsledek oslabuje… Takže se vlastně snažím už nevydávat tolik,“ vysvětlil šestatřicetiletý multiinstrumentalista. „Nelituji toho, že jsem vydal tolik věcí, ale uvidíme, jak to celé obstojí v čase.“ Ano. Bylo toho dost.

Milovník psů

Album Three Bells vyšlo na konci ledna a patří mezi ty osobitější desky plodného muzikanta. V textech se zde opírá o témata, jako je existenciální strach, zpívá ale i o manželce Denée (se kterou na albu spolupracoval) nebo psu Hermanovi. Právě láska ke čtyřnohému příteli se stala inspirací pro vznik páté skladby na albu s názvem My Best Friend. K singlu vydal Ty Segall dokonce klip z domácího prostředí, v němž hraje ústřední postavu právě Mr. Herman – roztomilý jezevčík. Ve videu se navíc objevuje i druhý Segallův pes, další jezevčík Fanny, pro kterého v minulosti umělec rovněž složil písničku.

„Prostě jsem měl pocit, že Herman potřebuje vlastní písničku. Psi si písně nejvíce zaslouží. Jsou skvělí a naplňují naše životy radostí. Je to hezký způsob, jak na ně myslet,“ řekl Ty Segall v rozhovoru pro americké rádio Milwaukee. A pokračoval: „Víte, na albu je i nějaká ta „tíha“. Je tam hodně temnoty a hloubky. Cítil jsem, že je potřeba, aby tam byla i nějaká lehkost a veselá píseň. A jak to vymyslet líp než zpívat o svém psovi, že? Herman je velmi skákavý, veselý, praštěný pes…“

Písně na Three Bells si Ty Segall produkoval tradičně sám s přispěním producenta Coopera Craina, který se Segallem spolupracoval na posledních albech Harmonizer (2021) a Hello, Hi (2022). Album Three Bells je plné dynamických zvratů a zvukových překvapení. S celkovým rozsahem patnácti skladeb o délce jedné hodiny a pěti minutách se jedná o jednu z nejdelších nahrávek v Segallově bohatém portfoliu.

Žánrové rozkročení

Pokud Ty Segalla neznáte a pustíte si jakékoli dvě jeho desky, pravděpodobně byste nepoznali, že jde o jednoho a téhož interpreta. Ostatně s jeho stylem se často skloňují žánry jako garage rock, lo-fi, psycheledic rock nebo indie rock. V minulosti sám Segall uvedl, že jeho nejoblíbenější skupinou jsou britští průkopníci space rocku Hawkwind, v nichž hrál i legendární Lemmy Kilmister do doby, než v roce 1975 (po vyhazovu) založil Motörhead.

V Segallových začátcích proto lze slyšet silné vlivy rocku, punku a heavy metalu, konkrétně Black Sabbath, Black Flag nebo Kiss. Špinavé kytarové zvuky zkreslené analogovými efekty ovšem postupem času vystřídala odlišná nálada alb Goodbye Bread (2011) či Sleeper (2013), která se najednou zklidnila a dala trochu vzpomenout na zlatou éru Neila Younga nebo The Beatles. Hlavní zdroj inspirace, zjevný snad na všech Segallových nahrávkách, je ovšem kalifornská garage rocková scéna, která Ty Segalla vychovala pro větší pódia. Rokenrolová duše je u něj patrná, a i přes horskou dráhu plnou žánrových proměn, základ zůstal stejný.

I díky tomu se o Ty Segallovi v současné době hovoří jako o jedné z nejvýraznějších postav světového psychedelického rocku, který se v posledních letech probírá z hibernace a opět získává u posluchačů značnou oblibu. Jeho první pražskou návštěvu bude hostit klub Roxy, kde se multiinstrumentalista se svou kapelou představí již 17. června.

Seznamte se

Celým jménem Ty Garrett Segall je americký multiinstrumentalista, zpěvák, skladatel a hudební producent. Zpočátku kariéry se věnoval řadě kalifornských garážových projektů jako Epsilons nebo The Sleeper Band. V roce 2008 se vydal na sólovou dráhu a od té doby nahrál již patnáct studiových desek. V rámci koncertů vystupuje s doprovodnou kapelou The Freedom Band. V současné době je plodný muzikant také členem skupin Fuzz, Broken Bat, the CIA, GØGGS a Wasted Shirt.