„Prostě se to stalo, bylo to vyčerpané,“ vysvětlil Donald Glover v rozhovoru pro The New York Times, proč svůj úspěšný projekt končí. „Už mě to nenaplňuje a necítím potřebu touto cestou pokračovat.“ Tak. A je to. Album Bando Stone and the New World přitom neslouží jen k rozloučení a ohlédnutí se za Gloverovou rapovou kariérou. Je to také soundtrack k jeho připravovanému filmu se stejným názvem. V post-apokalyptickém snímku bude Glover, který v něm i hraje a také ho sám režíruje, se ženou (Jessica Allain) a jejím dítětem utíkat opuštěným světem před neviditelnými příšerami.
A dle soundtracku to bude hodně nesourodá jízda. Album totiž hudebně skáče mezi náladami i styly. V úvodní písni se dívčí hlas ptá rappera, jestli umřou. On odpovídá suše: „Dnes večer ne.“ Film žánrově lítá někde mezi post-apokalyptickým thrillerem a černou komedií. To samé platí i o albu. Glover se znovu nebojí míchat styly a přidávat různé prvky od funku po taneční hudbu. Na albu se objevují rapové fláky jako vytažené z alb Kendricka Lamara (Talk My Shit) i písně plné zpěvů a autotunu (Survive). Na jednu si přizval například anglickou zpěvačku Jorju Smith, v jiné zahostoval americký rapper Yeat, který je jedním z nejskloňovanějších jmen současného rapu.
Podle stejných pravidel
Childish Gambino prokazoval velkou hudební otevřenost a přehled už na svém prvním albu Camp. Vlastně nikdy nebyl tím klasickým rapperem v tradičním pojetí a chápání. Nevyrostl v ghettu – je to vysokoškolsky vzdělaný herec, režisér a scenárista. Baví ho experimentovat se zvuky a kombinovat funkové kytary a dynamickou rapovou flow.
K hudbě se dostal už v průběhu svého studia v New Yorku, kdy vydal svůj první mixtape The Younger I Get. Své jméno si ale začal plně budovat až na svém dalším projektu, albu Camp. Právě Camp vyšlo v době, kdy měl Glover za sebou práci jako scenárista sitcomu 30 Rock a roli Troye Barnese v komediálním seriálu Community. Proti Gloverovi, který se právě začal etablovat v mainstreamu, náhle stálo jeho alter ego, připravené všechno zapálit a pošpinit. „Chlape, proč musí každej černej herec rapovat? / To nevím, ale co vím, jsem ten nejlepší,“ říká v písni Bonfire s pořádným kusem sebeironie.
Právě Camp bylo první album, na němž spolupracoval s Ludwigem Göranssonem, se kterým se poznali při natáčení seriálu Community. Spolu celou desku produkovali. Ačkoli jsou beaty povětšinou minimalistické, pořád se v nich snaží o různorodost – je například k nevíře, že agresivní a strohá píseň Bonfire se nachází na stejném projektu jako zpívaný a zamilovaný track Letter Home.
Pro Glovera bylo také důležité téma jeho dětství a vyrůstání. Hned v první skladbě alba popisuje, že jeho rodiče opustili newyorský Bronx, aby jako jejich kamarádi neprodával drogy. „Máma a táta neposlouchali / Odešli z Bronxu, abych nedopadl stejně / Všichni jejich kámoši v New Yorku prodávají crack / Je to divný, myslel bys, že na ně budou hrdí / Ale když odejdeš z chudý čtvrti / Myslí si, že se na ně díváš shora / Pravda je, že stále bojujeme, jen na jiný úrovni / 7 dolarů na hodinu, poukázky na jídlo, je to pořád stejný / Zprávy na Facebooku s nadějí, že napraví ty sračky / Ale teď jim píšou jen: „Může váš syn přečíst tento scénář?“
Vyhrávám
O rok později se Childish Gambino zapsal na přední místa hitparád – a to svým druhým albem Because the Internet. Od funkového II. Shadows přes po sobě jdoucí náladově protichůdné tracky IV. Sweatpants a 3005 připravil desku, na které se už tolik nevrací ke svému osobnímu příběhu – klasický rapový egotrip je jen druhá ze zmíněných písní. I toto album zčásti produkoval Göransson, ale hlavně z něj je cítit velký hudební a textový posun. A hlavně mezník. Byl to Gloverův první hudební projekt nominovaný na cenu Grammy.
Because the Internet se zrodilo v době, kdy se rapová scéna proměnila. Na vrchol a do středu pozornosti se začala dostávat nová jména. Rok před Gloverovým albem vydal Kendrick Lamar svou (podle mého stále nepřekonanou) desku good kid, m.A.A.d city. V Harlemu bylo stále více slyšet o uskupení A$AP Mob – rapper a módní ikona A$AP Rocky vydal své druhé album LONG.LIVE.A$AP a jeho kolega Ferg desku Trap Lord. Švédský rapper Yung Lean v roce 2013 debutuje albem Unknown Death 2002, čímž se stal jedním z největších cloud rapových umělců na scéně.
Zticha ale nebyla ani stará jména žánru. Eminem přišel se svým osmým studiovým albem Marshall Mathers LP2, kde byl velký hit Rap God, a kanadský rapper Drake bodoval se singlem Started from the Bottom. Pozadu nezůstal ani hudební experimentátor Kanye West, který ve stejném roce vydal svoje opus magnum – album Yeezus, na němž se v rámci žánru snažil kombinovat nezkombinovatelné.
Ačkoli rap byl stále synonymem jistého autentického tvrďáctví, právě tehdy se začalo mluvit i o emocích. Toho se nejlépe zmocnila dvě jména. Tyler, The Creator a právě Childish Gambino. Asi není náhoda, že oba začínali podobně – z velice naštvaných a trochu syrových debutových alb si zachovali náladu, ale vybrousili hudební produkci.
V době, kdy A$AP Rocky rapoval o módních značkách (Fashion Killa), A$AP Ferg o zlatě (Shabba) a Kanye West o tom, že je Bůh (I am God), Donald Glover vstoupil ve velkém na scénu jako nerd vychovaný seriály a filmy. Nikdo jiný by se totiž do té doby v rapu nepřirovnal k postavě robota C-3PO ze ságy Star Wars nebo v jiném tracku nebalil dívky při hraní na Playstationu.
Nerdovskou rapovou polohu Gambino udržel až do roku 2016, kdy vydal další album nazvané Awaken my love! Na něm se hudebně a tematicky posunul do nových poloh. Od této chvíle už od něj fanoušci nemuseli poslouchat, že právě on je ten největší rapper pod Sluncem. Téma, které mu ale pořád zůstalo blízké, je barva jeho kůže. Už tady se začal hudebně vzdalovat striktně rapovému světu – na Apple Music je dokonce album zařazeno do kategorií R&B a Soul. A i tady si získal srdce fanoušků – především díky hitu Redbone, který odkazuje na slangový termín označující člověka nebo kulturu mísících se ras.
Píseň byla na 60. ročníku cen Grammy nominována na nejlepší skladbu a Glover za ni vyhrál v kategorii nejlepší tradiční R&B výkon. Nominaci získalo i samotné album Awaken my love! Childish Gambino si pohrával s těžšími, funkovějšími melodiemi i mnohoznačnějšími texty. A kritici i posluchači byli jeho vývojem nadšení.
Tohle je Amerika
Pak ale na dva roky nastalo ticho. Dalo by se říct, že před bouří. Dostala název This is America – tohle je Amerika. „Chcem se jenom bavit / bavit se jenom pro tebe. / Chceme jenom prachy / prachy jenom pro tebe.“ Těmito slovy začíná píseň, která kombinuje zvuk gospelu, rapu a soulu. Chytne od prvních tónů na pohodový taneční beat, který po pár vteřinách zeroduje rap: „Tohle je Amerika, teď bacha, co děláš, teď bacha, co děláš, podívej, co vytáhnu,“ narušuje Childish Gambino pohodu.
Novinářka Doreen St. Félix z magazínu The New Yorker skladbu popsala jako „pesimistickou výpověď o americké zábavě – jak o její tvorbě, tak konzumaci.“ Přičemž Glover moc dobře ví, že se právě na jejím vytváření sám podílí. V titulní písni alba jasně mluví o tom, jaké to je mít černou pleť a žít v současné Americe: kontinuálně existovat někde mezi tancem, radostí… a násilím.
Silnou píseň s temnými podtóny ještě umocnil dechberoucí klip. Glover ho naplnil odkazy na staré černošské karikatury a bolestné historické události, které si prožila „černá“ Amerika. Childish Gambino ve videoklipu chodí s pistolí a jeho terč může být absolutně kdokoli. „Pokud postava netančí, tak zabíjí,“ popsali to trefně v New Yorkeru. Ve gospelovém chorálu se ve skladbě objevila řada hostů, včetně velkých jmen amerického rapu, jako jsou 21 Savage, Rich the Kid, Rae Sremmurd nebo Quavo. Dovětek má rapper Young Thug, který říká: „Jsi jenom černej chlap v tomhle světě / jenom čárovej kód.“
Vyznění skladby tehdy ještě podtrhly protesty v Americe spojené s hnutím Black Lives Matter, a tak se stala celosvětovým hitem, který po vydání debutoval na první příčce žebříčku Billboard Hot 100. To, aby se song okamžitě dostal na první místo, se předtím stalo jen třicetkrát v historii žebříčku. A co víc, píseň na 61. cenách Grammy vyhrála v kategoriích Nejlepší píseň, Nejlepší nahrávka, Nejlepší klip a také nejlepší rapové vystoupení.
Jméno Childish Gambino znal celý svět.
Udělat to složitě
Březen, rok 2020. Na streamovacích platformách se na pouhých 12 hodin objevuje album Atavista, které poté Glover maže ze světa. O týden později přichází na platformy projekt 3. 15. 20 – experimentální album, které přináší víc otázek než odpovědí a také mizí, i když k poslechu zůstává na oficiálním YouTube kanálu Donalda Glovera. Letos, tedy o čtyři roky později, vydává Childish Gambino album znovu v přepracované verzi. Původní nahrávku označil uspěchanou – snad příliš ovlivněnou smrtí jeho otce a nastupujícími zmatky kolem pandemie covidu.
Pro posluchače je to trochu zmatek. Ale hudební kritici nahrávku opět uznale chválí – Gambino na ní kombinuje soul, funk a rap. A nechybí hity, jako je píseň Psilocybae – kde do Gambinova zpěvu a funkové dikce rapuje jedno z největších jmen rapového žánru 21 Savage. Další z featuringů poskytla například americká popová superstar Ariana Grande a řada dalších slavných hudebníků.
Aby toho nebylo málo, uprostřed léta vydává Childish Gambino i svou aktuální desku, kterou nazval Bando Stone and the New World. Jak ale album, které zároveň plní roli soundtracku Gloverova nového filmu, jenž ještě nikdo neviděl, hudebně zařadit? Asi podobně jako jeho minulá alba – těžce. Bando Stone jako celek kombinuje žánry, stejně tak jako to můžeme čekat od samotného filmu. Jestli něco album není, tak jednolité – a to je moc dobře. Je roztříštěné jako svět, který Childish Gambino žije i představuje ve svých dotažených písních.
Bude to ale opravdu pohřeb alter ega Donalda Glovera? Pokud ano, tak se vší parádou.
Ale kdo vlastně je Childish Gambino? Produkt a alter ego Donalda Glovera, držitele pěti ocenění Grammy a desítek ocenění za hereckou, režisérskou a scenáristickou tvorbu. Glover je muž mnoha talentů, který se nebojí experimentovat a zkoušet věci, do nichž by se ostatní nepustili. Právě proto věřím, že ačkoli Donald Glover přestane používat svůj rapový pseudonym, s hudbou jako takovou nesekne. Ať už bude používat své občanské jméno, anebo jiný pseudonym, pořád se od něj dá očekávat tvorba, která posluchače po celém světě překvapuje a baví ne vždy jednoduchými cestami.