Dnes již pětičlennou skupinu Innerpshere sleduji od jejích úplných začátků. Projekt, který původně zakládali dva nadšenci Míra Litomerický a Tomáš Sršeň jako únik před frustrací z vlastních předchozích kapel, letos slaví deset let. Za tu dobu zvládla většinou ve čtyřčlenné sestavě natočit tři studiová alba, získat stálé příznivce na domácí metalové scéně a především oslovit zahraniční fanoušky a promotéry. Ročně Innersphere zahrají až padesát koncertů.
Zpočátku byla cílem samotná cesta za hranice, o níž sní téměř každá tuzemská anglicky zpívající kapela. Jednoduchá mise to ovšem nebyla. Innersphere jí obětovali spoustu úsilí, energie i financí, a možná i proto v průběhu kariéry museli hýbat sestavou. Počátkem tohoto roku začali hrát nově v pětičlenném složení, přičemž jako jediný zakládající člen v ní figuruje frontman a lídr Míra Litomerický, který mě hned v úvodu našeho rozhovoru vyvedl z omylu: Innersphere nejsou typicky melodickou deathmetalovou skupinou, jak se může na první dojem zdát.
S melodií kupředu
Innersphere vznikali na konci roku 2015 s jasnou myšlenkou: pokusit se dát dohromady metalovou kapelu, která volně sjednotí různé vlivy a subžánry a nebude se omezovat jedním směrem. Právě proto jsou Innersphere tak zajímavou partou – těžko je přirovnáte k nějaké jiné konkrétní kapele, obzvlášť pokud se v zahraničí koukáte po těch největších metalových jménech.
„V době vzniku Innersphere jsme byli skladatelsky dost aktivní, a tak jsme společně začali dávat dohromady první nápady. Ani jsme si neříkali, jaký konkrétní styl chceme hrát. Prostě to šlo z nás. Možná i proto z toho nevznikl ten klasický melodický death metal, ale spíše fúze žánrů a vlivů, které nás oslovují,“ říká Míra, autor většiny skladeb.
Z diskografie Innersphere, kterou v roce 2016 načalo debutové eponymní EPčko, se mi nejvíc zamlouvá poslední kousek v podobě desky In the Shadow of the Sun z března minulého roku. Kapela se na ní přiklání k melodičtěji pojatému metalu s propracovanějšími kompozicemi jednotlivých skladeb. Ve srovnání s předchozí, přímočařejší deathmetalovou deskou Omfalos (2021), se jednalo o velký krok kupředu.
„Omfalos byl posluchačsky přívětivější, i co se týče zvuku. Druhou a třetí desku jsme točili ve stejné sestavě. I to se podepsalo na tom, že nahrávky možná znějí trochu podobně. In The Shadow of the Sun je ale oproti předchozí tvorbě místy dost progresivní – měli jsme bubeníka Filipa Wintra, který měl progresivní metal a podobné styly rád,“ zmiňuje Míra bývalého člena skupiny, který dnes bubnuje u zajeté punkrockové skupiny Zakázaný ovoce. Kapelník zároveň dodává, že si je vědom náročnosti poslechu poslední desky, které posluchač musí věnovat více času a klidu.
„Úroveň kapely chceme posunout co nejvýš. Vyvíjíme se. Pořád objevuji jiné techniky i postupy a zkouším experimentovat. Důležité je samozřejmě vkládat do všeho emoce, bez toho bychom tuhle muziku opravdu dělat nemohli,“ říká s pokorou.
Mluvili jsme také o jeho přístupu ke skládání textů, které většinou vznikají až na hotovou instrumentální část. „Obecně se držíme dvou základních sekcí. Tou první je určitá vnitřní a psychologická poloha, ta druhá je pak více obrazotvorná, vycházející z určitých mytologií.
Například skladba Obsidian z poslední desky vznikla tak, že jsem měl představu obřího kamenného bloku, který se snažíš překonat, ale máš z něho hrůzu, protože se jeví jako nepřekonatelný. Je to zkrátka píseň o překonání strachu a překážek. Oproti tomu třeba v písni The Old Man of Storr jsme se inspirovali jedním místem na ostrově Skye ve Skotsku. Ve skotské mytologii se totiž praví, že tu na místě skalních útvarů jsou ve skutečnosti prsty na noze obra, spícího pod nimi.“
Musíme být čitelní
S vydáním poslední desky se pojí také další kapelní proměna, a to vizuální. Kapela se totiž rozhodla změnit metalové logo z původně hůře čitelného „chroští“ na jasně rozpoznatelný font. „Změnu loga jsme chtěli udělat už na druhou desku, ale nestihli jsme ji dotáhnout do konce. Dlouho jsme měli ty původní větve, které se měly dát přečíst stejně ze všech stran, tedy i pozpátku jako Innerpshere. Asi jsme chtěli být strašně moc originální,“ směje se Míra, který zároveň přiznal, že si kvůli logu lidé kapelu zařazovali do úplně jiných metalových subžánrů – zvláště těch blackmetalových, pro které jsou nečitelná loga typická. „Stávalo se nám dokonce, že nám na festivalech bedňáci omylem pověsili plachtu vzhůru nohama.“
Inu, budování metalové kapely není nic jednoduchého. A už vůbec ne, pokud chcete konkurovat zahraničním kapelám s anglicky zpívanými, respektive řvanými texty. Na svou šanci si Innersphere taky museli počkat. Paradoxně jim pomohl covid, díky němuž jim věhlasný festival Brutal Assault zajistil v roce 2021 místo na jedné ze stagí. „Lidé z Brutalu nás tehdy pozvali na covidový ročník akce nazvané Josefstadt 2021, což pro nás bylo osudné. Otevřelo nám to totiž následně dveře do Německa, protože jsme se ukázali před zahraničním publikem i promotéry. Za tu možnost a referenci jim moc děkujeme.“
Ani cesta na samotný Brutal Assault ale nebyla lehká, ostatně málokteré domácí kapele se povede na takovou akci v roli účinkujících dostat. Jak sám Míra říká, Innersphere nic zadarmo nedostali. Všechno si museli vyjezdit. V zahraničí – zejména ve střední Evropě –
ovšem tak trochu paradoxně koncertovali už od prvního roku svého působení a první evropskou minitour zvládli odjet už v roce 2017. Na štaci tehdy bylo třeba Rumunsko nebo Chorvatsko.
„Na Brutal i do zahraničí jsme se dostali částečně díky tomu, že nás lidi už někde viděli. Myslím si, že v kapele jsme všichni vždycky byli yesmani. Prostě jsme chtěli pořád jezdit a koncertovat, aby byla naše hudba slyšet. V začátcích u nás hrály důležitou roli i výměnné koncerty a spolupráce se zahraničními kapelami podobného žánru.
Za tím vším je spousta práce, která navenek nemusí být tolik vidět. Určitě se snažíme efektivně držet sociální sítě a průběžně fanoušky informovat, vydávat novou muziku, zkrátka nekašlat na to,“ hodnotí Míra svou kapelu, která si podle něj za ty roky dokázala udržet „vlastní ksicht“.
Do litru to dáme
Innersphere toho v zahraničí už odehráli nemálo, přičemž pravidelnými zastávkami se pro ně staly kluby po Německu, zejména v Bavorsku. Sem to má kapela z Plzně blíž než třeba do Ostravy. „Obecně necílíme na jeden nebo několik regionů. Náš cíl je vytvořit od Plzně rádius, respektive dojezdovou vzdálenost 1000 kilometrů, ve které bychom chtěli pravidelně koncertovat.“ Kromě Německa a zejména okolních zemí ve střední Evropě si Innersphere zahráli ve Finsku, tedy v zemi, která je světovými metalovými kapelami vyhlášená. Koncertovali tam začátkem minulého roku, a to čtyřikrát ve čtyřech různých městech včetně Helsinek.
„Ty koncerty ale nebyly úplně procházka růžovým sadem. Finsko je sice hezká země vyhlášená metalovými koncerty, ale právě proto je to tam metalovými akcemi a zejména kapelami přesycené. Lokální skupiny mají problém, aby si doma vůbec zahrály. A tak je pro ně jednodušší vyrazit hrát napříč Evropou. Každá kapela tam hraje skvěle. Finové opravdu dřou a tu muziku mají v sobě,“ hodnotí Míra severskou štaci, která mu v mnoha ohledech připomínala koncerty v Německu. Fanoušci jsou zde totiž v průběhu koncertu poněkud chladní a méně dávají emoce najevo. Po koncertu jsou pokaždé nesmírně srdeční.
Prasklé struny a rozšířená sestava
A co bude s domácí metalovou nadějí dál? Na začátku letošního roku Innersphere fanoušky překvapili, když oznámili změnu sestavy a zároveň její rozšíření. Po angažování nového bubeníka Ilyi Tabachnika k sobě téměř hned přibrali také dalšího kytaristu Filipa Rabenseifnera. Důvod? Posunout kapelní show na vyšší úroveň. S tím se však pojí právě ona další zásadní změna – frontman Míra Litomerický se vzdává kytary a začíná se soustředit čistě na zpěv a growlovací techniku. Impulzem se stal paradoxně velký koncert s kultovní českou deathmetalovou skupinou Hypnos, které Innersphere předskakovali při oslavách 25 let na scéně na konci minulého roku.
„Stala se mi tam taková hloupá příhoda. Během prvních dvou skladeb mi praskly struny jak na hlavní, tak také záložní kytaře. Nezbylo mi nic jiného než popadnout mikrofon a řvát to tam do lidí. Ale zjistil jsem, že to pro mě vůbec není problém. Moc jsem si ten koncert užil a lidi taky. Oproti zpívání s kytarou to byl rozdíl. Najednou jsem se mohl lépe nadechnout a volně se pohybovat. Z hlediska vokálního výkonu jsem cítil, že jsem najednou o ligu jinde.“
Innersphere tak do druhé dekády poprvé vstupují v pětičlenném složení, s nímž již chystají na březen nový singl, a také mají rozepsanou čtvrtou desku. Čeká je tak nová kapitola a já pevně věřím, že ještě úspěšnější než ty předchozí.
Pět otázek na tělo
Prý jste si s kapelou nechali uvařit vlastní pivo. Jak jste na takovou věc přišli?
V březnu hodláme vydat nový singl, který se bude jmenovat Tamtam. Právě podle pivovaru, který nám uvaří speciální cold Ipu k vydání toho singlu. Pivo se zároveň bude jmenovat podle naší kapely: Innersphere. Není to poprvé, když jsme jeli do Belgie, nechal nám tento pivovar rebrandovat pivo s etiketou naší kapely. K vydání desky In the Shadow of the Sun jsme si u nich taky nechali uvařit pivo – druh Session cold IPA.
Jak se dnes díváš na deathmetal? Je to pořád trochu underground, pokud nevezmu v potaz giganty typu Arch Enemy nebo Dark Tranqullity?
Upřímně, tenhle generický melodeath nehrajeme a tyhle kapely ani neposlouchám. Připadá mi to všechno hrozně na jedno brdo. Určitá hravost v kompozicích mi u těchto kapel chybí. Ten tradiční melodický death mi vlastně moc neříká. Poslouchám docela širokou škálu muziky, ale paradoxně ne úplně deathové věci. Spíše ty progresivnější party, jako jsou třeba Opeth, Enslaved, The Ocean, Porcupine Tree, Gojira, Mastodon, Septicflesh, Katatonia, Alice in Chains, Rush nebo Tool. Ale i starší klasiky jako Iron Maiden, Pantera, Judas Priest nebo Megadeth.
Jaký je death metal v Česku?
V Čechách máme spoustu skvělých kapel. Častokrát ale než se pořádně rozjedou, začnou mít muzikanti jiné, většinou rodinné priority. Všechno pak stagnuje a aktivita klesá. Dávat tomu finance a energii pak fakt není sranda.
Čeho si za těch deset let nejvíc vážíš?
Podpory lidí, kteří na nás dlouhodobě chodí. Fanoušci, pořadatelé, kapely i novináři. Kapela je určité poselství a především cesta. Pokud naše hudba dělá někomu radost, je to nejvíc.
Jaká byla prozatím největší akce kapely Innersphere?
Určitě Brutal Assault. Tomu festivalu a lidem okolo jsme moc vděční.
Seznamte se
Innersphere jsou plzeňská deathmetalová skupina s přesahem do dalších metalových subžánrů. Vznikla v roce 2015 jako dvoučlenný projekt kytaristů Míry Litomerického a Tomáše Sršně. Od roku 2016 je vedle Litomerického stálým členem také kytarista Lukáš Mai. Pozice bubeníka a basáka se v průběhu času měnila, současnou rytmickou sekci kapely tvoří Ilya Tabachnik (bicí) a Jaroslav Kouřim (baskytara). Od roku 2025 sestavu doplňuje také kytarista Filip Rabenseifner a Litomerický se na koncertech pohybuje už jen s mikrofonem. Skupina vydala tři studiová alba a jedno EP – Innersphere (EP, 2016), Amnesia (2018), Omfalos (2021) a In the Shadow of the Sun (2023).