Scott Cooper se k hudebnímu tématu vrací 16 let od své prvotiny Crazy Heart o zahořklém country zpěvákovi v podání Jeffa Bridgese. Film Springsteen: Vysvoboď mě z neznáma nikdy neměl být typickou biografií mapující celý umělcův život, místo toho se soustředí jen na krátké, ale zásadní období Springsteenova života na začátku 80. let. Bruce tehdy stál na pokraji globální slávy a musel se vyrovnávat s novými tlaky, které přinesl úspěch předchozí desky River. Ale také s traumaty z minulosti, zejména co se týče komplikovaného vztahu s otcem. Výsledkem bylo temné folkové album Nebraska, které Bruce celé složil a nahrál sám doma na čtyřstopý magnetofon.
Otcové a synové
„Nebraska pro mě byla úvodem do tvorby Bruce Springsteena, je to moje oblíbené album,“ říká Cooper. „A taky se mi líbilo, že tahle fáze jeho života není tolik známá a je tam prostor vyprávět intimní a velmi osobní příběh.“ Cooper vycházel z knihy Deliver Me from Nowhere od Warrena Zanese, která se zaměřuje právě na okolnosti vzniku Nebrasky, ale čerpal i přímo od zdroje, tedy hlavně od Bruce Springsteena a od jeho manažera Johna Landaua (ve filmu jej hraje Jeremy Strong). Na první setkání se Springsteenem vzpomíná Cooper takto: „Bruce je jeden z těch idolů, který předčí vaše očekávání. Je bezprostřední, skromný, s každým jedná s respektem. Zhruba první hodinu jsme ani neřešili chystaný film, jen jsme si povídali o filmech obecně, o muzice, kterou teď posloucháme, o New Jersey a prostě o životě.“
Springsteen se nesnažil film nijak kontrolovat, neříkal Cooperovi, co má a nemá dělat, ale jen mu dal najevo, že když to bude potřeba, je k dispozici. „Během prací na filmu jsme si vybudovali vztah postavený na důvěře a dnes Bruce počítám mezi své nejbližší přátele. Prozradil mi i věci, které nejsou v knize a o kterých nikdy předtím veřejně nemluvil, což ten film obrovsky obohatilo.“
Krátce před začátkem natáčení zemřel Cooperův otec. I tahle smutná událost tvorbu formovala: „Bylo to pro mě těžké. Tím spíš, že tohle je příběh o otcích a synech. A byl to právě můj táta, kdo mi poprvé Bruceovu hudbu představil. Myslím, že ten film je proto osobnější, silnější.“
Žena, která nebyla
Většina scén se odehrává tak, jak se tehdy skutečně staly, některé i na přesně stejných lokacích. Jedinou větší odchylkou od skutečnosti je Faye. Jde o fiktivní postavu, která je amalgámem několika skutečných žen, jež se tou dobou ve Springsteenově životě objevovaly. Herečka Odessa Young si na rozdíl od kolegů nemohla popovídat se svým skutečným předobrazem: „Ani jsem nechtěla pátrat po tom, kým přesně je inspirována jaká část mé postavy, navíc vím, že Bruce se chová ochranářsky k lidem ze svého života, kteří si nepřejí pozornost veřejnosti. Tak jsem k Faye přistupovala jako k jakékoli jiné fiktivní postavě, jen na základě scénáře. Bylo to svým způsobem osvobozující, neměla jsem za zády nikoho konkrétního, koho bych potenciálně mohla zklamat.“
Bossův pohled
Hlavní role Bruce se ujal Jeremy Allen White známý z kulinářského dramatu Medvěd. V rámci příprav poctivě sledoval dlouhé hodiny starých koncertních záznamů a samozřejmě se šel na Springsteena podívat i naživo: „Sledoval jsem koncert z okraje pódia společně s Bruceovou rodinou a přáteli. Bruce k nám občas vrhl pohled, přemýšlel jsem, koho asi hledá, možná manželku Patti… Ale pak se očima zastavil na mně a dál u toho hrál. Devadesát tisíc očí bylo upřených na něj, ale on se díval na mě a bylo to, jako kdyby mi říkal: ‚Vidíš tu energii, kterou tady dostávám? Proto to pořád dělám. Zvládneš to i ty?‘ To bylo hodně intenzivní. A je neuvěřitelné, jak i v 75 na pódiu vystupuje pořád se stejným zápalem jako kdysi.“
White dřív na kytaru hrát neuměl, naučil se to až kvůli filmu. „Na začátku to bylo hodně těžké, prsty mě vůbec nechtěly poslouchat. Říkal jsem si, jestli jsme s mým obsazením neudělali obrovskou chybu, protože jsem věděl, že o šest měsíců později musím být schopný kytaru držet s absolutní jistotou, jako kdybych se s ní narodil. Ale je to jako se vším, musíte tomu věnovat hodně času, tvrdě makat a nakonec to jde.“ Pro ztvárnění Springsteena byla podle Whitea zásadní jeho sebejistota a nenucenost při koncertování a při skládání. „Měl tehdy spoustu pochybností o sobě samém, ale svou hudbou si byl jistý.“
Otcův hlas
Bruceova otce Douglase hraje britský herec Stephen Graham. Před natáčením mimo jiné poslouchal audioverzi Springsteenovy autobiografie, kterou čte sám autor, a zaujala ho tam jedna zvláštnost: „Kdykoli mluvil o otci, jemně změnil tón hlasu. Později jsem se na to Bruce zeptal a on o tom vůbec nevěděl, dělal to podvědomě. Takže ten hlas jsem si vzal, od toho jsem se odpíchnul.“ Obzvláště silná byla podle Grahama scéna, ve které sledujeme setkání Douglase s již dospělým synem. „Bruce mi řekl, že vždycky věděl, že ho jeho otec má rád, ale tohle bylo poprvé, kdy to i cítil.“
Otevírání starých ran bylo pro Bruce Springsteena traumatizující a u natáčení některých scén záměrně nechtěl být přítomný. „Když pak poprvé viděl celý film, byl dojatý k slzám,“ vzpomíná režisér Scott Cooper. „Objal mě a děkoval mi za takový dárek pro jeho rodinu.“