Alinde Quintet vsadili pouze na hudbu 20. století, na temné barvy a závažné náměty. Chápat to lze jako generační výpověď, ale také jako snahu objevit další dramaturgické možnosti. A to se povedlo. Dokladem je i nejužší nominace na Cenu Anděl.
Album otevírá dechový kvintet Pavla Haase s janáčkovskými prvky ve třetí větě, ovšem Haas se už jako třicetiletý od svého učitele liší zvláštním smyslem pro melancholii. Následující „kulatější“ verze drásavého smyčcového kvartetu Dmitrije Šostakoviče je jedinou úpravou alba, a těžko se na ni zvyká. Dechové provedení má nicméně napětí, jemnost a smysl pro dlouhé fráze. Flétna v pomalé větě symbolizuje naději, zatímco hoboj střídaný anglickým rohem melancholii. Působivé je také to, jak každý tón nechávají hráči v pomyslném velkém prostoru doznít. I dramatické pasáže vyznívají v podání dechů zajímavě, ačkoli ne v tak ironickém šklebu.
Návrat k dílu, které je původním dechovým kvintetem, pak působí velmi oživujícím dojmem a lotyšský skladatel Peteris Vasks pracuje s jeho zvukem naprosto jedinečně. Toto dílo má tragickou inspiraci ve smrti blízké přítelkyně, naopak následující neoklasické Concertino Jana Nováka je na nahrávce nejoptimističtějším kusem a nejvíc připomíná polohu, která je této nástrojové sestavě nejbližší. Ideální tečka.
Booklet obsahuje velmi kvalitní výkladový text Jiřího Slabihoudka, který upozorňuje mimo jiné na to, že Šostakovič komponoval svůj nejslavnější kvartet z vnitřního přetlaku, nikoli jako poctu válečným obětem, jak se často uvádí.
Verdikt
Inscape / Haas – Šostakovič – Vasks – Novák je po všech stránkách sebevědomý debut. Přejeme si, aby i za dalšími nahrávkami Alinde Quintetu stál stejný smysl pro kvalitu a opravdovost.