Obrázek k článku Vanua2: „Ty vole, kde jste sehnali toho zpěváka?“ – „Bydlí tady v Nymburce!“
| Josef Vlček | Foto: Misha Pekárek

Vanua2: „Ty vole, kde jste sehnali toho zpěváka?“ – „Bydlí tady v Nymburce!“

Vanua2 je kapela, která vznikla po smrti Radima Hladíka na troskách jeho Blue Effectu. Hraje ale něco jiného. Nedávno vydaný debut Two of Us se vymyká běžné tuzemské produkci. Není divu, když na něm zpívá frontman z Vanuatu, který se rozhodl žít… v Nymburku.

„Nechali jsme toho, nebylo na co navázat. Blue Effect byl Radim a Radim byl Blue Effect, bez něj to nemělo smysl,“ říká bubeník Vašek Zima, který hrál s Hladíkem přes deset let. „Jsem vděčný Zlatě, Radimově ženě, za to, že nás oslovila a zorganizovala speciální tribute band, který tak dvakrát nebo třikrát za rok udělá vzpomínkový koncert. Ale jinak by to byl jen Blue Effect Revival s nějakým jiným, i když třeba sebelepším kytaristou, a to my nechceme…“

Takže jste to zabalili.

Ano. Ale Radim umřel v prosinci 2016 a už na začátku dalšího roku mi volal Vojta Říha, který se mnou hrál v Efektech na basu, a říká: „Hele, já tady v Nymburce mám kamarády, nechtěl by sis s námi zahrát?“ – A já na to: „S tebou vždycky.“ Fakt je, že mě varoval: „Hele, ale my hrajeme něco úplně jinýho. Já ti pošlu demáče.“ Poslal mi pár skladeb té jejich kapely a já z toho byl v úžasu. „Ty vole, kde jste sehnali toho zpěváka?“ – „On bydlí taky tady v Nymburce.“

Tak tomu se říká nymburské spiknutí! Všichni členové Vanua2 včetně svého cizokrajného zpěváka pocházejí z Nymburka! Až na bubeníka Zimu, který žije v Praze. Ale ani on nemá k Nymburku daleko: „Já jsem tak napůl z Chlumce nad Cidlinou. To je od Nymburka, co by kamenem dohodil. A to není všechno. Občas s námi zpívá Aneta Holanderová, co má jinak kapelu Aneta & The Soul Uncles. Ta je taky z Nymburka.“

A proč se tedy jmenujete Vanua2?

To byl nápad Vojty Říhy. Když mohou být U2, tak proč bychom my nebyli Vanua2? Zvlášť když Yannick Tevi přišel do Čech právě z tichomořského souostroví Vanuatu.

Ale to už přichází na kus řeči i sám Yannick. Zima ještě stačí bokem podotknout, že s tak fenomenálním zpěvákem v životě ještě nikdy nedělal. Když jsou prý ve studiu a zasvítí červená, Yannick celou píseň zazpívá na jeden zátah. Není co opravovat. A když prý chce něco zazpívat znovu, tak jedině proto, že chce, aby to mělo ještě lepší feeling.

Yannicku, vy jste asi jediný člověk z Vanuatu, který žije v Čechách. Každý z nás si představuje Tichomoří jako ráj a vy odejdete do zašpiněné, upatlané Evropy. Co se, prosím vás, stalo?

Na tohle se mě ptá každý. Za to může žena, jak jinak. Poznal jsem ji na Novém Zélandu, když jsem tam byl na sezónní sklizni ovoce. Jel jsem s ní do Čech proto, že jako architektka by se u nás na ostrově neuplatnila. Pak jsme se rozešli a zrovna, když jsem se chystal vrátit, tak jsem potkal jinou.

Z Nymburka?

Ano. Tak jsem si řekl, že když jsem doma stejně hrál po hotelích a barech, tak se tu taky můžu živit hudbou.

To musely být ale hodně těžké začátky!

Start nebyl nic moc. Nikoho jsem tu neznal. Musel jsem si najít nějaké přátele a hledat konexe. Nakonec to šlo přes hudbu. Vítek Beneš, co teď hraje s námi, mě dostal do kontaktu s kapelou Švihadlo. Jednou se mě v hospodě zeptal, co tu dělám, a já mu vyprávěl svůj příběh a že jsem muzikant.

A to bylo taky v Nymburce?

Samozřejmě. A právě do Nymburka jednou to jeho Švihadlo přijelo a on mi zavolal, jestli znám nějaké písničky od Boba Marleyho. Stir It Up, One Love a podobně. Samozřejmě že je znám. U nás na Vanuatu se přece hraje nejvíc ze všeho reggae. Tak mě pozvali jako hosta na jejich vystoupení. Už na zkoušce mi bylo jasné, že to u jednoho hostování neskončí.

To pak trvalo rok nebo dva…

Chtěl jsem s Vítkem založit kapelu pod mým jménem Yannick Tevi Band, ale šlo nám to jen tak tak. Pak umřel Radim a k nám se přidal Vojta a po něm Vašek. A už jsme měli kapelu!

Tady je třeba dodat, že na svých vystoupeních Vanua2 na Hladíka nezapomínají. Hrají jeho čtyřiapadesát let starou skladbu I Like the World (Sun Is So Bright). Radim se spoluautorem Mišíkem by asi z jejich provedení měli velkou radost, protože typická rocková věc ze šedesátek zůstává přes obrovská technická zdokonalení duchem pořád stejná jako kdysi.

Tak to už jste byli čtyři. Yannick, Vašek, Vojta a Vítek…

… a jako pátý se k nám přidal na kytaru Honza Ponocný, co se mu říká Honza Ponorka. Ale ten brzo odešel, protože měl hodně hraní sám nebo se Žbirkou.

Přece jen to, co měla nová kapela hrát, bylo hodně odlišné od hudby, kterou hráli s Hladíkem. Jak to snášeli?

Když se jim líbila moje hudba a moje skladby, tak to nebyl žádný problém. Naopak, všichni došli k tomu, že kdyby nehráli s Radimem, možná by dělali podobnou muziku jako já. Čili někde hluboko v nich určité společné cítění bylo.

A co vy? I pro vás to bylo něco jiného, než co se hraje na Vanuatu?

Já jsem tam hrával po restauracích hlavně covery všeho druhu. Rockové balady, soul, evergreeny, to, co si lidé poručili. Tím jsem se trochu lišil od ostatních, protože, jak už jsem řekl, tam se hraje hlavně reggae. Jenže mně se líbí všechno. Stačí se jen podívat, jak odlišné jsou skladby, které jsem napsal pro naše album.

Vaše věci mi připomínají soul ze sedmdesátek. Třeba Marvina Gaye a podobně. Nebo devadesátkového Seala.

Může být. Já si dodnes nejsem jistý, kde je moje parketa. Vyrostl jsem ve světě různorodé hudby a ta se do mě vryla.

Většina interpretů vašeho typu dneska holduje spíš hip hopu a rapu.

To já taky. Jenže s touhle kapelou jsme se dohodli na nějakém směřování a to samozřejmě dodržím. Něco jsem zkusil s Tonyou Graves, ale není to až tak úplně hiphopový styl. Ten „deep hip hop“ mám zatím uložený stranou. Musím na to sestavit jinou partu.

Tady v Čechách?

Ale né. Na Vanuatu! Vidím to na spolupráci s mými bratranci. Mají nejlepší reggae kapely na našem ostrově. My jsme totiž hodně velká, rozvětvená, a navíc k tomu muzikantská rodina. Žádná invaze do Čech to ale nebude. Jestli se do toho pustíme, tak jedině přes internet.

A jak se oni tam z dálky dívají na to, co zpíváte tady v Čechách?

Jsou na mě hrdí. Fakt! Já jsem v naší rodině jeden z nejmladších, takže ti zkušenější bratři a bratranci o mně hovoří jako o „new born star“. Když jsem jim poslal naše nahrávky, napsali mi, že nemají slov, že mi gratulují a že mám popřát i ostatním v kapele. A že nedělám jen reggae jako oni? Napsali mi, že to nevadí – dělej to tak, jak to cítíš!

Moudrá slova. Přesně tak zní základní pravidlo, co dělá hudbu proměnlivou a zároveň věčně živou. Tak by to obecně mělo být, že?

Víte, to, co mě na kapele bere, je jejich způsob komunikace. Nikdy se nestává, že bych přinesl na zkoušku něco nového a oni by řekli, že to nebudou hrát. Naopak, oni se na to vrhnou a sypou ze sebe nápady, co s tím udělat, jak to pozměnit nebo vylepšit. Jsou ke všemu otevření.

Yannick si jde dát další nealkoholické pivko, Vašek Zima se ještě na vteřinku vrací a říká, že Vanua2 pořád ještě hledají kytaristu. Roman Helcl, který s nimi natočil album Two of Us, dopadl stejně jako Ponorka – nestíhal. Takže místo kytaristy je tu pořád volné. „Možná vypíšeme konkurs. A když se objeví někdo hodně dobrý, nebudeme trvat na tom, že musí nutně pocházet z Nymburka.“