Poprvé se Tommy Lefroy českému publiku představily jako předskokanky Nialla Horana, nyní se do Prahy vrací na svůj první samostatný koncert. 29. září vystoupí v pražském Futuru. Tessa Mouzourakis a Wynter Bethel v rozhovoru pro Headliner vyprávěly, jaký je svět songwritingu v Nashvillu, a prozradily, že Londýn se stal domovem jejich kapely náhodou. Má to však prý pro dvě holky ze Severní Ameriky a jejich hudební kariéru nesporné výhody.
Turné s Niallem Horanem skončilo v březnu, vaše vlastní začne v půlce září. Co prožíváte mezitím?
Wynter Bethel: Dokončujeme třetí EP, které vydáme na podzim. Trávily jsme proto hodně času ve studiu. Všechno si produkujeme samy, dokončujeme nahrávání a připravujeme písně pro mix. To nás zaměstnalo až do začátku srpna. Nové věci chceme samozřejmě hrát na turné, na jejich koncertní přípravě budeme pracovat po zbytek léta. Ale taky jsme stihly trochu cestovat a podívat se domů, kam to máme daleko.
Nyní žijete v Londýně. Zavedla vás tam hudba?
Tessa: Přestěhovala jsem se sem jako první. S Wynter jsme se setkaly v Nashvillu, kde jsme pracovaly jako songwriterky. Chystala jsem se stěhovat do Los Angeles, ale pracovala jsem zrovna s jedním umělcem a ten se stěhoval do Londýna. Anglie mě vždy lákala, tak jsem si říkala, že to na chvíli zkusím, ale vyšlo to tak, že jsem se sem přistěhovala zrovna na začátku pandemie. Zůstala jsem tedy mnohem déle, než jsem měla v plánu.
Společný projekt s Wynter jsme začaly během lockdownů. Když se svět začal znovu otevírat, nemohla jsem zpočátku odjet do Ameriky, takže jsme pro první koncerty a vůbec fungování Tommy Lefroy zvolily Londýn. Začalo to náhodou, ale od té doby jsme pořád rády tady.
Wynter: Během nahrávání prvních společných písní jsem bydlela v Los Angeles. Dlouho jsme si jen posílaly audio tam a zpátky. V roce 2021 se jako první otevřely britské hranice, takže jsem přijela za Tessou. Myslela jsem, že asi tak na šest týdnů… Místní komunita velmi dobře přijímá naši hudbu a velká část našeho týmu je právě odtud. Zpočátku nás nadchlo, že můžeme hodně koncertovat, protože na spoustu festivalů můžeme dojet třeba vlakem. Koncerty jsou zde pro nás daleko dostupnější, díky tomu jsme se hodně naučily. Ve Státech jsou turné kvůli vzdálenostem daleko dražší.
Zmínily jste, že jste pracovaly jako songwriterky v Nashvillu. Jaké to bylo?
Wynter: Spoustu jsem se toho naučila. Dostala jsem se k psaní díky tomu, že jsem v Nashvillu studovala hudební business. Chodila jsem na univerzitu Belmont, kde to songwritingem žije. Zároveň tam panuje hodně metodický přístup, není to nic moc bohémského, všechno má svou strukturu. Je to práce od devíti do pěti, pět dní v týdnu. Každý den jdete do studia a napíšete písničku. Člověku to pomůže růst. Obě dvě se na prvním místě identifikujeme jako spisovatelky – vlastně se tak cítíme spíše než jako hudebnice. Songwriting byl skvělý start. Potkaly jsme zajímavé lidi a koukaly pod ruce producentům. Obě jsme pomáhaly hudebníkům nalézt melodie i slova, ale odkoukávaly jsme i další nahrávací procesy. Až s Tommy Lefroy jsme si to pak vyzkoušely na vlastní kůži. Získaly jsme v Nashvillu a Los Angeles skvělé základy.
Takže si všechno produkujete od začátku samy.
Wynter: Jen se dvěma skladbami, Worst Case Kid a Dog Eat Dog na druhém EP, nám pomáhali kamarádi Jonah Summerfield a Andy Seltzer. Ostatní je kompletně v našich rukou.
Pochopila jsem správně, že skladba Dog Eat Dog vypráví o tom, jak spolu ženy v hudebním světě soupeří?
Tessa: Spíš se to strefuje do pocitu, že jsou proti sobě stavěny. Více než o nedostatku vzájemné podpory jde o celkovou atmosféru v hudebním průmyslu, který vytváří pocit, že spolu soutěžit musíme. Touhle písní jsme chtěly poukázat na nepravdu, že by v hudbě nebylo dost místa pro všechny ženy. To je přece nesmysl.
Na české scéně ale čím dál více pozoruji, že se řada umělců vzájemně podporuje…
Wynter: Taky to tak cítíme. Lidem kolem sebe vděčíme za hodně, ale ty vnější tlaky tu taky pořád jsou. Teď už je ale jasné, že to tak být nemusí.
Z dalšího EP už jste vydaly singly Garden a Girlhood, Godhood. Kolik nových písní ještě fanoušky čeká a čím jsou pro vás výjimečné?
Wynter: Celkem jich je šest, plus tajný bonusový track, který vyjde později. Je to poprvé, co jsme celé EP natáčely téměř v jednom prostoru. Pronajaly jsme si studio od kamaráda. Některé fragmenty vznikaly všude možně, třeba basu pro jednu z písní jsem nahrávala v backstagi v Polsku na jednom z Niallových koncertů. Některé vokály jsme zase nabraly v Americe i v Kanadě, přičemž jejich základ vznikl v jednom londýnském studiu. Mít konzistentní prostor na práci bylo moc fajn. Ve všech písních navíc hraje jeden skvělý bubeník z Nashvillu, což je taky novinka, že máme živé bicí. Původně jsme plánovaly, že vydáme konečně celé album, ale pak přišla na poslední chvíli možnost předskakování Niallovi a to změnilo naše plány. Rozhodly jsme se album odložit a vydat letos jen několik nových písní. Deska ale už nabírá konkrétních obrysů a měla by snad vyjít příští rok.
Tessa: Je to už třetí nahrávka a cítím, že jsme si daleko jistější produkcí. Díky tomu jsme i odvážnější. Hrajeme si víc se strukturou písní a instrumentací, hodně nás to baví. Ovlivnily nás koncerty, které máme za sebou. Člověk najednou píše trochu jinak. Úžasná byla možnost otestovat nové písně na turné s Niallem v době, kdy jsme je dokončovaly.
Niall Horan, bývalý člen One Direction, vás s sebou vzal na poměrně dost rozsáhlé turné. Jak jste si ho užily?
Wynter: Rozhodně to byly ty největší koncerty, které jsme kdy hrály. Milovaly jsme to. Také to bylo poprvé, co jsme vystupovaly v tolika evropských městech. Velké sály a sportovní haly byly neuvěřitelné, nikdy na to nezapomeneme. Hodně z těch koncertů patří k našim vůbec největším životním zážitkům. Niall i celý jeho tým se k nám navíc chovali neuvěřitelně hezky a s respektem.
Když mluvíte o největších zážitcích v životě, můžete být konkrétnější?
Tessa: Koukám v pokoji u Wynter na vlajku, kterou nám daly fanynky v Polsku. To byl určitě jeden z těch obzvlášť překrásných večerů. Stejně tak Praha. Jsou to místa, o nichž nás nikdy ani nenapadlo, že tam jednou budeme mít možnost jet na turné, navíc hrát pro tak velké publikum, které nás ještě k tomu hezky vezme. Bylo to surreálné.
Wynter: Já jsem chtěla taky říct Prahu, kde bylo velmi vřelé publikum! Lidé navíc znali slova našich písniček, čemuž jsme nemohly uvěřit. Byly jsme v Praze poprvé a byl zrovna Den svatého Patrika. Do Prahy jsme přijely včas a měly trochu času rozhlédnout se po městě. Prožily jsme opravdu krásný den. Taky v Paříži jsme byly nadšené, i když to byl jeden z menších koncertů.
Podzimní turné v Praze skončí. Náhoda?
Wynter: Hodláme si to město trochu víc užít. Přidaly jsme ten koncert hned poté, co jsme u vás hrály s Niallem – hned jsme psaly našim agentům, že musíme přidat Prahu!
Jak si představujete budoucnost Tommy Lefroy?
Tessa: Občas je to trochu děsivé uvažovat hodně dopředu, nicméně jsme do tohoto projektu šly s tím, že bychom chtěly zkoumat různé kreativní směry. Wynter zmínila, že se cítíme hlavně jako spisovatelky a máme ambici kromě písní také psát poezii i prózu. Taky bychom rády produkovaly hudbu jiných umělců a zase pro ně psaly písničky – tak jsme začaly a je to pro nás pořád důležité. Taky nás láká svět filmové hudby. Kreativních ambicí a věcí, které chceme dokázat, je mnoho, ale občas je dobré brát to po jednotlivých krocích. Teď jsme vděčné za kapelu a příležitosti, které přináší. Poznáváme svět, koncertujeme a hodně nás to baví. Osobně jsem šťastná, že to prožívám se svou kamarádkou. Hudba může být občas trochu osamělý svět, je hezké v tom být spolu.
Wynter: Když se kouknu do bližší budoucnosti, rozhodně si v příštím roce přejeme hrát na dalších festivalech. A chceme poznat další nová místa, třeba Austrálii, Jižní Ameriku a Asii. Možná to zní, že míříme vysoko, ale my jsme tak unešené tím, kam jsme se doteď dostaly. A to jsme ještě ani nevydaly první desku. V posledních dvou letech za sebou máme šest turné a ještě nás něco letos čeká – jsme moc vděčné za to, kam nás těch pár písniček dovedlo. Takže teď s radostí jedeme v cyklu vydávání nové hudby a koncertování. A moc si přeji vlastní studio – místo, kde budeme moci tvořit neustále.
Seznamte se
Wynter Bethel je Američanka. S Kanaďankou Tessou Mouzourakis se setkaly v roce 2017 v Nashvillu, kde se obě živily songwritingem. Osud je zavál do Londýna, kde rozvíjí svůj společný projekt Tommy Lefroy. Zatím vydaly EP Flight Risk (2021) a Rivals (2023), které na podzim doplní třetí nahrávkou. Debutové album chystají na příští rok. Název kapely odkazuje na irského politika jménem Thomas Langlois Lefroy, jenž měl být inspirací pro postavu Mr. Darcyho v Pýše a předsudku Jane Austenové.