Halla jsme zastihli doma, kde si před dalším turné vychutnával rodinu, každodennost, kterou samozřejmě prokládá muzikou. Aktuální deska I Don’t Live Here Any More drží The War on Drugs na špičce hudebního dění. Letošní nabitou sezónu začnou už v květnu v Jižní Americe.
Na co se letos nejvíc těšíte?
Upřímně prostě jen na to, že navážeme, kde jsme skončili, protože loňský rok byl pro kapelu skvělý. Hudebně jsme vyrostli a těším se, až spolu zase budeme hrát.
Když říkáte, že jste hudebně vyrostli, co tím v tuhle chvíli máte na mysli?
I když už spolu hrajeme dlouho, mám pocit, že se naše vzájemná komunikace a interakce na pódiu stále zlepšuje a posunujeme se každý zvlášť i dohromady. Eliza Hardy Jones se stala členkou kapely a vnesla do ní nový talent a nové barvy zvuku. Má úžasný hlas a fantasticky hraje na klávesy. Na ty jsem chvíli taky hrál, takže mě její role baví. Posouvá nás někam… trochu do vesmíru. Album I Don’t Live Here Any More ještě nenahrávala, ale od jeho vydání s námi koncertuje. Když jsme desku vydali, žertovali jsme, že nevíme, jak ty nové písně vlastně zvládneme hrát naživo, a že na to budeme potřebovat Elizu. Tak jsme jí jednoho dne zavolali a nechali si ji.
Jasně, protože šest členů není dost.
Málo nás nebylo ani předtím, ale ona je skvělá. A mě baví, jak se i díky ní nové písně vyvíjí. Alba jsou zakonzervovaná v čase, jsou záznamem určité doby a místa, ale když pak ty věci začnete hrát lidem, občas se vydají trochu jiným směrem nebo na nich objevíte nějaký hezký detail, který třeba zdůrazníte. Tenhle vývoj je něco, co je pro mě důležité a užívám si to.
Living Proof kapela vydala jako první singl z alba I Don’t Live Here Anymore.
Členem kapely jste se stal v éře alba Lost in the Dream, které Adam Granduciel vykřesal z těžkého období, kdy se potýkal s depresemi a paranoiou. Jak na tu dobu vzpomínáte?
Vlastně dobře, po vydání desky nastaly poměrně vzrušující časy, mám teď znovu podobný pocit. V té době jsme se s kapelou začali více stmelovat. Já byl vždycky Adamův velký fanoušek, takže jsem se rád připojil naplno. The War on Drugs už tehdy měli nějaké svoje lidi – fanoušky, kteří kapelu už znali a sledovali delší dobu, ale začalo se to pod pódiem mísit s větším množstvím nováčků. Publikum tehdy opravdu dost narostlo. A co jsem už tehdy oceňoval a oceňuji dodnes, je, že lidé s Adamovými písněmi cítí opravdové spojení. Ať už to nazveme spirituální, nebo emocionální pouto s tou hudbou, je to tam. Jezdit po světě a přinášet lidem něco, u čeho cítíte, že to pro ně má hlubší smysl, je ten nejlepší pocit. Znají to asi všechny kapely, ale to vědomí, že nějakou konkrétní písničku hrajete třeba byť jednomu člověku, který ji hodně prožívá, protože ji má spojenou s něčím důležitým ve svém životě, dává naší práci smysl. Jsem rád, že jsem toho součástí. Třeba písnička Eyes to the Wind je v tomhle směru hodně silná.
Četla jsem chvíli před rozhovorem recenzi na A Deeper Understanding, jež vyšla u nás v časopise a nebyla přímo pochvalná – to album vám pak vyneslo Grammy za nejlepší rockovou nahrávku. Chcete něco vzkázat autorce?
Jen že ji zdravím a jsem rád, že si nás tehdy poslechla. V začátcích The War on Drugs taky každý nemiloval, i když od začátku se našli lidi, co tu hudbu brali a měli rádi. Ale všichni víme, že recenze je jen názor konkrétního člověka, který ji píše. Má na něj samozřejmě právo. U alba A Deeper Understanding se třeba objevovaly hlasy, že se opakujeme, ale proboha – každá kapela má nějaký svůj zvuk. Já osobně si ani nemyslím, že by A Deeper Understanding znělo jako Lost in the Dream, řekl bych, že ta deska je o dost jiná. Ale to je můj pocit, chápu, že když v tom člověk není tak ponořený, může to vnímat jinak. Někomu to může znít podobně, to je v pořádku.
Záleží vždy na úhlu pohledu, Rolling Stone o vaší poslední desce píše, že zníte jako vy víc než kdy dřív a je to myšleno pochvalně.
Já mám třeba kapely, které mají jasně rozpoznatelný zvuk a styl, rád. Rozhodně se na ně nezlobím, že ho zásadně nemění s každou deskou. Třeba The Clientele, mám je rád, protože pokaždé znějí jako The Clientele. Našli si něco, co je dělá jedinečnými, a s tím pracují.
Na Grammy nominovanou skladbu kapela hrála živě v Ukrajinském kulturním centru v Los Angeles.
Vaše poslední deska I Don’t Live Here Anymore, konkrétně skladba Harmonia’s Dream, vám vynesla další nominaci na Grammy.
Miluju tu písničku!
A nebyla ani singl…
Ale naživo je teď jedním ze základních stavebních kamenů naší show. Podle mě je dokonalou ukázkou propojení různých elementů, které tvoří právě ten náš zvuk. Mám na ní rád, že je hodně bohatá, samozřejmě je podbarvená syntezátory, má v sobě krásné melodie a skvělý kytarový zvuk a třaskavý rytmus. Hodně mě baví ji hrát.
Album jste nahrávali s producentem Shawnem Everettem…
Je velmi hravý, hodně rychlý, to ocení každá kapela, co má zkušenost s nahráváním. Nikdy jsem neviděl nikoho pracovat tak svižně. Je to báječná osobnost, která s vámi prozkoumá jakýkoli směr, co vás zrovna láká. Pro ten pravý zvuk nebo nový nápad se s vámi vrhne kdykoli. Neřídí se zajetou rutinou, je hodně otevřený, což oceňuji.
Přidává zvuku kapely něco, co by tam nebylo, nebo vás spíš doplňuje a pomáhá realizovat vaše vize?
To by dokázal spíš říct Adam, to on je bezpochyby hlavní autor hudby. A i když vím, že oni dva spolu mají skvělý vztah a Shawnovu práci respektuji a oceňuji, neváhal bych celý kredit připsat Adamovi.
Který se nechal slyšet, že na nové desce ho bavíte vy – jeho spoluhráči a přínos, který v jeho písních máte.
On se z každého snaží dostat to nejlepší, to je součástí jeho vize. Ať každý ukáže, co v něm je.
Seznamte se
Před dvaceti lety tuhle kapelu založil Adam Graduciel s Kurtem Vilem. Seznámili se ve Philadelphii, ujížděli si mimo jiné na Bobu Dylanovi a Springsteenovi a začali spolu tvořit. Kurt si šel po první desce po svých s tím, že vždycky chtěl dělat svou hudbu. Adam to ale táhl dál, s třetí deskou Lost in the Dream už si toho všímalo hodně lidí, další A Deeper Understanding získalo Grammy za Nejlepší rockové album. Před dvěma lety vydali aktuální, opěvovanou desku I Don’t Live Here Anymore. Stejně jako v začátcích kapely i na dosud poslední nahrávce najdete odkazy na frontmanovu lásku k Dylanovi. Písnička A Harmiona’s Dream skupině vynesla druhou nominaci na Grammy. 13. června zahrají The War on Drugs v pražském Foru Karlín.